Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Facelift je obvykle spojován s kosmetickými retušemi, skutečně hloubková revize Sorenta však ke škodě Kie moc vidět není.

Skvělá kvalita jízdy

Motor jde při desíti stupních nad nulou natočit s jen minimálním čekáním na žhavení trvajícím asi vteřinu, i když v mrazech to asi bude trvat poněkud déle. Startování je téměř prosté vibrací a i studený motor se utiší na klidném volnoběhu. Seřízení skutečně jemnou kůží potaženého volantu (pokud to tedy byla umělá hmota, pak klobouk dolů) je otázkou mžiku, poněkud mi ale překáží, že elektricky ovládanou sedačku není možné spustit ještě o pár centimetrů níž. Výplň sedáků i opěradel je vyrobena z velmi příjemně tuhé pěny, takže cestování v přímce by nemuselo být ani na dlouhé vzdálenosti únavné.

Zjevná starost o páteř řidiče a cestujících má ale i svou méně příjemnou stránku. Sedadlo je natolik nepoddajné, že tělu nedovolí lépe zabořit se a tím pádem je i to minimální boční vedení prakticky neúčinné. Že by tím Kia chtěla zdůraznit charakter transkontinentálního cestovatele s averzí vůči zatáčkám? K tomu se dostaneme za chvíli, každopádně mám za to, že pořádně konturované bočnice by neměly být výsadou pouze sportovních modelů. I řidič komfortně naladěného vozu, především pak toho se zvýšeným a vzpřímenějším posazem si podle mě zaslouží možnost uvolnit se za volantem, k vidění to ale naneštěstí časté není.

Pro zadní lavici, respektive dvojici doplňkových sedaček v zavazadlovém prostoru určených pro dítě, psa nebo kočku platí totéž a dvojnásobně. Abych ale do Sorenta pouze nevyrýval, zaslouží si pochválit za to, že už v beztak poměrně velkém interiéru přibylo pro kolena cestujících dalších 30 mm v podélném směru a nožky či packy osazenstva úplně vzadu dostaly navíc 9 mm.

Při výjezdu z parkoviště si uvědomuji, že měnič zvládá rozjezdy s typickou jemností a řízení auta je i přes dvoutunovou hmotnost konzistentní, bez citu a velmi lehké. Popravdě jsem nečekal, že by mohlo být jiné, nyní ale zčásti může. Rovnou na volantu je tlačítko upravující účinek elektrického posilovače a musím říct, že zde není jen pro parádu. Rozdíly mezi režimem Comfort a Normal v městských rychlostech v podstatě nepoznáte, v módu Sport ovšem odpor volantu citelně naroste a dost to vylepší už tak hodně dobré vnímání auta z místa řidiče.

Komfort a kvalita jízdy je slovem skvělá. Přejezd retardéru zaznamenáte jen jako tiché a vláčné nadzvednutí a následné zhoupnutí, menší díry zavěšení bere skoro bez povšimnutí a větší nerovnosti zaznamenáte i uchem, ale sametovou hladkost podvozku nenaruší. Bylo by to špičkově pohodlné svezení, které můžou třeba majitelé BMW X5 pouze závidět, nebýt dvou rušivých elementů.

Dojem kazí hlavně zvukové neduhy

První pihou na kráse jízdy v nové Kie je vytočený motor. Jeho zvuk se díky neuvěřitelně tlusté izolaci vcelku podařilo odstínit, ale tony pronikající do nadprůměrně izolované kabiny zní poněkud utrápeně, i když tomu průběh výkonu a síla neodpovídají. Šestistupňový a v sekvenčním režimu trochu líný automat bez schopnosti strefovat meziplyny umí v automatickém režimu poměrně slušně vyhlazovat momenty přeřazení, zčásti žehlit turboefekt podřazením a prokluzem měniče a prakticky vymazat vadnutí motoru, jelikož ani v manuálním módu nepodrží kvalt a přibližně 100 otáček před dosažením 4 000 ot./min vždycky odřadí.

To všechno neznamená, že by pohon kompletně dehonestoval výhody získané modifikovaným šasí. Sorento tím jen celou svou existencí vybízí k rozvážnější a neuspěchané jízdě, pro kterou bylo stvořeno. Motor má dost síly i razance k rychlému přesunu a co jsem stihl zaznamenat, znamenitě mu asistují ostré a účinné brzdy. Stačilo ale ponechat automat využívat zátah ve středních otáčkách, neždímat plyn a auto se rázem zklidnilo a dokázalo plout okreskou s elegancí létajícího koberce.

Že mu nesvědčí zatáčky s malým poloměrem, nemůžu říci jistě, ale myslím si to. Jednak se začne projevovat značná hmota vozu a přední náprava pozvolna uklouzává ven po tečně. Podobné zacházení se ale nelíbí ani řízení přepnutému na „Sport“. Pod zatížením tuhne, nechce se vystřeďovat a volantu jsem musel zpátky pomáhat silou. Tím nechci Sorento shazovat a tvrdit, že při svižném tempu trpí, ale cokoli nad osm desetin výkonové a devět desetin podvozkové rezervy mi přišlo prostě nedůstojné.

Pokud bych mu měl vytknout něco „objektivnějšího”, pak by to bylo uchycení zadní lavice, která je tím druhým a výrazně otravnějším zdrojem hluku. Snad to byla pouze chyba testovacího auta, ale opěradla ve druhé řadě se chovala jako jeden obří vibrátor i s příslušným akustickým doprovodem. Sedět tam někdo citlivější povahy, spektrum zvuků by značně přibralo na kvantitě i hloubce.