Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nový Outlander je menší, lehčí, ale i slabší a jednodušší než předchůdce. Je to daň poplatná době, nebo naopak přidaná hodnota?

Výkonová dieta dynamiku příliš nekazí

Mitsubishi montuje do nového Outlanderu dvojici atmosférických zážehových čtyřválců o objemu 2,0 a 2,4 litru, ale pouze menší z nich bude k dostání na našem trhu. Později dorazí také plug-in hybrid, k mnohem žádanějším pohonným jednotkám by však měl patřit 2,2litrový turbodiesel o výkonu 150 koní a maximálním točivém momentu 380 Nm.

Startování lepších verzí, včetně testovaného vozu v nejvyšší výbavě Instyle, probíhá jednoduchým vyšlápnutím spojky a ťuknutím na startovací tlačítko. Nemusíte jej držet, ačkoli při poněkud delším žhavení máte při prvním pokusu nutkání zmáčknout jej ještě jednou, protože se docela dlouho nic neděje.

Čtyřválec naskakuje poměrně hladce a bez větších vibrací, což není ve spojení diesel-manuál-stop/start zcela obvyklé, ale že byste nevěděli, že máte pod přední kapotou diesel, to zase ne. Nerachtá, při zrychlení neduní a při plné akceleraci byste dokonce možná řekli, že má příjemný zvuk, ale opravdu nic víc a nic míň. Izolace je z tohoto světa a vzdálené klapavé tóny zamaskovat zcela nedokáže.

Jednička šestistupňového manuálu je poměrně krátká a evidentně pomáhá suplovat absenci redukční převodovky. Díky tomu je Outlander schopen šplhat i do poměrně prudších stoupání. Offroad z něj ale mít nechtějte. Na to není stavěn svou světlou výškou (19 cm), ani pohonem všech kol. Na kluzkém povrchu sice přijde mezinápravová, elektronicky ovládaná spojka přenášející výkon na zadní nápravu vhod, stačí ale zvednout některé kolo do vzduchu a dostanete do úzkých ji i systém přibrzďování jednotlivých kol. Aby ovšem nedošlo k omylu - Outlander nepovažuji mimo zpevněnou silnici za bezzubý stroj a na to, co po něm budou chtít běžní řidiči, to bohatě stačí.

Ale zpátky k motoru. Mitsubishi uvádí nástup nejvyššího točivého momentu od 1 750 ot./min, pohled na otáčkoměr při plném sešlápnutí plynu třeba na trojku ovšem říká něco jiného. Pod 2 000 otáček se toho moc neděje, pak má ale vůz nutkání vystřelit agresivně vpřed s razancí pro SUV ne příliš obvyklou, aby po dosažení 4 100 otáček začal výrazně vadnout.

Že máte tím pádem k dispozici poměrně úzké spektrum využitelných otáček, by tolik zase nebylo na obtíž, nebýt dvou věcí. Jednak musíte překousnout výrazný turboefekt, se kterým je nutné počítat zejména při předjíždění, a zadruhé byste neměli pospíchat na převodovku. Dráhy jsou poměrně krátké, odpor vhodně tuhý, dorazy pevné a zpřevodování je v pořádku, až na zmiňovanou, trochu krátkou jedničku a hodně dlouhou šestku, stavěnou výlučně na dálniční přesuny. Při opakovaných pokusech o rychlejší odřazování z dvojky na trojky a podřazování z pětky na čtyřku ale ne vždycky zařadíte napoprvé a kvalt musíte chvilku hledat a rvát ho tam silou. Uznávám, že to nemusí být problém opakující se u všech vozů, a navíc testovací auto mělo za sebou jen patnáct set kilometrů a časem se to možná zjemní, jenže zde to u jinak solidně působící převodovky bylo otravné.

Naopak žádné výhrady nemám k vhodně kalibrovanému odporu spojky i zbytku pedálů. Brzda má drobný mrtvý chod ale nástup účinku je se zvyšujícím se tlakem konzistentní, a i odolnost vůči vadnutí se zdá být více než dobrá. Nemůžu říci, že brzdy vydrží všechno. S Outlanderem jsem se pořádně projel za intenzivního deště a toto dodatečné chlazení určitě mělo jistý vliv na výdrž. Můžu tedy říci jen to, že ani při jízdě odpovídající spotřebě necelých šestnáct litrů brzdy nejevily na vodě známky vadnutí, což ale neznamená, že by opakované zpomalování z vysokých rychlostí v horkém počasí určitě ustály.

Co můžu potvrdit stoprocentně, je stabilita karoserie na plných brzdách. Navzdory vyšší stavbě se Outlander s cihlou na prostředním pedálu nevlní a celkově budí při zpomalování důvěru. Čemu naopak věřit nelze, je optimistický odhad schopností motoru dosáhnout 200 km/h. Opakovaně, ani v klesání nebyla rafička tachometru s to doplazit se na tuto udávanou metu a podle GPS se vůz odmítal rozjet na víc než 185 km/h.

Na silnici i mimo něj solidní jistota

Lehce rozpačitě působí také řízení s elektrickým posilovačem, nicméně z jiného důvodu, než byste možná očekávali. Jen málo aut této velikosti se může pochlubit tak ostře reagujícími předními koly na pohyb volantu jako právě nový Outlander. Potíž je v tom, že v nízkých rychlostech - asi do 60 km/h - je řízení moc přeposilované a odezva auta proto krapet cholerická. Pozitivní je, že stačí zvýšit tempo, odpor se (téměř skokově) zvýší a vůz se uklidní, nicméně to není omluva pro nekonzistentní chování posilovače.

Dvojí chování je zčásti typické také pro podvozek. V nízkých rychlostech cítíte, že vám na rozbitých silnicích schází více poddajnost a plavnosti, přestože tlumiče se pořád poměrně se ctí umí vypořádat s devatenáctipalcovými koly, které jsou toho hlavní příčinou. Rány se do karoserie přenášejí minimálně, mírných otřesů se ale auto zbavit neumí.

Přidejte a zavěšení se zklidní. Jeho chování při svižné jízdě by vás rozhodně nepřesvědčilo přirovnat Outlander k podobně velkým kombíkům, na poměry středních SUV však opravdu vyniká. Karoserie se nenaklání více, než by bylo nepříjemné, široké pneumatiky mají díky schopnosti odpružení udržet kola na silnici spoustu mechanické přilnavosti a na limitu se objevuje pouze lehká a snadno kontrolovatelná nedotáčivost.