Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Pocity jsou jedna věc, čísla druhá. EY nežongluje s pocity, dívá se na čísla a vidí tuze smutný obrázek. Zatímco zbytek světa navzdory složitým okolnostem dokáže růst, evropské automobilky míří povětšinou dolů, ty německé bez výjimky úplně všechny.

Někteří z našich čtenářů nám čas od času vyčítají, že se v našich článcích nesnažíme být pozitivnější. Věřte, že snažíme, ani nás nebaví přehrabovat se v automobilovém haraburdí a s údivem hledět na to, jakých dalších absurdit jsme dnes a denně svědky. Hledáme tedy primárně pozitivní témata, zajímavá auta současnosti i minulosti, objevujeme ostrůvky pozitivní deviace v často oceánu zmaru, děláme si legraci i z dění, kteří jiní berou smrtelně vážně. Ale takových věcí prostě není tolik, s tím nic nenaděláme, tedy pokud nechceme našimi články malovat obrázek reality, která neexistuje, jen proto, že by to nám nebo vám bylo příjemnějším.

Nejsme zkrátka těmi, kteří by se dívali na svět růžovými brýlemi, když pro to nejenže neexistuje pádný důvod, ale dokonce by to bylo kontraproduktivní. Zejména evropské automobilky dnes opravdu nepotřebují poplácat po ramenou a vyrazit dál tropit ty samé hlouposti, potřebují proplesknout a uvědomit si, kde dělají chyby. A ty chyby vyřešit, jinak budou jen čekat na omyl, který se stane tím posledním, jenž ještě udělají. Považovali bychom za nezodpovědné to ignorovat, pokusit se některé zřetelné projevy úpadku a nedostatku soudnosti přehlížet, natož je dokonce obracet v něco pozitivního. Na to je tu dost jiných médií a soudě podle vašich reakcí jsou to primárně ona, na jejichž nepodložené jásaní nad nesmysly nejste zvědaví.

Popsané navíc nepředstavuje jen pocity automobilového nadšence, kterému se nedostává hraček, jaké by si přál, jsou to zřetelné projevy ignorace preferencí zákazníků, jejichž dopadem je nekonkurenceschopnost a ekonomický úpadek. Že to není jen domyšlený, rádoby objektivní dopad subjektivně vnímaného stavu, ukazuje i analýza současného stavu automobilového světa z dílen EY, ve které je hodnocena celá třída „globálních žáčků” podle jejich prozatímní globální výkonnosti. A hádejte, kteří z ní vychází daleko nejhůř...

Není to velký rébus, z analýzy letošních finančních výkazů 19 největších automobilových skupin celého světa od poradenská firma EY, vyšly ty evropské daleko nejhorším způsobem. A němečtí výrobci jsou na tom obzvlášť mizerně.

Na první pohled není důvod k panice - obraty oněch 19 největších světových výrobců aut se během prvního letošního kvartálu zvýšily o necelá dvě procenta. Jenže při pohledu na detaily je jasné, kdo tu stoupá. A kdo míří ke dnu. Japonské automobilky totiž zaznamenaly čtyřprocentní nárůst, ty americké dokonce pětiprocentní. Evropa je na opačném konci pelotonu, který jen září německými národními barvami. Tamní automobilky zaznamenaly celkový pokles tržeb o čtyři procenta.

Tady ale problém jen začíná. Automobilky jsou obrovské firmy, které už kvůli ceně jejich produktů a počtu prodaných vozů vykazují jedny z největších obratů vůbec. Pár procent tržeb je tak ohromné množství peněz, které najednou někde chybí a zakusuje se do o poznání nižších zisků. Zatímco tedy Američanům, kteří více či méně opustili směřování jen ke krásné elektrické budoucnosti do několika let, stouply zisky o 83 procent, německé společnosti hlásí průměrný pokles o 23 procent. Celkem deset společností - převážně evropských, včetně všech tří zkoumaných německých skupin - vykázalo výrazně zhoršující se výsledky na všech podstatných frontách.

Celkový trend je tak jako tak negativní, u všech výrobců klesla celková marže z 5,3 na 3,5 procenta a dosáhla druhé nejnižší úrovně za posledních deset let. Mohou za to ale hlavně evropské firmy, i aktuálně nevalný stav čínského trhu znamená pro tamní firmy jen nepatrně zhoršené výsledky Výmluvný je ostatně i pohled na společnosti s aktuálně nejvyššími ziskovými maržemi mezi masovými výrobci:

1. Suzuki - 10,9 procenta
2. General Motors - 9,4 procenta
3. Kia - 7,5 procenta

BMW dosáhlo až čtvrtého místa s 6,5 procenty, Mercedes na šestém místě s 6,0 procenty a Volkswagen až na 13. místě s 3,3 procenty. Říkáte si, že to není tak zlé? Je docela absurdní, aby zejména prémioví výrobci jako BMW a Mercedes nedosahovaly ani takových marží jako Suzuki, GM nebo Kia. Průměrná zisková marže všech německých firem včetně převážně „lidového” VW je navíc aktuálně 4,6 procenta, hádejte, jaká byla pouhé čtyři roky zpátky? Bez bubnů: 13,2 procenta. To je za tak krátký čas ohromný sešup, skoro dvě třetiny marží jsou v trapu.

