V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto

V SSSR muselo být vždy všechno o něco větší a tamní auta nebyla výjimkou. Tento stroj byl jedním z největších extrémů, s koly o průměru 1,8 metru měl být králem sněhu.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Fascinace a historie

V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto

8.5.2021 | Petr Miler

V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto

/

Foto: ZiL

V SSSR muselo být vždy všechno o něco větší a tamní auta nebyla výjimkou. Tento stroj byl jedním z největších extrémů, s koly o průměru 1,8 metru měl být králem sněhu.

Zatímco ve světě se staví off-roady, Rusové staví všudychody, sněhoblátochody a podobné „chody” - prostě vozy na pomezí auta a náklaďáku, které projedou úplně všude, některé z nich umí dokonce plout po vodě. A některé dokonce ani nepotřebují kola. To není případ ZiLu E167, na který vzpomeneme dnes, ovšem po stránce svých schopností rozhodně patří k velikánům.

Je to projekt Zavodu Imeni Lichačeva z počátku 60. let minulého století, z dob „zuřící” studené války. Požadavky na nový „sněhochod”, jak tomuhle autu Sověti říkali, zněly jasně: Pohon 6x6, kola o průměru alespoň 1 700 mm, světlá výška alespoň 800 mm, užitečná hmotnost alespoň tři tuny, automatické uzávěrky diferenciálů a poměr výkonu k hmotnosti alespoň 20 koní na tunu. A také hovořily o termínu představení - 1. ledna 1963.

ZiL E167 byl navržen a postaven v roce 1962. Dostal šest kol o průměru 1 790 mm, hnaných dvěma sedmilitrovými osmiválci ZiL-375 o celkovém výkonu 360 koní. Oba motory byly umístěny vzadu podélně vedle sebe a levý hnal levá kola, pravý hnal pravá kola, a to přes automatické převodovky, ovládané jednou sadou tlačítek vedle volantu.

Kola měla v nábojích redukce pro zvýšení světlé výšky i převodového poměru. Výkonu tu tedy bylo dost, ale zpřevodování pohonného ústrojí dovolilo rychlost maximální rychlost jen 75 km/h. Běžná cestovní rychlost na asfaltu byla 65 km/h a sněhem se ZiL E167 pohyboval většinou rychlostí okolo 10 km/h. Natáčecí byla přední a zadní náprava a podvozek se světlou výškou 750 mm byl zakrytován hladkými plechy, které uměly klouzat po sněhu.

Tenhle stroj měl brodivost 1,8 metru a bez potíží zvládl rovný metr hluboký sníh. Poradil si s dvoumetrovým protitankovým příkopem a s vertikální zdí o výšce jednoho (!) metru. Něco takového žádné podobné auto nezvládalo, je to naprostý unikát. Přitom nešlo o žádného drobka - pohotovostní hmotnost 7 tun a užitečná 5 tun nepůsobí až tak hrozivě, ale podívejte se na rozměry - z fotek se to nemusí zdát, ale tohle auto bylo 9 260 mm dlouhé, 3 130 mm široké a 3 060 mm vysoké.

V kabině bylo místo pro čtyři lidi a dalších několik mělo k dispozici lavice v nákladovém prostoru; zde bylo i oddělené vytápění. Vůz pojal 900 litrů paliva a spotřeba byla odvislá od toho, kde jezdil - uvádí se však číslo 100 litrů na 100 kilometrů, kterému se nezdráháme věřit. Každý motor měl vlastní kapalinový chladicí systém.

V lednu roku 1963 se uskutečnila první cesta ZiLu E167. Najel 742 kilometrů po asfaltových a zasněžených silnicích Moskevské oblasti a 183 km po neporušené sněhové pokrývce mimo asfalt. V únoru cestoval tento stroj z Moskvy do Permu, tedy nějakých 1 500 kilometrů. Čtvrtý den jízdy zapadl do sněhu, ale s trochou snahy se řidiči povedlo dostat se ven, aniž by musel vůbec opustit kabinu.

Celkem najel ZiL E167 při tomto zimním testování téměř 2 700 kilometrů, z čehož téměř 800 bylo v oblastech běžnými auty v zimě nedostupných. Bylo v podstatě jedno, kudy vůz jel, pro řidiče a posádku byla jízda vždy relativně pohodlná. Nebyl to Rolls Royce, ale hlavně nemuseli každých 15 metrů vylézat z vyhřáté kabiny do třicetistupňových mrazů a auto vykopávat ze sněhu.

Malosériová výroba byla připravena a sovětské ministerstvo obrany mělo o tyto vozy zájem, pochopitelně pro armádu, ne aby se v nich producírovalo po Moskvě. Nakonec však z produkce sešlo, údajně rozhodnutím ZiLu a zejména kvůli složitosti pohonného ústrojí. Kolik vzniklo prototypů, nevíme přesně, dobové materiály hovoří o jednom. Je-li tomu tak, pak se postupem času dočkal několika barevných provedení, ale to nakonec není podstatné. I kdybych jich vzniklo pět, je to zcela výjimečný stroj a podobně mimořádný obraz své doby.


V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto - 1 - ZiL E167 dobove 01V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto - 2 - ZiL E167 dobove 02V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto - 3 - ZiL E167 dobove 03V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto - 4 - ZiL E167 dobove 04V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto - 5 - ZiL E167 dobove 05V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto - 6 - ZiL E167 dobove 06V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto - 7 - ZiL E167 dobove 07V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto - 8 - ZiL E167 dobove 08
ZiL E167 byl zcela výjimečný sovětský terénní stroj, kombinoval vlastnosti jako žádné jiné auto na světě tehdy či kdykoli později. Foto: ZiL

Petr Miler

Všechny články na Autoforum.cz jsou komentáře vyjadřující stanovisko redakce či autora. Vyjma článků označených jako inzerce není obsah sponzorován ani jinak obdobně ovlivněn třetími stranami.

Živá témata na fóru

zobrazit vše