Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Pominu-li otřesný zvuk, je Astra se 195koňovým dieselem jedním z nejzajímavějších naftových kompaktů, které jsem kdy poznal.

Charakterní turbodiesel, co „jede všude”

Opusťme ale pitvání více či méně známého a pusťme se do toho, co je v téhle verzi Astry skutečně nové - motor. Upřímně řečeno marně vzpomínám, kdy naposledy jsem poznal nějaký opravdu dobrý diesel od Opelu. Přemýšlím... Ne, vážně nic, nula. Neříkám, že jde o bídu, všechny mnou dosud poznané nafťáky s bleskem na plastovém krytu ale byly nejvýše normální, tedy takové, které se vám do paměti nezapíšou. Od nového BiTurba jsem i proto čekal jen další marný pokus srovnat krok se špičkou, ale mýlil jsem se. Alespoň v některých ohledech je tento motor docela výjimečný.

První dojem tedy udělá opravdu bídný, neboť zvukový projev nového čtyřválce je jednoduše mizerný. Nastartujete a nýtuje, jedete a duní, nebo duní a do toho nýtuje. Nedovolím si říci, že by byl ve všech režimech extrémně hlučný, vysloveně takový není snad nikdy, ale nemá ani žádnou silnou chvilku, kdy byste o něm nevěděli. Všechny typické projevy naftového motoru máte permanentně na talíři - v různé podobě a intenzitě, ale pořád. Jestli se vám tyto zvuky líbí (takové lidi neznám, ale slyšel jsem o nich), pak budete nadšeni, tohle je hotové akustické porno. Ale pokud ne, budete muset být hodně nadšeni ze zbylých vlastností motoru, abyste jeho zvukový projev v mysli upozadili. Výhodou ovšem je, že důvodů k takovému nadšení dává motor hned několik.

Předně musím říci, že to je opravdu jeden z nepatrného množství turbodieselů, který dělá to, co o přeplňovaných naftových motorech říkají všichni jejich příznivci - dokáže se řádně opřít do pedálů, ať už se otáčky motoru nacházejí prakticky kdekoli. Tohle o dieselech běžně neplatí, neboť do nějakých dvou tisíc otáček se dusí a nad čtyřmi tisíci zmírají. Musíte mít místo očí krásnohled, abyste tohle nazvali jinak než omezeným spektrem omezených otáček, Opelovo BiTurbo ale lze opačným způsobem hodnotit bez jakékoli přetvářky.

Je to opravdu zajímavé, ale i na šestku kousek nad volnoběhem, tedy někde mezi 1 000 a 1 100 otáček stačí polechtat plyn a Astra pádí vpřed. Jistá prodleva se dostaví, je ale velmi malá a reakce motoru na dané otáčky pozoruhodně živá. Už v 1 500 ot./min máte výkonu k dispozici menší kotlík a ještě před 2 000 otáčkami si jen lebedíte. Výkon dále lineárně, s jasně citelnou, ale páteř nelámající intenzitou roste výše, až přijde asi tak 3 500 otáček a stroječek jako by začal naznačovat, že mu dochází dech. Už už začínáte sahat po holi, abyste tu lenivějící herku povzbudili k životu, když tu ona okolo 3 700 ot./min chytne druhý dech (proč, netuším, turba se údajně střídají na stráži o 2 000 otáček níže) a dostane ze sebe to nejlepší. Výkon v těchto sférách je vážně vysoký a s jeho přísunem lze počítat až tak do 4 800 ot./min. Pak přijde rychlé pohasnutí, v němž není radno se dlouze pohybovat, rozhodně ne, pokud nestojíte o ztrátu servírované dynamiky.

A víte, co je největší fór? Že stačí přeřadit a můžete si to dávat znovu a znovu, navíc bez citelných prodlev. Návaznost výkonu při vhodném způsobu řazení je kouzelná a je paradoxně tím lepší, čím níže řadíte. S podobnými diesely jinak zažíváte parníkové pocity - pod tíhou akcelerace jste „na zadních”, přeřadíte, auto vpředu poklesne, přidáte plyn, turbo se začne roztáčet, výkon se dostaví, auto jde znovu přídí vzhůru a tak pořád dokola. Tomuhle BiTurbo umí nedat žádný, nebo jen minimální prostor, prostě táhne a táhne, pořád. Je to zvláštní, skoro benzinový charakter, pro mě rozhodně okouzlující.

