Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Ve většině ohledů z řady dalších kompaktů nevystupuje, v jednom je ale roznáší na kopytech.

Bezkonkurenční provozní efektivita

Žijeme v době plné lží, ve které se automobilky tváří, jak ohromným způsobem posunuly provozní efektivitu svých aut směrem vpřed. Je to obvykle nesmysl, papírový blud, který nemá s realitou nic společného a jen hřeší na naši zapomnětlivost. Pokud jste přešli z benzinu na diesel, věřím, že jste za poslední dekádu prožili z hlediska spotřeby pozitivní změnu, já ale zůstávám věrný benzinu a mohu s klidným svědomím říci, že 95 procent dnešních aut se z hlediska provozní efektivity při náročné jízdě ani zdaleka neblíží těm, která byla k mání na konci devadesátých let. Aniž by si rychlostně zásadně pomohla.

Pamatuji třeba na naprosto obyčejný Renault Mégane 1,6 16V první generace s výkonem 81 kW a hmotností pod tunu, který jste mohli prohánět jak chtěli a přesto si nevzal přes 10 litrů na 100 km. 110 koní na danou hmotnost dalo slušnou dynamiku, kterou dnešní 122 nebo 140koňová TSI v obdobných kompaktech podstatně nepřekonávají. Přitom si při stejné jízdě vezmou i 15 nebo 20 litrů paliva. To je ten pokrok? V laboratorních podmínkách vítězí, při obdobné, ultra-nenáročné jízdě někdy též, ale kdo takhle opravdu zachází s autem? Málokdo, ti zbylí žádný podstatný posun vpřed nezaznamenali.

S diesely takové zkušenosti z předminulé dekády nemám, pamatuji přesto pár vozů jako první generaci Golfu používající motory TDI (tedy ne první generaci Golfu absolutně), který uměl bez větší péče jezdit za 4-5 litrů nafty. Ani tohle se v pozdějších letech zažít nedalo, jistě ne jen kvůli samotným motorům, ale také rostoucí hmotnosti a velikosti aut. Proč to všechno říkám? Protože „malý naftový Civic” je po čase zase jedním z těch aut, která dokážou tak trochu vrátit čas a navzdory vyšší hmotnosti nabídnout provozní efektivitu vozů, na které už jsme dávno zapomněli.

Velkoryse nyní odhlédnu od patetického jména Earth Dreams, kterým Honda své nové technologie označuje. To je skutečně výplod choré mysli někoho z marketingového oddělení (šlo by jej tedy ještě překonat, napadá mě třeba pojmenování motoru „Zdravé děti"), pokud se ovšem budu soustředit na fakta, nemohu mít výhrad. Civic 1,6 i-DTEC je jednoznačně nejúspornější kompakt, který si můžete koupit nejen na dnešním trhu, ale i který jste si mohli pořídit za posledních deset let, přinejmenším.

Je úplně jedno, kde začnu, všechny výsledky měření spotřeby (dle palubního počítače, ale opakovaně ověřené, s odchylkou maximálně v řádu jednotek procent, dotankováním paliva) jsou ohromující. Už dlouho jsem nepoznal vůz, se kterým by se v běžném provozu nedalo dostat se spotřebou přes hranici 10 litrů na 100 km. Při nějaké okruhové jízdě by to zřejmě šlo, ale ta, kterou jsem absolvoval se spotřebou 8,4 litru na 100 km, byla vzhledem potenciálu vozu a jeho jízdním vlastnostem skutečně extrémní. Při jakékoli skromnější jsem měl „problém” dosáhnout alespoň osmilitrové mety a věřím, že nikdo nepochybuje o tom, že dostat maximum ze 120koňového auta i přes přibývající vrásky na mé tváři ještě dovedu.

Jakýkoli pomalejší přesun pak znamená spotřebu podstatně nižší. Zkusil jsem aktivní, svižnou jízdu po silnicích první třídy, která rozhodně nebere primární ohledy na spotřebu. Rychlostní průměr 103 km/h v běžném provozu znamená pravidelné předjíždění a udržování rychlosti okolo 130 km/h, přesto spotřeba činila jen 4,7 litru nafty na 100 km. Tohle už je jízda, při které vás předjede jen pár „borců” ročně, přesto spotřeba nebyla ani pětilitrová.

Pokud zvolíte úplně obyčejný přesun po okresce při dodržování devadesátky, při němž musíte tu a tam předjet nějaký autobus, náklaďák, nebo šetřílka, který si zatím nevydělal na naftový Civic, tzn. dáte tempomat kousek za devadesát a většinu času se jen kocháte krajinou, vezme si auto jen 3,2 litru nafty na 100 km. A pokud jste dálniční typ, můžete tepmomatových 160 km/h držet na čtyřproudovce se spotřebou jen lehce za pětilitrovou hranicí.

Tohle jsou neskutečně nízká čísla a nebyla zjištěna žádným pětiminutovým výjezdem za město. Najel jsem v každém režimu vždy alespoň 50 kilometrů, dokud se spotřeba neustálila na výsledné hodnotě - jde rozhodně o dlouhodobě udržitelné cifry v tom kterém režimu, které podle doplnění paliva odpovídají realitě. Čím jsou nižší, tím méně se absolutně liší od jiných, dříve zjištěných nízkých hodnot konkurenčních aut (třeba taková i30 1,6 CRDi není o tolik horší) - jenže relativně se málokdo dokáže Civicu blížit alespoň na desetiprocentní rozdíl, což už je rozdíl jedné třídy, a hlavně žádné jiné auto není tak úsporné ve všech myslitelných režimech. Se Civicem 1,6 i-DTEC můžete jet superpomalu, superrychle (v rámci možností), můžete jet aktivně po okresce nebo znuděně po dálnici a pořád je to král. Tohle opravdu žádné jiné auto na dnešním trhu neumí.

A perlička na závěr - i na economy run pochopitelně došlo. Tak trochu jsem doufal, že by Civic mohl být prvním vozem, který se dostane pod hranici 2 litrů spotřeba na 100 km. Nepodařilo se, o fous, ale i 2,2 litru nafty na sto je nejlepší kdy zjištěná hodnota. Považte, to na 25 kilometrech znamená spotřebu 0,55 litru nafty na 100 km, tedy asi 18 nebo 19 Kč za palivo. A když si vezmete, že už za 3,2 litru umí jet Civic úplně normálně podle předpisů... Tohle má své kouzlo, přes jen 50litrovou nádrž je dojezd na jedno natankování rázem ohromný.