První test Hyundai i40 CW: mat štikou

Také si myslíte, že vozy značky Hyundai mohou oslovit jen ty, kteří hledají nejlepší poměr výkonu a ceny? Pak je čas se probudit, i40 je z docela jiného těsta.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Testy aut

První test Hyundai i40 CW: mat štikou

10.8.2011 | Pavel Janda | Přidat příspěvek

První test Hyundai i40 CW: mat štikou

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Také si myslíte, že vozy značky Hyundai mohou oslovit jen ty, kteří hledají nejlepší poměr výkonu a ceny? Pak je čas se probudit, i40 je z docela jiného těsta.

Výborný motor, akorát pro jiné auto

Pod kapotu zkoušené i40 CW se propracoval zřejmě potenciálně nejžádanější a také daleko nejdražší motor - diesel 1,7 CRDi s nejvýše 100 kW výkonu. Jeho výkonové parametry slibují obstojné svezení, informace o spotřebě pak solidní šetření při zastávkách u čerpacích stanic. Jedna věc by vás ale už v tabulkách měla varovat, zdvihový objem. Ten zkrátka nelze nahradit a platí to dvojnásob u dieselů, které jsou na turbech životně závislé. Dokud se totiž turbo netočí, 1,7 CRDi nikam nejede. A to je u takto velkého auta docela problém.

První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 26 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 63První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 27 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 42První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 28 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 41

Po nastartování se motor zdá být příjemný. Nezkusil jsem jej v teplotách nižších než 15° Celsia, a tak zůstane otázkou, jaké zvuky bude vydávat v zimě, v letním provozu ale ani jako studený neobtěžoval a za vyšší teloty chladiva se ztišil natolik, že byl znatelný je vzdáleně. Neplatilo to přitom pouze na volnoběh, ale prakticky v celém rozsahu otáček. Mezi maximem výkonu a maximem otáček (4 000 - cca 4 800 ot./min) se ozvalo sice jemné dunění, ani to ale nebylo nepříjemné. Pokud se s motorem pohybujete mezi 2 a 4 tisíci otáček, sotva o něm víte, a to i přesto, že hluk od kol nebo protékajícího vzduchu kolem karoserie (probereme později) zůstává minimální.

Horší je to bohužel s jeho charakterem. Pokud otáčky udržujete mezi zmíněnými 2 a 4 tisíci, je vše v pořádku. Vůz není žádný trhač dlažebních kostek, disponuje ale výkonem, který je vzhledem k charakteru a zaměření auta naprosto dostačující, dovolí pohodové předjíždění i dálníční jízdu rychlostmi blížícími se 200 km/h. To se ale bavíme o režimu, kdy jste už rozjeli a pohybujete se mezi 80 a 200 km/h. V nízkých rychlostech jízda s i40 1,7 CRDi zdaleka tak příjemná není.

Motor se totiž vzhledem ke svému objemu a velikosti auta chová jako diesel ze starých časů - do 2 000 ot. nedělá nic. A když říkám nic, myslím opravdu úplné nic, nulu. Nepomohlo jistě ani ne zcela adekvátní zřevodování jedničky, dvojky a trojky (nejsou vyloženě dlouhé, ale vzhledem k motoru by zkrátka mohly být ještě kratší), faktem každopádně je, že pokud se dostanete pod tuto hranici na sebenižší kvalt, můžete plyn prošlápnout klidně skrz karoserii a nedočkáte se prakticky ničeho. Otáčky se začnou šplhat vzhůru jak beznohý Cliffhanger a jen velká trpělivost vám dovolí dočkat se skutečného zátahu. Pravděpodobně dříve ztratíte nervy a podřadíte, ale nepříjemné to bude tak jako tak a po mém soudu si na to nepůjde ani zvyknout. Nebo vy snad máte ve zvyku podřazovat za jízdy na jedničku? I to může i40 pro rychlou akci vyžadovat. Také na dvojku se do území nikoho s otáčkami dostanete tuze snadno a i na ni se motor zvedá velmi neochotně. Pokud navíc pořádně nevytočíte dvojku, jste v tomto pásmu na trojku zas a na tu už se vozu nechce jet do 2 000 ot. opravdu vůbec. A to prosím hovořím o situaci, kdy jsem v autě jezdil sám, až do něj přiložíte rodinku a haraburdí z podkroví, na trojku po onou „magickou” hranicí snad i „scípne”. Tak moc se mu nikam nechce...

