Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Vemte si do rukou 125d M Sport, odčarujte ji naftový motor, runflaty, přidejte ostřejší naladění a 320 koní. Máte? Pak třímáte v pažích M135i, nejlepší ostrý kompakt dneška.

Na aktivní řízení si musíte zvykat

Motor M135i opravdu nemá chybu. Asi bych si jej nevybral vedle bezmezně dobrého 3,2 R6 z M3 E46 nebo Z4 M, ale smiřte se s tím, že v roce 2012 si prostě už nic takového v této výkonové třídě nekoupíte. Z motoru M135i mám alespoň pocit, že BMW udělalo něco, co sice vyhovuje v prvé řadě euronormám měření spotřeby paliva, konečně je to ale vyladěno tak, že zákazník nestrádá. Dělat dnes auta je umění možného a v tomto směru je motor na špici. A co ovladatelnost? Sám motor je, jak už víte, v pořádku, ale co dál?

Vlastně není moc co hodnotit, protože testované auto bylo vybaveno automatickou osmistupňovou převodovkou ZF, takže máme po řazení i po spojce. Samotný automat je dobrý, velmi dobrý, asi nejlepší svého druhu (opět viz test 335i F30, tady si říká „sportovní”, ale asi má jen jiné, kratší převody a jiný řídící software), pokud ale tohle auto chcete řídit na hranici maxima jeho možností, určitě si samočinnou převodovku nekupujete. Stačilo mi poznat, jak špatně zvládá „uřadit” nejostřejší brzdění v nízkých rychlostech (ze 4 na 3 i z 3 na 2 klidně vypustí meziplyn a bez uzardění vám zablokuje zadní kola), abych věděl, že ho nechci. Tohle dobrý řidič nikdy nepřipustí. Manuál je naštěstí k dispozici, dokonce v základu a tedy i levněji, takže volba je jasná.

U brzd díky bohu nemusíte řešit, co chtít a co nechtít, ty jediné dostupné jsou hodny vaší přízně. Nevím, jak se vypořádají s pár koly na Nordschleife, ale aktivní jízdu středními rychlostmi i opakované brzdění na „Autobahnu” z rychlostí kolem 250 km/h na ty blízké 130 km/h zvládaly bez potíží. Jejich ovladatelnost a dávkování pak rozhodně neurazí - brzdy od Porsche to nejsou, ale o nějakém zbrklém nástupu nebo divokém naposilování nemůže být řeč.

Kapitolou samou o sobě by mohlo být řízení. Bohužel se zde naplnily zvěsti o tom, že M135i dostane bez ohledu na vaši vůli jinak příplatkové aktivní řízení s proměnným převodem. Párkrát už jsem o něm psal, má rozhodně své výhody, do sportovně laděného auta se mi ale prostě nehodí. Navíc ani nechápu, proč je dodáváno v základu - něco takového nenabízí snad žádné jiné BMW a kdo ho do M135i nechce, musí ho nejen mít, ale také za něj automaticky platit. Ptal jsem se na to přímo šéfa vývoje pana Lischky (mimochodem potomka české emigranta s uhádnutelným jménem) a považuje ho za tu správnou volbu pro auto tohoto typu. Snad bych ani neodporoval, ale možností volby by BMW jistě nic nezkazilo.

Bez předsudků musím říci, že minimálně naposilované je toto řízení velmi dobře a klade - na rozdíl od toho neaktivního - docela přirozený odpor. Všechno ostatní je ovšem přirozené jak poprsí Pamely Anderson. Najezdil jsem s autem dost kilometrů i na mokru, kdy při rychlé jízdě zoufale potřebujete každou informaci ze silnice, ve volantu ale žádná není. Navíc naučit se počítat s tím, že v každé zatáčce auto na povel řízením reaguje trochu jinak... Dá se to, doufám, ale bude to chtít najet o mnoho více než 300 kilometrů, různých zatáček jsou na silnicích tisíce.

Přesto musím říci jednu důležitou věc: čitelnost a řízení vás v M135i ale stejně jako u 125d nebude trápit tolik, jak by se z výše zmíněného mohlo zdát. Auto je totiž hodně čitelné jako celek, hlavně díky podvozku, a co necítíte v rukou, to (bez nadsázky) poznáte skrze svou pozáď.

Brilantní podvozek i pro špatné cesty

Pokud si sjedete se 125d v M paketu, budete z chování jejího podvozku pravděpodobně nadšeni, přesto nepřestanete snít sen o tom, jak by se asi choval bez runflatů. Splnit si jej můžete snadno - přesednout do M135i.

