Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Verze RS byla vizuálně nejpřitažlivější Octavií, se čtyřmi světly je ale spíše odvážným stylistickým experimentem. Jenže, záleží na tom vůbec někomu?

Přídavek jen skromný

Ti, kteří nemají politizování Volkswagenu příliš v lásce, poměrně často v souvislosti se Škodou poukazují na fakt, že si mladoboleslavské modely můžou nechat zajít chuť na nejvýkonnější pohonné jednotky a že i Seat, který v hierarchii českou značku nepřerůstá, má možnost sáhnout do koncernových regálů po ostřejších agregátech než vývojové oddělení v Česaně.

Tohle opravdu příliš rozporovat nelze. Však i modernizované základní benzínové eReSo nedostalo větší přídavek než deset koní a dotáhlo se tudíž pouze na dřívější špičkovou variantu RS 230. Jenže to nutně neznamená, že by tím mladoboleslavský liftback trpěl.

Už předchozí 220koňová verze fungovala díky téměř lineárnímu podání výkonu, minimálním prodlevám, celkově dobrému vychování a především skvělému sladění s téměř ideálně odstupňovanou manuální (jen manuální, automat má převody absurdně dlouhé) převodovkou výtečně. I kdyby ve škodovce na tuto část auta vůbec nesáhli a naservírovali nám ji v původním provedení, nemohl bych se na Octavii zlobit. Nynějších 230 koní objektivně ale je malé plus, přestože to může být bráno jen jako akademické vylepšení ve stylu „aby se neřeklo“.

Asi bych vám lhal, kdybych tvrdil, že ta ušetřená desetinka na zrychlení z místa na stovku po necelém pětiprocentním navýšení výkonu je patrná při každém sešlápnutí plynu. Po pár letech jsou vzpomínky na předchozí vůz poněkud vybledlé, takže místo toho, abych vám tvrdil, že je dynamika zase o kus lepší, raději přiznám, že je pořád minimálně tak dobrá, jak jsem si ji pamatoval.

Motor odevzdává to nejlepší kolem šesti tisíc otáček a dostane se k nim velmi snadno i přesvědčivě rychle. Tímto představením čtyřválec samozřejmě nekončí. Vytočit se nechá k 6 800 otáčkám za minutu, zběsilého cvakání v omezovači se ale nedočkáte. Na posledních asi dvou stech otáčkách motor pouze lehce zvadne a na uvedené hranici jednoduše přestane táhnout.

Sympatické je, že výfukový systém pouští z koncovek nevtíravé jadrné tóny, zatímco v interiéru je slyšet stále spíše elektronické audio z reproduktorů. Je fajn, že toto umělé „vylepšení“ není otravné, i kdyby vám to ale vadilo, vždycky můžete ten zvuk v individuálním jízdním režimu vypnout, při zachování všech zbylých nastavení v módu sport.

Ovladatelnost stále za jedna

Pokud jde o jízdní aspekty, stejně jako v případě použité pohonné jednotky ani technika v podbězích a její odladění není nekompromisní. Místo prkenného či přinejmenším tuhého podvozku s krátkým zdvihem Octavia RS nabízí poddajnost a jemnou charakteristiku, kterou s příplatkovými adaptivními tlumiči nenaruší žádný povrch.

V Rakousku sice mnoho rozbitých silnic nenajdete, snažil jsem se ale vymést každou díru a na menším technickém testovacím okruhu v Pachfurthu jsem záměrně zlobil zavěšení na obrubnících, tohle však žádnou výzvu pro Octavii nepředstavuje. Auto výtečně pohlcuje nerovnosti a současně zůstává stabilní i předvídatelné do té míry, že si můžete plynem částečně hrát s přenosem hmotnosti v zatáčkách.

Stabilizaci zcela vypnout nemůžete, většinu času se však nepřipomíná a ve sportovním režimu oddaluje zásahy natolik, že vám odpustí i lehké pohození zádí. Na rozdíl od RS 230 a nedávno představené RS 245 nedostanete elektronicky řízený mechanický samosvorný diferenciál ale pouze jeho náhražku XDS Plus krotící prokluzující kolo jeho cíleným přibrzďováním. Vadí to něčemu?

Na skutečně náročné technické trati, jako je ta nedaleko Vídně, zčásti ano, a to především na výjezdech z pomalejších a středně rychlých oblouků. Právě v těchto místech vás „virtuální samosvor“ zpomalí anebo vám auto přinejlepším nedovolí natolik efektivní akceleraci na výjezdech, jako to uměla původní „dvěstetřicítka“. Musíte zkrátka počkat na vrchol zatáčky a přidávat jemněji při současném otevírání řízení.

Když už jsme u něj, tedy toho řízení, právě na místech jako je Pachfurth bych se vůbec nezlobil, kdyby tohle auto dostalo trochu rychlejší převod řízení, přestože posilovač funguje příjemně lineárně a pracuje natolik dobře, že přenechává nemálo práce i na řidiči a dokonce vás neobírá ani zcela o cit.

Kde Octavia RS naopak zapadne jako pověstná pozáď na mísu, jsou okresky s otevřenějšími zatáčkami. Co můžu říct, tak minimálně na suchém povrchu auto jednoduše neprotestuje. Zatočí, efektivně přenese výkon, a pokud neprovedete vysloveně hloupost, na ESP zcela zapomenete.

Asi bych měl dodat, že záď s rozšířeným rozchodem se zdá být nepatrně stabilnější nejen na papíře, ale ten dojem jsem skutečně i měl, těžko ale říci, nakolik v tom pocitu sehrály svou roli výtečné pneumatiky Bridgestone Potenza S001, placebo nebo ty tři centimetry.

Co se brzd týče, musím se přiznat, že se mi je kdysi už podařilo uvařit na RS 230, tentokrát ale odolávaly výtečně. Když máte celý okruh jen pro sebe a nic jiného na práci, předpokládám, že byste udělali to samé. Takže jsem Octavii do bliknutí hladového oka držel dobrou půlhodinu pod krkem a před několika šikanami zvládaly brzdy pokaždé opakovaně zpomalit ze sto padesáti na šedesát bez jediné ztráty kytičky. Pokud vydrží tohle, měly by zvládnout cokoli i na normální silnici.