Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nová Mazda 6 urazí jen málokoho, slova Sky a Active vás ale při jízdě s ní napadat určitě nebudou.

Motor by mohl být skvělý, nebýt automatu

Velké novinky Mazdy 6 2013 se naštěstí nerekrutují jen ze sféry vzhledu či řešení interiéru, v podstatě zcela nová je i technika. Motory a převodovky jsou její součástí a ačkoli jsem původně měl zájem vyzkoušet benzinový sedan s manuální převodovkou, dostal jsem k dispozici dieselové kombi s automatem. Ani na něm ale není nic starého, tedy alespoň udávaným datem vzniku.

Co by mohlo, skutečně mohlo být velmi dobré, je motor. Za automatem, ke kterému se teprve dostaneme, je prostě těžké do detailu vnímat jeho fungování, měly by mu ale být vlastní následující charakteristiky - relativně tichý a kultivovaný projev, neobyčejně široké pásmo použitelných otáček, rychlé reakce spojené s jakousi lehkostí chodu a k tomu slušná provozní efektivita. Takže skoro dokonalý motor? Dost možná. Berte to bez záruky, ale po testu Civicu 1,6 i-DTEC se mi zdá, že japonské diesely začínají být tam, kam se roky nemohly dostat - na vrcholu.

Vlastně mohu říci i více. Minimálně na relativně tichém a kultivovaném projevu přítomnost či nepřítomnost automatu patrně mnoho nezmění. Tenhle motor si jen jemně dieselové cvrliká v nízkých otáčkách, ve středních a vyšších pak má jen trochu hutnější, nikoli však nepříjemně dunivý zvuk. Jistý si také mohu lineárním průběhem jeho výkonu, který je, pokud je to nárazově třeba, k dispozici i za hranicí 5 500 ot./min, což je dost „nedieselová” cifra. Zřejmý je také jeho lehký chod, když si jej s automatem na neutrál zkusíte prošlápnout, za jeho chování v nízkých otáčkách při zátěži ale krk nedám. Zdá se být v pořádku, s pozvolným náběhem výkonu už před hranicí 2 000 ot./min, převodovka, resp. její hydrodynamický měnič, ale klouže tak ráda, že poznat to s jistotou prostě nejde. Ze stejných důvodů pak nemohu hodnotit prodlevy samotného motoru, když je jedna velká prodleva ještě před ním.

Co spotřeba? Ta zářivě nízká nebyla, ale připisuji to na vrub právě automatu. Pokud jsem totiž zkusil economy run, kdy došlo jen na „postrky” na co nejvyšší kvalt, jela šestka za rovné tři litry nafty, což je na 150koňové kombi střední třídy dobré číslo. Už pouze normální styl chtěl 5,5-6,5 litru nafty, svižnější 7,5 až 8,5 a pokud si řeknete o nějaký ten důkaz lásky k rychlé jízdě, za méně než 12-13 litrů to nepůjde. Myslím, že pouhým vyjmutím automatu půjde o nějakých 20 procent dolů jako nic, ale třeba mýlím.

V čem se jistě mýlit nebudu, je hodnocení automatu, který si jako skoro všechno v autě říká SkyActiv, v tomto případě SkyActiv-Drive. A myslím, že to v tomto případě není nemístné označení, protože za volantem jej budete chtít pravidelně poslat na jednu dlouhou cestu vesmírem, nejlépe nekonečnou.

Abych byl fér - pokud od auta nic nechcete a jedete si ultraklidným stylem nejlépe v kolonách nebo po dálnici, automat pochopitelně funguje. To ale není výzva a v jakémkoli náročnějším režimu nezvládá zaujmout v podstatě ničím. Svým chováním mi připomíná tak 20 let staré skříně podobného typu, které pořád někam kloužou. Automat je schopen na šestku v 90 km/h poslat otáčky o 1 500 výše, aby se něco začalo dít a to tak nějak charakterizuje jeho chování vůbec. Klouz sem, klouz tam, nějaký kvalt tam je, zbytek si srovnáme měničem. Je to uživatelsky nepříjemné i neefektivní, zvlášť ve spojení s dieselem.

Žádný sportovní režim automat nemá, takže jedinou útěchou je manuální režim, který alespoň trochu víc pracuje s konkrétními rychlostmi. Reakce skříně na vaše povely jsou ale docela ospalé, a tak to o moc příjemnější není. Jako ještě relativně komfortnímu řešení pro někoho, kdo nesnáší řazení, říkám tomuto automatu ano. Ale jako řešení pro cokoli jiného? Ne. Prostě ne.

Ovladatelnost devastuje šílené řízení

Už jsme pomalu začali odhalovat to, co jsem naťukl v úvodu - tohle auto opravdu nemá mnoho „sportovních” vlastností. Jestli ale automat jde vyměnit a diesel (který ale vážně nemusí být a pravděpodobně ani nebude špatný ani pro náročnějšího řidiče) také, zbylé vlastnosti už nad konfigurátorem změníte jen stěží.

Jednou z těch velmi podstatných je ovladatelnost. Znovu mohu říci, že motor bude pravděpodobně v pořádku, přeposilované brzdy už takto ale hodnotit nemohu a automat už jsme probrali docela detailně. Ten slovo „ovladatelnost” vůbec nemá ve slovníku. Pokud si ale budete chtít sjet, čemuž se Mazda, jak za chvíli uvidíte, a priori nebrání, bude to ještě jiný prvek, který vaše choutky pošle nemilosrdně k ledu - řízení.

Použil jsem v nadpisu slovo šílené a jiné nemám. Stačí už na místě zatočit koly a cítit, jak po vaší volbě směru začne jakýsi systém realizovat váš povel. Už v tomto momentě to neudělá hned a už tehdy vám vrací do volantu prapodivné odpory, které vůbec nekorespondují s tím, co se děje pod předními koly. A věřte, že po rozjezdu je to jen horší.

Pokusit se tohle auto přesně vodit zatáčkami je jako zkoušet umístit kuličku na napnutý provaz tak, aby nespadla. Máte vůli, snažíte se s maximální péčí umístit ten předmět na provázek, aby na něm vydržel a dosáhli jste svého, ale nejde to. Jeden pokus, druhý pokus, patnáctý pokus, stý pokus, pořád to zkoušíte a pořád nic. Pokus o přesnou jízdu s šestkou je pak úplně to samé - marnost nad marnost.

Připadal jsem si jak student autoškoly, který není s to trefit přesnou stopu, limit v mých pažích ale opravdu nebyl. Řízení kupodivu není přeposilované, je ale nepřesné a k rukám vám nevrací lautr žádnou informaci. Zacílíte, vyrazíte a divíte se, kde jste skončili. Pokus tahat tohle auto krásnými zatáčkami vás prostě dříve nebo později přejde, přitom zbytek auta vám klacky pod nohy tak úplně nehází. A tím se nutně dostáváme k naladění podvozku.