Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nové Mini jsme si poprvé osahali již loni, teď jsme jej konečně zkusili i na silnici s přeplňovaným tříválcem a dvoulitrovým turbem. Jak jedou?

Snahu tříválce podrývají dlouhé převody, Cooper S je jiná káva

Asi největší novinku poslední generace Cooperu musíme hledat po jeho vyboulenou kapotou. V rámci snižování flotilové úrovně emisí CO2 došlo i u Mini k plošnému nahrazení zážehových a vznětových čtyřválců tříválcovými přeplňovanými motory s objemem 1,5 litru. Vůbec poprvé jsem tento agregát, který využívá přeplňování TwinPower testoval před dvěma lety pod kapotou BMW řady 1 a ačkoli nezklamal, jako tříválec nemohl ani dokonale nadchnout.

V Mini má tento dvoustupňové přeplňovaný „tříhrnek” největší výkon 136 koní, což je papírově více než atmosférický čtyřválec 1,6 litru u předchůdce (122 koní). Také po prvních metrech je jasné, že turbodmychadlem plněné „koťátko” mezi předními koly nebude mít problém udat 1,2 tuny těžkému Cooperu slušnou dynamiku. Vůz dovede slušně zrychlit na stovku během nějakých osmi sekund a maximum za dvoustovkou vám bude na dálnici určitě stačit. Spotřeba paliva se při rozumné jízdě dá opravdu udržet někde kolem 5,5 litru, realitou bude při běžném používání a občasného využití sportovnějšího naturelu vozu spíše hodnoty od 7 do 9 litrů. Čtyřicetilitrová palivová nádrž tak naznačuje dojezd kolem 450 kilometrů na jedno natankování.

A jak je to se sladěním šestistupňové převodovky s tříválcovým motorem? Z mé strany žádné překvapení, také ale žádné nadšení. Na první čtyři rychlostní stupně budete pohonnou jednotku ještě chválit, i když ani délka těchto převodových stupňů zdaleka není adekvátní. Po zařazení jednoho ze dvou následujících rychloběhů (tedy delší pátý a šestý rychlostní stupeň), které pomáhají snižovat spotřebu při plynulé dálniční jízdě, si už moc dynamiky neužijete. Koneckonců již na čtyřku lze jet rychlostí kolem 170 km/h. Jinak manuální převodovka zaujme přesnými drahami řazení, co se týče druhé možnosti řazení, kterou je šestistupňový automat, lze ji doporučit spíše pohodovějším povahám.

Naštěstí jsme většinu testovacího okruhu absolvovali se zážehovými turbomotory kombinovanými s „fofrklacky” a krom červeného Cooperu s tříválcovou patnáctistovkou pod kapotou jsem doslova vybojoval od jednoho bulharského kolegy i vrcholný Cooper S, který mi novináři z Polska tradičně nekolegiálně odmítli směnit. Takže nakonec jsem i já usedl do žlutého vozu s bojovějším výrazem, chromovým víčkem nádrže a dvojitou koncovkou výfuku.

Mini Cooper S zůstal věrný čtyřem válcům, které jsou se zdvihovým objemem dvou litrů s přeplňováním hned větší zárukou silného charakteru (už na volnoběh je to patrné podle brumlání z výfuku). Skoro dvě stovky koní pod kapotou nemá s třídveřovým vozem zrychlit na stovku za sedm sekund a při troše snahy může ručička tachometru olizovat číslici 240. Samozřejmě, spotřeba se přitom pohybuje někde mezi 11 a 17 litry naturalu, takže mírně zvětšená palivová nádrž (44 litrů) vám vystačí sotva na tři stovky kilometrů opravdu ostré jízdy. Cooper S je kromě silného motoru vybaven i posílenými brzdami, systémem pro zvýšení dynamiky při průjezdu zatáčkami a námi testovaný exemplář měl také ještě sportovnější nastavení podvozku i dynamickou kontrolu tlumičů (12 825 Kč).

Mini bylo vždy označováno za jakousi přerostlou motokáru a i když je to trochu vyčpělá fráze, jízdu s vozem tohoto jména stále charakterizuje. I u nového modelu se podvozek chová velmi podobně, jen s jedním rozdílem - u novinky jde vše ještě o něco lehčeji, než u předchůdce. A je to logické. Klasický hydraulický posilovač řízení nahradil elektromechanický a tříválce nezatěžují příliš přední nápravu. Nový Mini Cooper tak při jízdě trochu maskuje svoji skutečnou velikost a jeho jízdní vlastnosti lze charakterizovat jako neutrální. Navíc v ostře projížděných zatáčkách vás dokážou podržet výtečné přední sportovní sedačky a multifunkční tříramenný volant také nemá chybu. A tak jediné s čím na nekvalitních italských silnicích bojoval, byly díry výmoly a viditelné příčné nerovnosti, které se vůbec nekamarádily s tvrdým odpružením.

Kdo nikdy Mini Cooper neřídil, si asi nedovede představit život s tímto vozem třeba v Praze, která má hodně špatné a nesourodé povrchy ulic hlavně v centru. Úplnou noční můrou je pak přejíždění série u nás tolik populárních příčných prahů, které tuhý podvozek a závěsy kol nedokáží i při poměrně nízké pohotovostní hmotnosti vozu utlumit. Ještě jednou musím podotknout, že na komfort jízdy mají velký vliv i standardně montované runflatové pneumatiky, od těch vám ale Mini resp. BMW nepomůže ani když jej o to výslovně požádáte.

Stále svůj

Nové Mini prodělalo s přechodem k nové generaci vcelku očekávatelný vývoj. Na jednu stranu zvětšilo své rozměry i vnitřní prostor, ještě více „zbavorákovatělo” a u standardních verzí se více než kdy dříve snaží o co nejnižší papírovou spotřebu paliva. Na druhou stranu stranu si ale ponechává svůj specifický styl a vizuální hravost, které minimálně u provedení Cooper S doprovází i tradiční jízdní projev srovnatelný jen s málokterým jiným autem na trhu.

Jízdně bych špičkový Cooper S nové generace (později se tedy objeví i výkonnější verze Works) dal do kolonky nejzábavnějších vozů do miliónu korun. Jestli se svou cenou představuje lepší dobrou nabídku třeba i vede podstatně silnějších a praktičtějších konkurentů jako je Seat Leon Cupra nebo Opel Astra OPC, už budete muset s ohledem na své preference zhodnotit sami.

Cena

Základní cena vozu (Mini One 2014): 447 500 Kč
Základní cena 1. testovaného provedení (Mini Cooper 2014): 502 500 Kč
Základní cena 2. testovaného provedení (Mini Cooper S 2014): 605 000 Kč