Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Alfa 4C je pekelně rychlé, poutavé, emocemi kypící auto. I tak je živoucím důkazem, že ideály Colina Chapmana mají své limity.

Lehkost až k nesnesení

Tak už víme, jak tohle auto jede rovně a jak se ovládá. Ale jaké je, když s ním vyrazíte na silnici? Záleží na tom, která to zrovna bude, chce se říci.

Zamíříte-li na cestu, která připomene tu typicky českou, počítejte se zklamáním. Auto prostě není schopné fungovat na více než málo rozbitém povrchu, na tom s vyjetými kolejemi obzvlášť. Na opravdu typicky české, polorozbořené okresce doražené asi 100tunovými kamiony se po chvíli přistihnete, jak se s tím podivným volantem v ruce ve 150 km/h třesete, abyste po chvíli neskončili v příkopu nebo v protisměru, tak moc jej tyto věci vyvádějí z rovnováhy. Využívat za takových okolností dynamický potenciál vozu je se zdravým mozkem prakticky nemožné - a to říkám jako člověk, který úplně zdravý mozek nejspíš nemá.

Auto na nerovnostech ztrácí kontakt se silnicí a na nepovedených mostních dilatacích v zatáčkách odskočí ve vyšší rychlosti bokem snad i o několik desítek centimetrů. Koleje jej pak rozvlní takovým způsobem, že si chvílemi nejste jisti, zda to samo o sobě nezpůsobí nasměrování přídě někam a nasměrování zádě jinam a z toho vyplývající úhyb stranou. A můžete si také zkusit za těchto okolností zabrzdit - jakmile na takovém povrchu zatížíte úzké přední pneumatiky větší částí hmotnosti vozu, taneční tendence se ještě umocní.

Je to zmar, ve výsledku pojedete s adrenalinem tekoucím z uší rychlostí, ve které se budete v obyčejné Octavii vrtat v nose. Tohle prostě není revír Alfy 4C a i když to můžete označit za nepodstatné, já to nemohu neříci. Obávám se, že toto je vlastnost daná extrémně nízkou hmotností vozu, neboť velmi podobné chování jsem (v ještě trochu horší podobě) zaznamenal už jen u Lotusů či derivátů jako Opel Speedster. A není to bohužel jediná situace, při níž vám lehkost vozu přijde nesnesitelná.

Je tu totiž i dost jiných, „nejízdních” aspektů, které s lehkostí souvisí a těšit vás nebudou. A oprostím se teď od rozličných projevů italského šlendriánu, který se zrcadlí třeba ve veškerém elektronickém výstupu okolo spotřeby paliva. Auto vám při adekvátní jízdě a spotřebě okolo 30 litrů paliva řekne už při polovině paliva v nádrži (vidět je to nakonec i na videu...) „Fuel Too Low” a přestane zobrazovat dojezd. Systém tedy zřejmě počítá s tím, že jakmile dojezd klesne pod X, je to málo paliva a dojezd už nezobrazuje, aby vás vystrašil a dohnal k pumpě. Dobré možná u MiTa s TwinAirem (i když...), ale aplikovat totéž na vůz s 240 koňmi a nehoráznou spotřebou? To je přece nesmysl. Nádrž máte ve výsledku „prázdnou” skoro pořád a dojezd vidíte asi půl hodiny po natankování, kdy vás stejně nezajímá... Ale jsou tu i nepříjemnější věc, které už s nízkou hmotností souvisejí.

Nebudu řešit spartánský interiér, to už jsem řekl, nejsem si už ale jist, zda po odklopitelnou přední kapotou nemohl být normální odkládací prostor. Ale i k tomu: budiž. Zrovna šťastný jsem nicméně nemohl být z věcí jako odlepující se anténa na vnitřním skle (zřejmě k GPS či rádiu, instalace do konstrukce vozu by... zvýšila hmotnost) a především takových hloupostí jako „vadnoucí” tyčka od víka zadní kapoty. Otevřete ji, podepřete, vrátíte se a říkáte si: „Sakra, ta kapota je nějak nízko.” No nic, tyčku odendáte, chcete zavřít a zjistíte, že tyčka rázem nedosáhne do svého uchycení, protože se ohnula pod tíhou asi pětikilové kapoty. Tak ji rukama srovnáte jak kus salámu, skoro do rovna. Hotovo, jede se dál, však lehkost nadevše...

