Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Příběh této plavby je natolik neobvyklý, že se zapsal do dějin automobilismu i námořní dopravy. Loď nakonec museli rozřezat na devět kusů, aby ji po dvou letech mohli odtáhnout do bezpečí.

Před sedmnácti lety vyděsil Američany neúspěšný pokus o dodání nových aut z Evropy. Patálie jindy rutinní plavby se v tomto případě staly natolik medializovanými, že mnozí američtí zákazníci dali pro příště raději přednost domácí produkci před auty dovezenými ze zámoří. Zkáza nákladní lodě MV Tricolor přepravující zboží mezi starým kontinentem a USA byla totiž tak svérázná, že ji zkrátka nešlo přehlédnout.

S rekapitulací všech událostí musíme začít ráno 14. prosince 2002, kdy naložená MV Tricolor vyplula z belgického přístavu Zeebrugge do britského Southamptonu. Na palubě byly naskládány tisíce nových automobilů převážně značek BMW, Volvo a Saab. Vše probíhalo hladce asi jen do dvou hodin po půlnoci, kdy hustou mlhou proniklo skřípění železa. To se MV Tricolor srazila s kontejnerovým plavidlem Kariba. Druhá jmenovaná loď mohla po srážce pokračovat dále, MV Tricolor ale zastavila na místě a začala nabírat vodu.

Poškození bylo enormní, proto se norská loď potopila hned v místech kolize, asi 17 námořních mil (31 km) severně od francouzského pobřeží. Posádku se podařilo včas evakuovat, 190 metrů dlouhý kolos plný nových aut ale zůstal ležet na boku v bahně třicet metrů hluboké námořní dálnice vedoucí do známého přístavu Dunkirk.

Potopení lodi způsobilo značné škody dopravní společnosti i výrobcům aut, kteří si zakládali na plnění dodacích lhůt. Pro opuštěný vrak to ale byl jen začátek, ten škodil nadále. I když francouzské námořní hlídky monitorovaly místo nehody a upozorňovaly na možná rizika, hned další dvě lodě do MV Tricolor narazily. Aby neštěstí vygradovalo, tak při jedné z následných nehod povolil pojistný ventil nádrží s palivem, což způsobilo vznik obří ropné skvrny znečišťující Lamanšský průliv.

Všechno zlé ale může být k něčemu dobré, a tak ekologická havárie urychlila odklízení potopené lodě. S tonáží 49 792 GT to ale nebylo ani snadné, ani rychlé. Těžkého úkolu se ujala nizozemská společnost SMIT Salvage a její práce byly rozděleny do dvou etap. První část projektu zahrnovala odčerpání zbývajícího paliva, což byla výzva dokončená až 25. února 2003. Další krok byl velice ambiciózní, jelikož obrovská masa železa byla v době potopení plná nákladu a nebylo možné vše najednou vyzvednout. Zaměstnanci SMIT použili stejnou techniku jako při odstraňování vraku ruské jaderné ponorky Kursk v roce 2001, kdy zvolili řezání vroubkovaným kabelem z tvrdého karbidu wolframu. Loď se takto povedlo „rozkrájet” na 9 kusů, každý o hmotnosti okolo tří tisíc tun.

Kusy MV Tricolor byly odvezeny zpět do belgického přístavu Zeebrugge a všechna auta putovala rovnou do šrotu. Náročná operace oficiálně skončila 27. října 2004 téměř po dvou letech od chvíle, kdy se nad vlnami ozvalo volání o pomoc. Odklízení následků dodnes patří mezi nejsložitější a nejvíce fascinující procesy odstraňování následků lodních havárií v celé historii lidstva.

Zdroj: Marine Insight

Mirek Mazal