Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je odvážný, luxusní a jízdně údajně revoluční. Q50 chce přepsat pravidla segmentu, v němž kralují Němci. Má reálnou šanci uspět?

Kabina Infiniti verze 2.0

Na nedostatek luxusu kabiny modelů Infiniti nikdy netrpěly, avšak vždy jim byla vyčítána mnohdy přílišná příbuznost s levnějšími Nissany. Displej a u něj přidružené ovládací kolo, které si nezadalo s Londýnským okem, laciná tlačítka a vůbec zvláštní ztvárnění - toho jsem se trochu obával. Ale až na lacinější plasty či páčky za volantem byl skutečný dojem po první konfrontaci bezmála o dvě třídy lepší. Zbytek neduhů se Q50 snaží maskovat, co mu kůže stačí. Tímto materiálem jsou pokryty výplně dveří a třeba i středový tunel v místech, kde by s ním mohla přijít kolena posádky do styku. Výborně. Dále tu máme na dotyk velmi příjemné a vpravdě poctivé hliníkové dekory i pohodlná sedadla s příjemnou tuhostí, na kterých se po nastoupení není problém uvelebit. Další body k dobru.

Pozice za volantem je celkově zdařilá - prostornost a výhled ven jsou bez připomínek, obejmutí řidiče palubní deskou mi dodává na jistotě. Sedadlo se navíc dá přisunout k zemi a volant namířit pěkně proti tělu, volání po řidičské pozici tak nezůstane na seznamu mých nevyslyšených přání. Navíc vše vůz ulehčí elektrickým nastavením sedadel i sloupku řízení. Pokud něčím jen tak vypálit rybník soupeřů nemůže, je nutné se zmínit o skromnějších opěrácích, absenci výraznějších bočnic a podpěry stehen, dále třeba o chybějící funkci chlazení. Naštěstí to lze vše (vyjma chlazení) zahojit výbavou Sport, která zmíněné neduhy eliminuje.

Z jistého údivu nepřestávám vycházet ani při podrobnějším průzkumu. Přehledné budíky přístrojového štítu a salvu tlačítek na jinak dobrém volantu totiž doplňuje dokonce dvojice dotykových displejů, která bude připravovat minimálně čerstvým majitelům krušné chvíle. Hlavní problém se jmenuje komunikační rozhraní Infiniti InTouch. Zatímco horní osmipalcová obrazovka slouží k zobrazení primárně navigačního systému spolu s navolenou teplotou klimatizace obou zón a třeba k výstupu ze čtveřice kamer, ta spodní o palec menší (připomínající grafikou i ovládáním tablet) zastává úlohu všeho ostatního. Proč ne.

Myšlenka tvůrců nebyla rozhodně špatná. Lákat v dnešní době technofily na podobné „vychytávky“ nemusí být zlý nápad. Jenomže ani zběhlého jedince s citem pro chytré telefony a moderní techniku nepotěší složitá orientace v celém systému. Co naplat, že si můžete číst maily, připojit se k sociálním sítím, nahrávat další aplikace i hudbu na pevný disk a nakonec spolu s nastavením vozu uložit všechny konfigurace do vámi vytvořeného profilu (vše v Češtině), který si odnesete s klíčkem v kapse. Funkcemi je vůz natlučený k prasknutí. Musíte se tu ale něco nasedět, abyste se ve všem vůbec nějak vyznali. Spodní displej navíc odvádí pozornost od řízení - kdykoli budete při jízdě chtít zadat například cíl do navigace, horní obrazovka vám s tím nijak nepomůže.

Podrobnější průzkum odhalí, že si s palubním tabletem budete muset hrát zejména když zatoužíte deaktivovat některé elektronické strážné anděly nebo jen nastavit vozidlo podle svých představ - třeba blikače, reproduktory, cokoli. Logice ovládání nenahrává ani skupina oddělených tlačítek pro rychlou volbu, otočný do čtyř směrů vychýlitelný ovladač za pákou převodovky, ba ani skupina tlačítek na volantu. Totéž platí pro palubní počítač a jeho další přidruženou ovládací skupinu. Pokud vás zajímá, co všechno na jednotlivých displejích uvidíte, jako dobrá nápověda poslouží fotogalerie, kde je zachyceno maximum možného (a že toho je). Sympatické jsou mi možná samostatné „čudlíky” u levého kolena, po kterých jsem sahal za účelem deaktivace stabilizace, systému start-stop a otevírání víka zavazadelníku.

Zkrátka a dobře, nemůžu se zbavit dojmu, že celková ergonomie Q50 není tím pravým ořechovým. S konkurenčním i-Drivem, MMI a Comandem se prostě rovnat nemůže, i kdyby měl systém v záloze funkci katapultu a přivolání hostesky s podnosem nealkoholických chlazených nápojů. Proč například levá strana volantu slouží pro horní displej a pravá pro palubní počítač, který navíc resetujete a ztmavujete dalšími oddělenými ovladači? V tomto mě osobně Japonci nijak nepřekvapili. Ano, lze si na to vše zvyknout, ale za celý týden bych z toho zkoušku složit nedokázal, přestože tak marný opravdu nejsem.

