Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Honda po letech doplnila nabídku Civicu kombíkem. Největší kufr ve třídě a neotřelý design mu prodeje mohou pomoci vylepšit.

Uvnitř nic nového

Při každém usednutí za volant jsem se neubránil myšlenkám na to, jak velký kus cesty Honda při přechodu mezi 8. a 9. generací Civicu urazila. Interiér ufa sice vypadal zajímavě, ale k nějakému pazvuku neměl nikdy daleko. Navíc se osmičce nedostalo mnoho pozornosti v oblasti akustické izolace, tak si v něm posádka s výjimkou opravdu pomalé jízdy moc neužívala. V těchto oblastech je devítka o několik tříd jinde. Palubovka vypadá, že by se na ní daly naklepávat řízky a stejně by nevydala hlásku. A už po prvním rozjetí je jasné, že je prostor pro posádku obalen daleko větší vrstvou pohltivých materiálů, třebaže ani ty nezvládnou vše - motor se v kabině nedá přeslechnout. K tomu se ale vrátím až později.

Jestliže v kvalitě Honda pokročila, v designu a ergonomii udělala ne jeden, ale celou řadu kroků zpět. To jsou ale věci, které jsme důkladně probrali v dřívějších testech benzínového a dieselového hatchbacku. Z mínusů stojí za připomenutí opravdu tragické ovládání palubního počítače, z plusů zase například sedadla, kterým lze vytknout jen kratší sedáky. Také poloha za volantem zůstala stejná, stále se sedí výše než by bylo vhodné, ovšem vzhledem k zachované poloze palivové nádrže to jinak udělat nešlo.

Také ve druhé řadě sedadel je, a zde by jakákoliv změna byla jen na škodu, vše tak, jako u menšího sourozence. Jedině snad, pokud by Honda u kombíku zvětšila rozvor náprav. Nestalo se tak, interiér je nadále střižen pro 4 Evropany průměrného vzrůstu. Pokud se ale budeme o Toureru bavit jako o rodinném autě, kde vzadu budou sedět děti v sedačkách, není mu co vytknout. Naopak je potřeba pochválit do pravého úhlu otevíratelné dveře umožňující velmi dobrý přístup vzad.

Kromě proporcí zůstala zachována i „kouzelná” sedadla. Jejich kouzlo lze využít za všech okolností - při normálním uspořádání lze leccos uložit pod jejich sedáky, při sklopení opěradel celá sjedou dolů a spolu s podlahou kufru vytvoří rovnou plochu a při vyklopení sedáků vzhůru vznikne velký přepravní prostor, do kterého, jak ukázala upoutávka na tento test, se vejde třeba horské kolo.

Největší kufr ve třídě

Dříve se u Hondy chlubili supertočivými motory a dvojitým zavěšením předních kol, dnes je jejich největší chloubou... praktičnost. Možnosti druhé řady sedadel jsme už podrobně probrali, dostáváme se k zavazadelníku. Jednoduchá zadní náprava a nádrž umístěná pod sedadly řidiče a spolujezdce dovolily maximalizovat dostupný prostor. Už základní Civic s objemem kufru 467 l dokáže uspokojit potřeby nejedné rodiny a 624 l Toureru umožní přestěhovat najednou půlku domácnosti.

Zmíněný objem je rozdělen do dvou částí - na schránku pod podlahou, jejíž objem je 117 l a samotný kufr. Víko schránky lze samozřejmě snížit a spojit tak obě části v jednu, zavazadelník s „výkopem” uprostřed ale nepůsobí zrovna prakticky. Na druhou stranu tak do kufru lze naložit předměty o výšce až 1 m.

Před zadním nárazníkem je k dispozici další schránka, ve které je uložena povinná výbava, opravná sada pneu a lze do ní uschovat krycí roletu kufru. Zvláště za tu poslední možnost bude nejeden majitel opravdu vděčný, volně ložená roleta je obvykle jen pro zlost.

Nejen objem, také délka se počítá. Po sklopení zadních sedadel vznikne rovná plocha o délce téměř 180 cm, kam lze bez obtíží umístit horský bicykl bez demontovaného předního kola. Při nakládce přijde vhod fakt, že nakládací hrana je ve výšce 565 mm, tedy o 137 mm níže než u Civicu. Nejenže to zvětšuje nakládací otvor, hlavně to ulehčuje manipulaci, což jistě ocení hlavně ženské pohlaví. Vedle objemu je to další parametr týkající se kufru, ve kterém Civic své konkurenty překonal. Golf a Octavia ji mají v 640 mm, Focus v 590 a Auris v 611 mm.