„Krize zdaleka nekončí, zejména pro německé automobilky,” varuje v analýze EY Constantin M. Gall. Místní firmy vsadily na špatného koně v situaci, kdy jim i dílem nápadů EU stoupají náklady víc než konkurenčním firmám z jiných částí světa. Není to nový trend, ani trochu, nová je jedna věc, tak trochu nepříznivou shodou okolností.

Němci tyto problémy měli už dřív, místní mizérii ale zaplácávali úspěchy v Číně. Ty jsou pryč (letos přichází o dalších 16 % prodejů!) a zastavení přílivu peněz z Říše středu odhaluje jejich slabost v plné nahotě. Najednou nemají kde brát - cválajíc hned na dvou polomrtvých koních v podobě vnitřně problematických elektromobilů a zanedbávaného spalovacího portfolia prostě nemohou pomýšlet na to, že budou od lidí vybírat za svá auta peníze, jež by sanovaly díry v jejich rozpočtech.

Čínské kladivo má navíc obě strany ostré - nejenže Čína nepředstavuje pro Němce zdroj peněz, jakým býval, nově je pro ně zdrojem konkurentů, kteří jim stále více ztěžují život svými stále lepšími novinkami za pořád přijatelnější peníze. To je kombinace k pohledání.

Celková situace tak není pozitivní: „Geopolitické napětí, nacionalismus, obchodní bariéry a měnící se politické preference pro jednu či druhou technologii pohonu charakterizují prostředí, ve kterém se v současné době musí všichni výrobci automobilů pohybovat,“ vysvětluje dále Gall. „Německé společnosti, pro které jsou všechny tři hlavní trhy - USA, Evropa a Čína - nesmírně důležité, jsou ve velmi obtížné situaci,“ dodává.

Vzhledem k pokračujícím problémům na těchto trzích se němečtí výrobci uchylují k tomu jedinému, co je je ještě v jejich rukou - snižování nákladů. Jenže i to se odráží na stále méně uspokojivých produktech, na kterých najednou nefungují ani věci, které dávno bezproblémově fungovaly. Dochází také k propouštění lidí nesoucích jisté know-how, rozprodávání dříve akvírovaných firem a pokračování v digitalizaci samotných aut, která se zejména ve vyšších segmentech nesetkává s pochopením. To vše nakonec přisypává sůl do ran, navíc je otázkou, co to vlastně řeší.

Podle konzultanta EY je nákladová struktura v Německu tak jako tak neřešitelně nekonkurenceschopná: „Výroba je na jiných místech výrazně levnější - nižší náklady na pracovní sílu, nižší náklady na energie, vyšší produktivita a dodatečné vládní dotace, to vše hraje roli. Celkově Německo nabízí jen malou motivaci k udržení velkovýroby v tomto odvětví.“

Zdá se vám to jako dost problémů? Ještě je tu íránská krize, proto Gall nevidí ani letos šanci evropských automobilek se posunout dál. „Nestabilní globální politická situace, rostoucí ceny energií, zvyšující se logistické náklady a vyšší inflace spolu s relativně vysokými úrokovými sazbami - to vše je pro automobilový průmysl jed.” Pokud navíc bude pokračovat tlačení elektrických aut, po kterých neexistuje přirozená poptávka jakkoli se blížící snům těch, kteří je vidí jako jedinou možnou budoucnost, potáhne to výkonnost místního autoprůmyslu dál dolů - Evropa nedokáže tyto sny živit sama a jinde jsou na evropské elektromobily zvědaví stále méně.

Celkově tak Gall očekává, že tržby i zisky budou Evropanům dál klesat: „Krize na Blízkém východě vede k rostoucím nákladům pro výrobce automobilů, obecně zvýšeným rizikům, narušení dodávek a neochotě spotřebitelů na mnoha trzích. Rok 2026 bude pro automobilový průmysl tím dalším krizovým,” uzavírá analytik.

Tak to zase není moc pozitivní, že... Ale vážně: Existuje nějaký důvod být za popsaného stavu pozitivní? Evropský průmysl sám sebe roky ubíjí k smrti a současně pořád zvládá mlátit i ty, kteří mu říkají, že to dělá. Pan Gall bude asi další na řadě. Ani to není moc dobrý výchozí mix, je čas něco změnit a přestat čekat na zázrak.

Zdroje: EY, Autoforum.cz

Petr Miler