BMW nám sice bude do sebezničení tvrdit, že runflaty jsou něco jako gumový poklad, jakmile ale má udělat auto, kde jde o precizní jízdní vlastnosti, vybaví jej konvenčním obutím. Dá se to pochopitelně vnímat i pozitivně (také by mohlo v rámci marketingové podpory „zrunflatovat” úplně všechno), faktem ale je, že tím samo připouští starou pravdu - i když některé modely s runflaty fungují relativně dobře, bez nich budou fungovat ještě lépe. A projev M135i je toho nejlepším důkazem.

Stejně jako „plnohodnotná M”, také tento, vlastně první benzinový výtvor z řady M Performance, disponuje standardními pneumatikami. A podvozek se s nimi projevuje prostě brilantně. Není to jediná změna oproti empaketovým verzím, zavěšení bylo celkově přepracováno, je tužší a o 1 centimetr nižší, právě díky standardním pneu je ale pocitově jistější a přitom poddajnější. Zkrátka lépe spojuje tyto dvě protichůdné charakteristiky, jak už jsme u BMW M zvyklí.

Abych byl konkrétní, v prvé řadě vůz nadchne minimalizací horizontálních, ale především vertikálních setrvačných tendencí. Má jít o silniční auto, takže chování na dokonalém povrchu je irelevantní - musí fungovat na rozhoupaných a poškozených cestách. K těm druhým se dostanu za moment, na prvních jmenovaných je ale M135i takřka perfektní - přejedete stošedesátkou sérii výrazných zvlnění a... a nic, auto ani nezačne ztrácet kontakt se silnicí po „vyhození” jedním z hrbů, ani vám nebude sundavat ruce z volantu a masírovat kostrč po dosednutí do následující prohlubně. Pro jistotu jsem si jej srovnal na stejném místě s 335i F30 a rozdíl je v tomto směru enormní. Kde trojka v nepříjemném rozhození pomalu skáče do pole, tam M135i kopíruje povrch jak vozíky horské dráhy.

Tohle možná tolik lidí neocení, skvělý je ale podvozek i ve filtrování menších nerovností. Trakce i na tak nevhodném povrchu je vynikající a zadní osa se s přenosem celých 320 koní na silnici pere skutečně hrdinně. Ztratit kontakt znamená přejet rozpadající železniční přejezd, jinde vůz nekapituluje. Pro úplnost musím říci, že jsem jej zatím řídil jen v Německu, kde jsem se upřímně pokusil najít podobně rozbořené cesty jako u nás a měl jsem pocit, že jsem takové našel. Jenže české zbořky, to je třída sama o sobě a je možné, že ty poznané německé tak daleko nezašly. Ale M135i jistě jednou vyzkoušíme i u nás a uvidíme, jestli je připravena také na místní asfaltovou džungli.

Předposlední přednost podvozku mohu odbýt docela suše - je stejně akční jako ten empaketový. To znamená, že je lehce přetáčivý, ale pokud chcete vůz skutečně „urvat”, musíte na něj jít buď hodně drsně na brzdách nebo ještě drsněji na plynu. Driftovat se s autem pochopitelně dá, zkusil jsem pár kruhových objezdů a dálničních nájezdů, ale kůži své přilnavosti nedá lacino, na suchu to chce opravdu hodně odhodlání.

A vlastně ani z hlediska celkové tuhosti nepůsobí zavěšení vzhledem k výkonu zásadně jinak než u mnohokrát zmiňované 125d. Je pochopitelně tužší, ale 320 koní jej dokáže vystavit vyššímu zatížení, a tak si nakonec připadáte podobně - podobně dobře. Hovořím pochopitelně o obou režimech adaptivního zavěšení (komfortní a sportovní), kterým byl vůz vybaven, konec konců se v obou chová výborně - v komfortním je měkčí, ale ne vyloženě měkký, ve sportovním tvrdší, ale ne vyloženě tvrdý. Ten první pravděpodobně budete zapínat jen na opravdu špatných silnicích, jinak je ten druhý vhodný i pro svižnou, ale jinak pohodovou jízdu. Vůz se v obou případech v zatáčkách mírně naklání, ale jen tak, aby vám tím dovolil číst blížící se limity adheze.

Snad to není nedostatkem fantazie, ale lepší podvozek pro ostrý silniční kompakt si nedovedu představit. Až do limitu neztrácí jistotu a přitom je poddajný i na mizerných površích. Navíc na rozdíl od 125d, a to jsem výslovně ověřoval u šéfa vývoje tohoto modelu, není vypnutí DSC spojeno s kompromisním naladěním podvozku, přepíná se do netužšího režimu.

Jestli je něco, na čem jsem u M135i nemohl najít chybu, pak jsme si o tom právě povídali. Vzhledem k zaměření vozu je podvozek prostě skvělý.