Autoforum

/

Foto: Jiří Kaloč, Autoforum.cz

Palivová nádrž v autě neváží skoro nic a i když místo zabere, není u jakkoli většího vozu problém, aby měla klidně 100 litrů nebo i víc. Dnes je to utopie jen a pouze kvůli způsobu měření normované spotřeby, dříve šlo mít nádrž až na 138 litrů.

V průběhu léta si až v Americe povšimli dojezdu Škody Fabia. Nová generace nejmenšího mladoboleslavského modelu totiž může být na přání osazena 50litrovou palivovou nádrží místo standardní 40litrové, což vede k udávanému dojezdu 900 km. To je dnes u tak malého vozu vlastně úctyhodný počin, neboť Evropská unie se v podstatě rozhodla zmenšit rozdíly v dojezdu mezi spalovacími auty a těmi elektrickými z propastných na... méně propastné.

Pokud totiž hodláte vyrazit třeba z Prahy do Brna a zase zpátky, většina vozů s elektrickým pohonem tuto trasu na jedno nabití nezvládne. Spalovací auta jsou jinde, mohla by ale být ještě mnohem dál, kdyby pravidla pro měření normované spotřeby resp. emisí CO2 nebyly stanoveny tak, že automobilky nutí instalovat do svých vozů až směšně malé nádrže. 50 litrů ve Fabii je v pořádku, stejně velkou nádrž ale má Octavie a třeba Audi RS4, mocný 450koňový kombík s pohonem 4x4, který z nádrže při rychlé jízdě vysaje klidně 30 litrů benzinu na 100 km, nabízí pouhých 58 litrů.

Důvodem není to, že by se do aut větší nádrže nevešly, nebo něco kazily, i takové Porsche 911 může mít v některých verzích 90 litrů, a to je malé auto skoro i vedle Fabie. Problémem se stalo, že při měření spotřeby resp. emisí CO2 není do aut dotankováno určité množství paliva, řekněme 10, 20 nebo klidně 30 litrů bez ohledu na nádrž, nýbrž konkrétní procento z celkové kapacity nádrže. Pokud tedy jeden automobil má nádrž 90litrovou, zatímco druhý jen 40litrovou, máme tu určitý rozdíl v hmotnosti. Není zásadní, protože se ale s větším počtem kil zvyšuje spotřeba, a tedy i emise CO2, z nichž každý gram je pokutován neskutečnými 95 eury (2 400 Kč) za každý prodaný vůz, výrobci logicky používají nádrže co nejmenší a i velmi výkonné voz nenabízí touto optikou skoro nic.

Nejde nicméně jen o Evropu, tlaky na snížení spotřeby jsou patrné všude. I zmínění Američané tak dnes vzpomínají na dobu, kdy jste u čerpací stanice stáli klidně i pět minut, než se nádrž naplnila až po hrdlo. Jejich objem totiž nebyl ani zdaleka tak omezený, právě naopak. Sériovým rekordmanem mezi osobními vozy přitom s největší pravděpodobností byla Corvette druhé generace, u které Chevrolet standardně nabízel nádrž o objemu skoro 76 litrů. Ta sice nepůsobí male, ovšem při spotřebě 11,8 l/100 km ani tak dlouho nevydržela.

Proto se automobilka již při debutu rozhodla, že zákazníkům dopřeje skutečnou volnost a do nabídky zařadila i nádrž zvětšenou na 138 (!) litrů. Při výše zmíněné spotřebě tak rázem nebyl problémem dojezd takřka 1 200 km, což jsme u nás mohli zažít jen s turbodiesely vyráběnými kolem roku 2000. Za větší nádrž se ale připlácelo, v roce 1965 se za takřka dvojnásobný objem nádrže platilo 198 dolarů. Při zohlednění inflace je tak řeč o částce 1 747 USD (cca 39 000 Kč), načež nepřekvapí malý zájem. V onom roce 1965 se pro zvětšenou nádrž rozhodlo jen 41 zákazníků, o rok později to bylo 66.

S rokem 1967 pak v nabídce skončila jak Corvette C2, tak výjimečný příplatkový prvek a Chevrolet se u třetí generace vrátil pouze ke standardnímu provedení. Nejinak je tomu pak u současného provedení C8, kde zákazníci dokonce mohou závidět i někdejší základ. K dispozici totiž mají nádrž „pouze“ sedmdesátilitrovou. A jakkoliv spotřeba Corvette za těch takřka 60 let výrazně poklesla, s dojezdem přes tisíc kilometrů zkrátka již nelze počítat. Skutečně tedy branže kráčí kupředu? Občas to není tak jisté.

Ostatně pro vzpomínku na větší nádrže nemusíme nutně až za oceán ke sporťákům s osmiválci. Například Peugeot 405 klidně s atmosférickým dieselem s minimální spotřebou standardně nabízel nádrž o objemu 70 litrů, to samé pozdější 406 klidně s benzinovou jedna-šestkou. Takovou nádrž dnes nedostanete ani do BMW M5 CS s 635 koňmi, ta nabízí o dva litry méně.

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec