Autoforum

Pětilitrový desetiválec z Lamborghini, doplněný o dvojici turbodmychadel, napěchovaný do civilně vyhlížejícího kombíku vyšší střední třídy? To není projekt šíleného tunera, ale sériový model RS6 z dílen německého Audi. Stvořili ingolstadtští technici dokonalý vůz, spojující přednosti několika různých aut, nebo to už zkrátka přehnali? Po prvních českých stovkách km víme vše podstatné.

Ačkoli se Audi tváří, jako by jeho modely z řady RS byly těmi nejsportovnějšími vozy pod širým nebem, realita je trochu jiná. Ať už vzpomeneme na první RS4 nebo předchozí RS6, najdeme vždy především velmi rychlý cestovní vůz. I eReSo odvozené od předposlední generace A4, které má svou hmotností, velikostí i naladěním nejblíže k autu, schopnému zdolávat závodní okruhy levou zadní, se cítí nejlépe na běžných silnicích a dálnicích a ač jízdě po závodním okruhu vyloženě nevzdoruje, jako ryba ve vodě se na něm rozhodně necítí.

Byl jsem tedy překvapen, když se místem představení zbrusu nové generace RS6 měl stát mostecký autodrom. Relativně technický okruh je místem, který by u velkého kombi s hmotností vysoce přesahující dvě tuny pravděpodobně ukázal spíše jeho slabiny, než přednosti. Takový vůz si snad nikdo rozumný pro řádění na okruhu nevybere, byť jeho výkon může svádět i k podobným úvahám. Naštěstí se mostecký okruh stal pouze výchozím místem k vyzkoušení vozu v místech, která mu budou více či méně bližší. A tak jsme RS6 mohli protáhnout po rychlých dálnicích, technických silničkách i nekvalitních okreskách a víme téměř vše, co byste o ingolstadtské novince mohli chtít vědět.

Decentní vzhled, samozřejmě

Představa křiklavého Audi působí stejně absurdně jako plážové hrátky na Mont Blancu. Ačkoli je dávno ta tam doba, kdy čtyři kruhy značily absolutně nenápadná auta, pořád si nedokážu představit Audi běžné modelové řady v sebevýjimečnější verzi, kolem kterého by shlukovaly davy na náměstí. A nová RS6 v tomto směru tradice rozhodně nepošlapává.

I když na voze najdeme spoustu odlišných detailů od těch větších, jako je širší stavba a rozchod, až po ty menší, mezi které se řadí voštinová mřížka chladiče, trochu jiná světla či specifické nárazníky, většina běžných smrtelníků tuto verzi (po odstranění výsostných znaků) těžko rozezná od běžného provedení ve sportovním paketu S-line. Právě toto matení tělem skvěle zapadá do škály vlastností vozu, ale k tomu se dostaneme později.

Žádné velké překvapení nepřináší ani interiér, který zkrátka a jednoduše kombinuje to nejlepší, co může řada A6 nabídnout. Komu učarovaly ingolstadtské interiéry, ten bude i tentokrát nadšen, komu nikoli, mohl by v tomto případě zkusit změnit názor. V celém interiéru jsem našel jediné minus, a to nesmyslně zploštělý volant na spodní straně věnce. Toto řešení se vám bude zdát prima jen do chvíle než zjistíte, že plný rejd kol skutečně nenastane po otočení volantem o 180 stupňů a přehmátnutí v pomalé vracečce znamená mnohdy sáhnutí do prázdna - volant najednou „končí” a pokračuje jinde. Nevím, koho toto napadlo, ale dostává ode mne velké červené minus.