Lehkost Alfy 4C je v případě dynamiky „děsně fajn”, v mnoha jiných ohledech je ale prostě k nesnesení. Tyčku, anténu, kufr a kdesi cosi bych tolerovat zvládl, neschopnost vozu uspokojivě fungovat na jiných než dokonale kvalitních silnicích ale těžko. Pojďme se nicméně podívat i na to, co téhle Alfě jde.

Na okruhu král

Musím říci, že po prvních kilometrech jsem byl ze 4C docela zklamaný. Nečekal jsem zázraky, ale statické projevy nekvality či nepromyšlenosti následované neschopností smysluplně fungovat na silnici, po které jsem chvíli před tím jel s obyčejným autem rychleji a pohodlněji, mě prostě nemohly dojmout. Navíc jsem jel v režimu Dynamic, při němž hlavně převodovka pořád tápala. Spása? Klikatá silnice s dokonale kvalitním povrchem, režim Race a předem uhrazený účet za kremaci s obřadem. Pak se touhle malou italskou bestií necháte strhnout.

Pokud zkrátka vyrazíte na něco jako okruh, přestanete vnímat to, co vás ještě před chvílí štvalo - buď to není, nebo to prostě nevnímáte. Necháte se unášet na vlně řevu sice malé, ale za vašimi zádě hrdě bušící jednotky, která z pískání turba a prskání sání zásobuje v tu chvíli rychle řadící automat přívalem výkonu. 240 koní, smějete se? Ono vás to přejde, když pohání tak lehké auto, které je vašim smyslům tak blízko. Všechno je v něm kousek od vás a dost v tomto směru nadělá i minimalizované odhlučnění - že vám motor běží pomalu v klíně, tak nějak čekáte, ale odhlučněně v podstatě nejsou třeba ani podběhy. Každý šutřík tak jako by vás štípl do tváře.

Na kvalitním povrchu není nerovnost, na které odskočit, na kvalitním povrchu není kolej, na které se lze vlnit. Bez jakýchkoli zábran se tak oddáváte pozoruhodné dynamice, která vás k metě 250 km/h vystřelí během chvíle. A tohle nefunguje jen v přímce - motor uprostřed sice nechává přední nápravu chvílemi až příliš lehkou (to hlavně když chcete intenzivně brzdit), jinak se ale spolu se supernízkým těžištěm nechává položit do zatáček s ohromující lehkostí a ochotou tlačit snášená géčka k hodnotám větším než 1. Auto při tom ryčí a praská a vaše tělo musí dělat všechno proto, aby tuhle sice malou, ale neposednou Italku bylo schopno krotit. Řízení vám nedá nic, brzdy také ne a motor, který se dokáže v nižších otáčkách splašit z ničeho k vysokému výkonu během chvíle, čeká na vaši rychlou nohu a obratné paže.

Tohle je ten příval emocí, který od podobného auta čekáte a 4C jej servíruje s neobyčejnou intenzitou. Je to především zábavné, musíte ale narazit na hodně schopného soka, aby to nebylo také bezkonkurenčně rychlé. Při takové jízdě, za takových okolností prostě tahle Alfa funguje a dělá prakticky jen radost. Odpustíte ji v tu chvíli i automat, neboť vás zásadně neomezuje se vším ostatním máte tolik práce i radosti, že vám přímé řazení zase tolik nechybí. Je to prostě dobré a jsem rád, že jsem se jednoho letošního dne sebral a vyrazil si s tímto autem sjet, stálo to za to.

Otázka ale zní: je tohle dost na to, aby 4C ospravedlnila svou cenu, svou existenci? Obávám se, že zde už odpověď tak jednoznačně pozitivní nebude.