Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejrychlejším vozům střední třídy léta kralovaly německé sedany a kupé. Do jejich souboje se nyní rozhodl zapojit japonský Lexus modelem IS-F. A začal rozhodně nebojácně, svému prvnímu „eFku” nadělil pětilitrový osmiválec, pohon zadních kol a samosvorný diferenciál. Je s touto výbavou německé konkurenci důstojným soupeřem?

Bohužel jen s automatem

Jestliže charakter motoru vás ještě nechá na pochybách, na koho Lexus s „íesefkem“ cílí, jediná převodovka, která je pro tento model k dispozici, již nikoli. Osmistupňový (ano, převodových stupňů je vážně osm) automat s hydrodynamickým měničem je sice naladěný velmi nestandardně, ale je to zkrátka pořád automat. Řazení měnič momentu obchází jak může a snaží se chovat spíše jako sekvence, tedy řadit „natvrdo“, ale výsledkem je přeřazení „pouze” relativně rychlé. Mezery má zejména v čistotě. Pokud se pustíte do ostré jízdy a řadíte v posledních stovkách otáček, je to ještě snesitelné, pokud ale budete řadit ve středních otáčkách, automat s vámi pěkně „zacuká”.

Dolů se snaží řadit s meziplyny, které jsou obvykle relativně přesné, občas ale meziplyn zcela vynechá a otáčky srovná přes měnič momentu. Ani jedno z toho není něčím, co by vzalo za srdce příznivce opravdu sportovního ježdění. Automat není ani příliš komfortní, ani příliš sportovní, ale z těchto extrémů má blíže k tomu prvnímu. Tato převodovka jako jediná volba jasně říká, že pro Řidiče tento vůz určen zkrátka není.

Jeho revírem jsou dálnice...

...ale jeho tempo je vražedné. Že by nový vůz pro Simiera z Kobry 11? Kdo ví.

Pokud IS-F vytáhnete na české silnice, jako první vás překvapí solidní schopností fungovat na našich tankodromech. Nepohrdne ani pražskou překážkovou dráhou, rozhodně zvládá tuto disciplínu lépe než drtivá většina vozů tohoto výkonu a dynamiky.

To, co je ve městě výhodou, se ale mimo něj začne jevit jako minus. Když vůz vytáhnete na technickou trať, dokáže být rychlý, velmi rychlý. A to i přes dosti vysokou hmotnost dosahující téměř 1 800 kg. Ostrému zacházení není převodovka překážkou a brzdy schopné spolehlivě krotit stádo 420 plnokrevníků potěší i velmi náročné řidiče. Přesto vás ale nevtáhne do hry tak, jak byste čekali od sporťáku. Může za to zejména hůře čitelné řízení a měkčí a i poněkud divočejší podvozek.

Fungování podvozku je velmi těžké popsat slovy. Není vyloženě měkký, ale zejména odlehčená zadní náprava komíhá kolem té přední jako měsíc kolem země. To lze obvykle hodnotit jako plus, ale čeho je moc, toho je příliš. Zadní náprava IS-F je tak „akční“, až je to nepříjemné. Vůz je kvůli tomu poněkud nevyzpytatelný a to hlavně ve vyšších rychlostech a nebo když zádi odlehčíte. Jestliže do pomalých zatáček se dokáže příjemně „položit“ a v lehké přetáčivosti je vykroužit obdivuhodnou rychlostí, v rychlých zatáčkách skutečně poletuje a pokud se rozhodnete na plno brzdit do utahující se zákruty z rychlostí přesahující 200 km/h, připravte se na nekonečný sled korekcí. Na jednu stranu jste při takové jízdě skutečně v permanenci, na druhou je to spíše zmar než radost.

Na toto chování se dá po čase do jisté míry zvyknout, ale na pilování milimetrově přesných průjezdů vašimi oblíbenými zatáčkami to zkrátka není a nikdy nebude. Přesto nemohu říci, že by byl IS-F kvůli tomu pomalý. Naopak musím konstatovat, že jsem byl opakovaně překvapen, jakými rychlostmi je schopen projíždět některé zatáčky a velmi by mě zajímalo srovnání s nejbližší konkurencí na okruhu, ke kterému jsme bohužel němeli příležitost. Je docela možné, že by IS-F zajížděl až neuvěřitelně dobré časy...

Smutné je, že testovaný vůz neměl zcela vypínatelný stabilizační systém. Tedy měl, vypnutý ale zůstával jen v nižších rychlostech, v těch vyšších se opět zapínal. Trvale k dispozici zůstával jen jeho sportovní režim, který kontrole trakce dal v jemném prokluzu pohov a zasáhnul až později. Dovolil tak i lehké smyky, na vytažení rychlé zatáčky v táhlém driftu, kterému přetáčivá záď už v nájezdu do šikany vyloženě fandila, ale vůbec nepřál.

Výtečné představení vůz ovšem předvádí na dálnici. Komfortněji laděný podvozek je tady opět pozitivem, aerodynamický hluk je až do maximální rychlosti daleko před hranicí snesitelnosti a osmistupňový automat dokáže vždy dostat otáčky tam, kam je třeba. Jízda na tempomatových 200 km/h je vyloženě akustickou lahůdkou a s tou správnou hudbou v CD měniči budete skutečným králem dálnic. A opravdu rychlé řidiče potěší, že omezovač rychlosti je nastaven na 270 km/h, takže většinu „konkurence” necháte přesně 20 km/h za sebou. Potkat se ovšem můžete opět na čerpací stanici.

Lačný i po benzinu

Pokud jsem o něco výše uvedl, že motor nepřeslechnutelně lační po vzduchu, platí totéž i v případě paliva. Nejvyšší dosažená spotřeba byla prakticky neměřitelná. Palubní počítač skončí své měření na hranici 30 litrů na sto kilometrů. „Že by bral tak 32?“ říkal jsem si optimisticky, když jsem vůz proháněl po mé oblíbené uzavřené trati. Bohužel to bylo více, mnohem více, doplnění paliva ukázalo spotřebu přes 40 litrů na sto a to je na vůz tohoto výkonu a dynamiky skutečně příliš, konkurence umí dodat stejné výkony levněji. O mnoho lepší to není ani v provozu, také tam není problém pokořit třicetilitrovou metu a pokud se budete chovat jakž takž spořádaně, což se od gentlemana v Lexusu čeká, podaří se vám při troše štěstí udržet kolem dvaceti litrů spotřeby.

Pozoruhodný je ovšem fakt, že měření minimálního apetitu motoru odhalilo fantastický průměr 6,4 litru při průměrné rychlosti 80 km/h na mimoměstském okruhu. Dlouhá osmička a tempomat umí divy, ale jakmile začnete vůz drásat byť jen občasným rychlým předjížděním, zapomeňte na méně než 15 litrů spotřeby.

Naměřená dynamika

Zrychlení:
0-100 km/h: 4,95 s
0-160 km/h: 10,8 s
0-200 km/h: 17,2 s

Nejvyšší naměřená rychlost: 271 km/h