První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 29 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 28První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 30 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 35První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 31 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 39

Aby toho nebylo málo, motor má poměrně tupě naladěný plyn, tj. pokud chcete pořádnou odezvu, musíte si o ni nekompromisně říci. Je to bohužel specifikum většiny dnešních aut, nechci jej ale brát jako samozřejmost - „zašlapávat červa” kvůli sebemenší potřebě razantnější akcelerace se mi jednoznačně nechce.

Pozitivem tohoto motoru je ale spotřeba paliva. Od 3,5 litru při vyloženém mimoměstském economy runu až po 14,2 litru při maximálně rychlé jízdě na techničtější silnici jde o sympatická čísla. Většina z majitelů bude jezdit do 6 litrů nafty na 100 km, což odpovídá klidné jízdě s občasným předjetím, která nebere větší ohledy na spotřebu, rychlící pak mezi 8 a 9 litry, kdy už můžete bez větších okolků v klidu akcelerovat do 160 až 180 km/h a vůz více nafty chtít nebude. Vzhledem k objemné, sedmdesátilitrové nádrži se nejen šetřílci dostanou s dojezdem za hranici 1 000 ujetých kilometrů na jediné natankování a to je velmi příjemné, ať už si o úsporném ježdění myslíte cokoli.

1,7 CRDi 100 kW je nesporně povedený naftový motor dnešní doby - je relativně tichý, kultivovaný, odpouští si větší kopance a spotřebuje tak málo paliva, jak to jen jde. Být v menším autě, bude skvělou volbou, do i40 se kvůli nízkému výkonu v nejnižších otáčkách daných hlavně omezeným objemem podle mého nehodí. Je možné, že se tento aspekt časem zlepší (testované auto mělo najeto méně než 1 500 km), velkou naději tomu ale nedávám.

První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 32 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 45První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 33 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 52První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 34 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 55

Tichý a mrštný

Jestliže pocit z interiéru byl příjemným překvapením a i chování motoru bylo až na popsaný neduh na výši, největší přednost i40 osvědčila teprve za jízdy. A protože jsem přesvědčen, že dobré auto musí především dobře jezdit, získala si korejská štika mé sympatie hlavně tímto.

Předem říkám, že není mnoho věcí, které bych mohl jízdním vlastnostem tohoto vozu vytknout. Podvozek je naladěn do kompromisu mezi stabilitou a komfortem, přičemž lehce akcentuje první zmíněný aspekt. Pokud by vám tento stav vadil, bude stačit zvolit menší než 18" kola a podvozek se dozajista posune směrem ke své komfortnější tváři. V testovaném provedení se na menších nerovnostech choval i tak velmi kultivovaně, většími už se nechal trochu rozhodit. Ale velmi dobré odhlučnění podvozku a v čase testu i pevná soudržnost všech částí interiéru nedávaly následky podobných situací pocítit posádce. Co se ovšem jako minus může jevit na Magistrále, to se jako plus projeví už o pár kilometrů dále směrem na jih. i40 se totiž chová za všech okolností velmi jistě a co je možná ještě důležitější, báječně snadno se nechá vodit zatáčkami.

První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 35 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 10První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 36 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 11První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 37 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 12

Řídit toto auto při klidné svižné jízdě je radost. Ne z krocení stáda 136 bručících naftových klisen, ale z nenucenosti, s jakou se pokládá do jakékoli zatáčky. Můžete jet 180 táhlou dálniční šikanou a vůz si v ní vedete jen dvěma třemi prsty jak loutky v divadle pro děti. O chvíli později přijedete na malý kruhový objezd projížděný padesátkou a i40 se do něj pokládá stále se stejnou lehkostí. Je jen málo aut, která se takto dokážou chovat bez ohledu na rychlost a je jich tím méně, čím jsou větší a „rodinnější”, i40 je taková bezezbytku a přitom je to stěhovák orientovaný úplně jinam než na zážitek z jízdy.