Odpoutám se už od kritiky detailů a ještě bryskně dokončím započaté. Rádio se čtrnácti reproduktory od Bose dodává pocit koncertní síně, zmíněné kamery monitorující okolí vozu se hodily při každém parkování a vystačil jsem si nakonec s kolébkovým ovladačem (čtyř) jízdních režimů. Na zadních sedadlech jsem sice čekal více prostoru, ale Infiniti mohlo prakticky postrádat leda pár centimetrů do výšky. Na šířku prozradí, že jde primárně o čtyřmístný vůz, což na druhou stranu v této třídě není žádná hanba, ale spíše pravidlo, které tentokrát výjimku nepotvrdilo. Zavazadelník by kvůli velkému objemu zasloužil větší otvor vzniklý po sklopení dělených opěráků a také poutka či háčky na tašky. Jinak proč ne, rozhodně je tato verze praktičtější než ta hybridní. Kabina jako taková poskytuje komfort vrchovatě.

Řízení po drátě jako prvek ze sci-fi

Seznamu nejdůležitějších vychytávek v novém modelu Infiniti dominuje dozajista takzvané přímé adaptivní řízení. Neslavný román s řízením po drátě už jste si možná dříve přečetli, ale vypíchnu z něj některé důležité body pro lepší pochopení jeho problematiky. Dosud nevídaný systém DAS totiž nepoužívá za normálních okolností žádné fyzické spojení mezi volantem a předními koly, čímž bylo možné upustit od klasické tyče řízení.

Místo toho se vůz spoléhá dokonce na tři řídicí jednotky, elektromotory nastavující odpovídající úhel natočení kol, akční člen odporu řízení a kameru s dalším modulem pro monitorování dění před vozem. Pohyby volantu tak vlastně jen dáváte pokyny aktuátoru, který se postará o natočení předních kol a součástce, která klade zpětně odpor vašim prstům. Soustava je navíc vybavena dvěma záložními systémy, přičemž vložená spojka s tyčí je tu jen pro případ, že by mělo řízení slabší chvilku a nedej bože selhalo. Nissan tímto způsobem hodlal především zvýšit úspory paliva ve srovnání s elektrickými posilovači a také se postarat o to, aby ho všichni uznali jako inovátora - revolucionáře. Nic to ovšem nemění na faktu, že laděním odezvy k rukám řidiče strávil údajně sedm z celkových deseti let vývoje. Ptám se, zda to za to úsilí a jistě finančně náročný vývoj stálo, ale proč si to nevyzkoušet v praxi.

První dojem? Rozpačitý, i když zase ne až tak katastrofický. Řízení nabízí tři stupně účinku „posilovače“ a k tomu vždy jeden či dva režimy strmosti. Zatímco ve sportovním se musíte s volantem trochu prát, přední kola zatáčí okamžitě už při nepatrném natočení volantu. Kdybyste viděli vůz v akci na videu, bude vám připadat, že řidič volantem ve většině situací vůbec netočí. V normálním módu je obojí podstatně přirozenější a tak nějak sehranější - vynakládané úsilí není rázem tak velké a volantem je potřeba více točit. Největší jinakost bez ohledu na tyto volby zjistíte při parkování, kdy volant jakoby neměl jasně stanovené dorazy. Dotočíte ho do konce a pak to jde ještě o kus a ještě o další a další. Přitom to celé tak trochu cvaká, snad jakoby spínala ona záložní spojka, a to je trochu divné - nepřirozené.

Problém nespatřuji ani tak v běžném užívání, bohužel s tímto systémem přímo nesympatizuji. Vadí mi totiž jeho chování při dynamičtější jízdě - když třeba celé auto poskočí na vlnce a vy (ani samotný systém) nemáte dokonalý přehled o tom, jaká je poloha předních kol. S nějakou zpětnou vazbou se musíte zkrátka nadobro rozloučit bez ohledu na režim. Složitějším se tedy zákonitě stává i zkoumání limitů přední nápravy, respektive celého auta. Řízení je dle očekávání poměrně odtažité a nějaké řeči o tom, že by snad mohlo být lepší než klasické řešení tedy ani v nejmenším nepřipouštím. Snad v tom, že je volant prostý jakýchkoliv negativních rázů a vlnění třeba na roletách, částečně kvůli množství rozdílných nastavení. Možná. Kdo si ale přeje aby vůz zatáčel jinak při jízdě na ranní jednání a jinak při páteční cestě na chatu? Leda někdo, komu je nějaký cit pro auto docela ukradený. Já mezi takové prostě nepatřím. Řízení by prostě nemělo být ekvivalentem k optické bezdrátové myši k počítači či kniplu v nejnovějším Boeingu.

K dokonalosti má daleko, a reputaci mu nespraví ani fakt, že díky němu umí Q50 zaparkovat za vás, že vás umí spolu s adaptivním tempomatem udržet v jízdním pruhu i pomáhat v zatáčkách udržet navolenou stopu. Pokud nedeaktivujete přidržené systémy, můžete si připadat stejně jako samotné řízení - jako na druhé koleji. Až budeme létat nad silnicí, bude to jedno, stále se ale ještě díky bohu vozíme po matičce Zemi a toho bychom si měli vážit. Zrovna v této výbavě jde ovšem jen o příplatek, a tak ho nejen nemusíte mít, ale můžete na něm zároveň ušetřit přes 25 tisíc korun z konečné sumy. Mrzí mě jen, že kvůli tomu bude průzkum kvalit podvozku o něco těžší.