Autoforum

/

Foto: Audi

Tohle je až neuvěřitelný vtip, který zas jednou ukazuje, jak kontraproduktivní jsou pokusy dokázat, že elektrická auta nemají problém s množstvím energie, kterou dokážou uložit. Že je výsledek o polovinu horší než u Superbu, není důležité, okolnosti jeho dosažení ale jsou.

Problémů, které obchází elektrická auta, je nespočet, jedním z těch největších ale zůstává jejich použitelnost. Můžete tisíckrát argumentovat tím, že naprostá většina lidí při naprosté většině jízd nepotřebuje ani to, co zvládají ty nejhorší elektromobily na trhu, když je přes noc můžete nabízet doma. A je to tak. Není to však běžné, nýbrž extrémní využití, které určuje reálnou použitelnost toho kterého řešení.

Stejně jako nebudete asi spokojení s partnerem, který 360 dnů v roce „funguje”, ale po zbylých pět se psychicky rozpadá v náročných životních situacích, stejně jako nebudete spokojeni se zaměstnancem, který 220 dnů v roce zvládá každodenní činnost, ale po zbylých 20 si nezvládá poradit s náročnějšími úkoly, nebudete spokojeni ani s autem, se kterým sice v pohodě zvládnete každodenní 20kilometrové ježdění do práce, ale všechno ostatní bude problém.

Není divu, že se skoro polovina řidičů elektrických aut chce vrátit ke spalovacím už kvůli jedné zpackané dovolené, protože přesně to je to, na čem se to láme. Představte si nespočet náročných, naléhavých či jinak neobvyklých situací, ve kterých vás auto nechá auto na holičkách kvůli své neschopnosti uschovat resp. rychle doplnit dostatečné množství energie. Třeba když přijedete po dlouhé cestě domů a zjistíte, že někdo z rodiny potřebuje urgentně to či ono. Ale vy mu prostě nemůže pomoci.

Jistě, existují vždy alternativní řešení, jistě se dá leccos vyřešit lepším plánovaním, přizpůsobením se tomu či onomu, ale to je právě to. Má-li být cokoli pro váš život vzpruhou, oporou, pomocníkem, zlepšením, čímkoli z toho ranku, prostě chcete, aby to spolehlivě fungovalo bez složitého přemýšlení, připrav, přizpůsobování se. Tohle spalovací auto dekády dělá a jsme na to zvyklí. Natankujete za 100 sekund, sednete, jedete. Kdykoli, kamkoli, pořád dokola. I tak se může občas stát, že budete s nervy v kýblu hledat ve dvě ráno otevřenou německou benzinku mezi dvěma dálničními odpočívadly vzdálenými 70 kilometrů. S elektromobilem to bude všechno tisíckrát horší.

Mnohé automobilky přesto na tohoto kulhavého koně vsadily vše, a tak se nám soustavně snaží dokázat, že jsou skvělé a také dojedou pomalu kdykoli kamkoli. A někdy to vypadá docela věrohodně, čehož se ráda některá média a zamlčí vám pár „nedůležitých” detailů. To my neděláme, a tak se i při posledním pokusu můžeme zas jen hořce zasmát tomu, jak dosahuje úplně pravého opaku toho, čeho by dosáhnout měl.

Jak už padlo, první dojem je dobrý. Polák Miko Marczyk, který dříve s dieselovou Škodou Superb najel na jedno natankování až brutálních 2 831 km, teď osedlal elektrické Audi A6 e-tron a najel s ním 1 338 km na jedno nabití. Je to samozřejmě méně než polovina, ale to je celkem jedno, od určitého nájezdu není konkrétní číslo důležité. A kdyby toho dosáhl za normálních okolností normální jízdou, k tomu existovala možnost baterky auta nabít přibližně hned, bylo by to skutečně skvělé. Ale nic ze zmíněného neplatí.

Začneme-li u nabíjení, dle dat Audi nejde ani v optimální situaci dosáhnout ani při doplňování baterie jen z 10 na 80 % dosáhnout vyššího průměrného dobíjecího výkonu než 186 kW, což opravdu není mnoho. Ale to dnes vážně není důležité, podstatné je, jak bylo onoho dojezdu 1 338 km dosaženo.

První vadou na kráse je, že pokus začal v polském Zakopaném a skončil na poloostrově Hel. Lidé fandící elektromobilům asi moc času vzdělání nevěnovali, a tak připomeneme, že první místo je asi kilometr nad mořem, zatímco druhé na úrovni mořské hladiny. Kilometrové převýšení není s ohledem na dosaženou spotřebu vůbec nepodstatné, ale ani to není to hlavní.

To hlavní, co kdekdo přehlíží, je, že tento pokus trval 45 hodin. Čtyřicet pět hodin! Takhle řečeno to možná nezní ať tak dramaticky, ale znamená to průměrnou rychlost 29,7 km/h. Jinými slovy, Marczyk nejel ani průměrnou třicítkou, co je to proboha za jízdu? To vypovídá o čem? O ničem. Smáli jsme se nedávno Škodě, že při podobně trapném pokusu jela pomaleji než Pogačar, tady by Marczyka předjel snad i děda Drchlík, v okolí Zakopaného zcela jistě. Je to tak pomalé, že srovnatelná zdá i rychlost 21,18 km/h dosažená při historicky nejrychlejším maratonu. Běžci v půlmílových závodech už by si s Marczykem v Audi skoro poradili. Opravdu chceme jezdit autem, které napodobuje rychlost přesunu během?

Někteří teď jistě namítnou, že co, že economy run, takže blbost tak jako tak, u Superbu to nebylo jiné. Ale to je přátelé velký omyl. Se Superbem dosáhl při dojezdu 2 831 km ten samý Myko M. průměru 80 km/h. To není jiný svět, to není jiná planeta, to není jiná galaxie, to je jiný vesmír.

Na jedné straně tedy máme 1 338 km dosažených naprosto nesmyslnou jízdou rychlostí bicyklu z kopce, kdy doplnění energie potřebné k zopakování bude trvat skoro hodinu. Navíc se opakovat nebude, pokud tedy z Helu nedojedete do hellu, neboť kilometr pod hladinu moře asi znovu neklesnete. Na druhé je 2 831 km dosažených solidními 80 km/h v průměru, kdy doplnění energie zabere pár minut.

Vážně má výsledek A6 něco dobrého ukazovat? Pokud si někdo myslí, že tohle není jen špatný vtip, nemá všech pět pohromadě. Takové Audi už zjevně nemá pohromadě ani všechny čtyři kruhy, pokud mu toto nepřijde vadné.

Zdroj: Audi

Petr Miler