Stovky ujetých kilometrů ale nečiní příjemnými jen to, vůz je též mimořádně tichý. Až do 200 km/h (tuto stejnou rychlost omílám proto, že má na této kótě omezovač - bůh ví proč, ale více vám elektronika prostě nedovolí) neruší nejen svým motorem, ale ani aerodynamickým svistem a hlukem od kol. Nechci se opakovat, ale je jen málo aut, ve kterých si za dvojnásobkem povolené silniční rychlosti popovídáte tak snadno se spolujezdcem, zvláště pokud je to téměř jejich maximální rychlost. Pro představu mohu nabídnout přímé srování - BMW 330i E90 je hlučnější, a to je auto stavěné mnohem více jako trhač kilometrů neomezených německých dálnic...

Řeknu vám narovinu, i40 je mimořádně dobrý cesťák střední třídy, který se navíc nechá i řídit. Pravda, na poněkud přeposilované řízení je třeba si zvyknout a ani zmíněný tupý plyn není zrovna výhra. Nicméně krom podovzku a nenucené mrštnosti celého auta pomáhají dobrým pocitům řidiče i další dvě silné devizy - řazení a brzdy.

První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 38 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 14První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 39 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 15První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 40 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 16

Nechápu, kde Hyundai vzalo tak dobré řazení. Nechce se mi po tom nyní pídit, ale pokud si jej vyvinuli sami, klobouk dolů. řadí se s ním jedna radost - lehce, přesně, krátce, bez přechodů. Pokrývku hlavy mě znovu nutí sundat brzdy, které byly jednak solidně ovladatelné, ale především výborně brzdily. U aut se dnes šetří na všem a poznat vůz, kterému se brzdy nerozklepou po prvním zpomalení z maximální rychlosti, to je skoro zázrak. U i40 byly zcela k neutahání a s naprostou lehkostí vůz i opakovaně krotily z vysokých rychlostí.

Dva malé neduhy jsem si nechal opět na závěr. Při ostrém brzdění měla i40 nutkání odlehčovat svou záď více, než je zdrávo, a může nezkušeného řidiče na chvíli vylekat tendencemi šněrovat si to jinam než vytyčeným směrem. Není to nic záludného, to bych pak nemohl jízdní vlastnosti i40 hodnotit tak vysoko, znatelná tendence zde ale je. Bude zřejmě daní za přípravu na větší zatížení než pouze řidičem a předpokládám, že s řádnou zátěží bude i40 zcela klidná.

Druhým neduhem je chování elektronické stabilizace, která sice nezasahuje příliš brzy, ale když už zasáhne, je to rána jako z praku. Když tedy třeba nezvolíte vhodné množství plynu při výjezdu ze zatáčky na mokru na dvojku (a že to není snadné, protože motor se nejprve dusí tak, že mu dáváte umělé dýchání plným plynem, který pak musíte okolo 2 000 ot. rychle ubrat, a to se ne vždy podaří včas...), elektronika přiškrtí motor tak, že se nerozjedete snad ještě několik sekund. Naštěstí jde ale ESP rychle a snadno zcela vypnout jedním krátkým stiskem tlačítka a předpokládám, že minimálně na sněhu či mokru v nízkých rychlostech se tato možnost setká u zkušenějších řidičů s využitím. Elektronika je prostě moc „hrrr” a i když je pěkné jet opravdu bezpečně, je pořád třeba také trochu jet. A tomu na můj vkus brání až příliš.

První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 41 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 17První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 42 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 18První test Hyundai i40 CW: mat štikou - 43 - Test Hyundai i40 CW 17 CRDi 19

Diskuze Přidat příspěvek

Všechny články na Autoforum.cz jsou komentáře vyjadřující stanovisko redakce či autora. Vyjma článků označených jako inzerce není obsah sponzorován ani jinak obdobně ovlivněn třetími stranami.

Živá témata na fóru

zobrazit vše