Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nová Kia Sportage je povedené auto, zejména podvozkově. Umí též mimo asfalt a nemá start-stop. Nechá si za to ale zaplatit a bez chyb není.

Podvozek vyladěný perfektně

Kde nová Sportage exceluje, je podvozek. Jistě, není to auto stavěné na ostrou jízdu, třebaže má výbavovou verzi nazvanou GT Line, která se snaží naznačovat opak. Co po crossoveru člověk chce, je, aby nebyl příliš prkenný, ale aby zároveň v zatáčkách nepůsobil jako houba. Kie se povedlo podvozek tohoto vozu nastavit přesně takhle.

V nabídce pro Sportage jsou 16“, 17“ a 19“ kola; osmnáctky chybí. Největší kola jsou většinou k zlosti po stránce pohodlí a ta nejmenší zase autům většinou moc nesluší. Jezdil jsem s vozy na 17“ a 19“ kolech a z hlediska pohodlí bych neviděl potřebu volit menší kola - i na devatenáctkách bylo auto relativně pohodlné. Pravda, silnice, po kterých jsme jezdili, byly dost kvalitní, ale občas se nerovnost objevila a španělské cesty občas „zdobí” i pozoruhodně velké retardéry.

S 19“ koly se vůz také uměl chovat v zatáčkách, a to i přes těžký diesel vpředu. Zásluhu na tom mají mimo jiné tužší gumová uložení a silentbloky, třebaže vpředu zůstala náprava typu McPherson. Zadní je ale kompletně nová, je víceprvková a stejná pro předokolku i čtyřkolku; rozdíl je jen v tom, že čtyřkolka tu má diferenciál a poloosy. Zadní pomocný rám je tužší a je uložen v gumových silentblocích, aby se do interiéru dostávalo ještě méně hluku a vibrací.

Právě na hluk a vibrace, anglicky pod označením NVH (Noise, Vibration and Harshness) se inženýři zaměřovali snad nejvíce a nutno říci, že odvedli dobrou práci. Jízda je pohodlná po všech stránkách, od kol slyšíte hluk až ve vyšších rychlostech. Co není utlumeno úplně dokonale, je zvuk dieselového motoru, ale i tak slyšíte v interiéru spíš jen ševelení než hlasité „chrochtání”.

V sedačkách se sedí velmi dobře, nejsou příliš tvrdé, ale zároveň podrží tělo, pokud se rozhodnete zatáčku vzít trochu rychleji. Sportage se něčemu takovému nebrání, tedy na poměry dieselového SUV, ale podvozku můžete věřit, nedotáčivosti odolává velmi zdatně. Ukazuje se zde pochopitelná výhoda nižších bočnic 19“ kol oproti sedmnáctkám, které ostřejší jízdě už tolik nefandí. Řízení neřekne vůbec nic a také od informací od podvozku vás Sportage slušně izoluje; tohle auto na aktivnější jízdu prostě není primárně stavěné.

Dieselové motory můžete mít s manuálním nebo automatickým šestikvaltem. Manuál je zcela v pořádku, hlavice řadicí páky se hezky drží, s převodovkou se příjemně pracuje, není tu ani náznak nepřesnosti, jen kdovíjaký cit nečekejte.

Automatická převodovka - a ve Sportage je vážně automat, tedy skříň s hydrodynamickým měničem momentu se všemi výhodami, zejména v hladkosti řazení - funguje také dobře, řadí se slušnou rychlostí, i odezva na manuální volbu stupňů je dobrá. A volič se dobře drží a je v dobré pozici, snadno si odložíte loket na opěrku a dlaň na volič. Trochu chybou v naprogramování řídící elektroniky může být, že když šlápnete na plyn prudce a po chvilce ho uvolníte, převodovka počítá s tím, že se pojede rychle i dále a opravdu dlouho drží motor ve vyšších otáčkách.

Tento automat je k mání jen s diesely, nejsilnější benzín má novou sedmistupňovou dvouspojku. Ta se od všech ostatních převodovek jakkoliv využívajících spojku liší tím, že ona spojka funguje na opačném principu než běžně. Spojkové ložisko, normálně používané jen při sešlápnutí pedálu a tedy rozpojení spojky, tu je v záběru tehdy, když je spojka sepnuta, tedy když se neřadí a vůz normálně jede.

Klade to na ložisko násobně větší nároky; jak na tom bude s životností, je zatím otázka. Pokud je mi známo, je to první takovýto systém na světě. Je asi samozřejmé, že bude ložisko už vyrobeno jako odolnější, ale jak bude tato převodovka zvládat 300, 500, 600 tisíc kilometrů, si budeme zatím muset počkat. Výhodou takovéhoto uspořádání je, že se zkrátila doba potřebná k přeřazení, což nahrává náročnějším řidičům. Také je tahle převodovka k mání jen ve verzi GT Line.

Mimo asfalt funguje

Sportage se 136koňovým dvoulitrem, pohonem všech kol a automatickou převodovkou jsem vzal i mimo asfalt. Nečekejte žádný offroad trial, tohle auto je pořád jen moderní SUV, ale mimo asfalt funguje. 19“ kola nejsou problém ani zde, i když na hrbolatější lesní cestě s nimi radši pojedete pomaleji; chcete-li mimo asfalt jezdit častěji, lze doporučit spíše sedmnáctky.

Systém pohonu všech kol tu je řešený viskózní spojkou, která standardně posílá všechen výkon na přední kola, ale do 40 km/h si můžete tlačítkem u voliče automatu nasimulovat uzávěrku diferenciálu. Jak dobře to funguje, resp. jestli to je o tolik lepší, než nechat všechno na automatice, si ovšem nejsem jist.

Čtyřkolka má také elektronickou simulaci vektorování točivého momentu - vnitřní, resp. protáčející se zadní kolo umí přibrzdit. Světlá výška je slušných 172 mm a půjde toho projet docela hodně. Do úzkých jsem systém dostal jen jednou, když se mi povedlo dostat pravé přední a levé zadní kolo do vzduchu, ale stačilo couvnout a najet pod trochu jiným úhlem, kdy kola zůstala na zemi, elektronika si to bez prodlevy přebrala a vytáhla mě nahoru. Přitom nebylo znát nadměrné kroucení karoserie, na nějaké vrzání zapomeňte.