Jeho působivosti nahrává i téměř dokonalé zpřevodování, prostě takové, jaké má být. Člověk by jej čekal v každém autě, tenhle Opel ale potvrzuje, že reálné jej očekávat je možné jen v dieselech, které se nemusí zavděčovat limitům papírové spotřeby stupidně dlouhými převodovkami. Výsledkem je tak nakonec i zajímavá dynamika, navzdory vysoké hmotnosti auta (přes 1 700 kg s fiktivním eurořidičem), kterou tovární údaj o zrychlení na stovku zrovna nenaznačuje. Ono to v nízkých rychlostech téhle květince prostě až tak nejde, ve vyšších ale docela upaluje. Více vám ostatně naznačí přiložené video, kde můžete vidět i zrychlení z minimální rychlosti až na 200 km/h na šestku. Tohle je vážně diesel, se kterým můžete být velmi rychlí prakticky bez jakéhokoli řazení, na šestý rychlostní stupeň zvládne všechno krom plně městského provozu. I to má své kouzlo.

Co spotřeba? Máme tu skoro 200 kobylek, tak nečekejte vysloveně dietní dny. Při testech se spotřeba pohybovala od 3,2 litru nafty na 100 km (tradiční economy run) po 17,0 litru (podobně tradiční zkoumání limitů na technické trati). Běžnou realitou je cokoli mezi, přičemž za typický výsledek v nějak rozumné kombinaci občas využívající potenciál motoru bych označil 6-8 litrů. Jde to za méně, jde to za více, můj průměr za celý test činil 9,1 a jezdilo se většinou dost rychle. Neokouzlí, nezklame, tak bych to shrnul - motor sám o sobě vypadá vcelku efektivně, až na dolování maxima výkonu, pochopitelně, ale s Astrou prostě nemá lehký život, doslova.

Řízení chce někdy silné svalstvo

Jak je na tom tohle děvče s ovladatelností? Obecně bych, že dobře, ale záleží na tom, jak moc toho od něj budete chtít. Není to úplně typické auto posledních let, kdy vám na volantu přistane moucha a vůz začne pod tlakem její hmotnosti zatáčet. Síly na všechno je třeba o něco více.

Mně osobně to nevadí, křehkým dívkám by možná mohlo, buď jak buď má zmíněné dvě tváře. Tou první je pocit „německého fortelu”, což je trochu klišé, faktem ale je, že když máte pod rukama auto, které se jen tak samo nikam nehrne, vytváří dojem solidnosti, stability, velkorysé konstrukce, třebaže s realitou to korespondovat nemusí. Máte-li tohle rádi, bude vám Astra imponovat, je dnes taková více než dříve bývala auta od Volkswagenu.

Druhou tváří je prostě fakt, že všechno jde více ztuha. Posilovač řízení posiluje jen trochu, spojka chce silnější nohu, brzdy také nejsou zrovna přeposilované a nakonec ani plyn není jako pírko. Ke všemu se pak přidává i řazení, které tedy bůhvíjaký odpor neklade, ale ve srovnání s jinak obvykle sametovými šestikvalty Opelu, co řadí pouhým pofoukáním, je z jiného těsta. Nevím, jestli to byl úmysl, nebo nikoli, ale takováhle Astra BiTurbo je, chce se mi říci taková chlapáčtější, do jejího ovládání musíte dát více sebe.

Nechápejte to ale tak, že se s autem musíte prát, to jsou docela jiné disciplíny. Vůz může být ovladatelný velmi lehce, přesto je jízda s ním boj, Astře prostě dáte jen trochu víc své... síly a ona dělá přesně, co chcete. Možná se trochu více zapotíte, ale jinak je při požadavcích na vyšší jízdní výkony velmi vstřícná a snaží se vám spíše podávat pomocnou ruku, než vám takovou snahu hatit. Ono je to nakonec dáno i oněmi odpory - tedy u řazení je vám třeba na nic, ale přesnosti řízení v tomto případě pomáhá (neboť odpor není až přespříliš velký, je prostě akorát), brzdám ještě více a nakonec i plyn a spojka se lépe čtou, když je pod nohama alespoň trochu cítíte.

Tím už se ale dostávám k další kapitole, neboť chtít po této Astře hodně je pozoruhodně příjemná záležitost.