Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Převézt rodinu umí řada kompaktních MPV. Žádné ale zatím nespojilo silný benzin, automat a 4x4 s věhlasnou značkou. Nebo? Á, Béčko se hlásí.

Uvnitř číhá prostor a kvalita

Pokud bychom MPV nechtěli spojovat se slovy „prémiový vůz” a „luxus” (a že mi to osobně nejde dvakrát dohromady), u Béčka prostě musíme chtě nechtě učinit výjimku. Pětimístné kompaktní MPV totiž klasická „empévéčka“ připomene snad jen vyšší pozicí sedadel a prostorem nad hlavou. Pryč je předchozí posezení s „tlustou podlahou” a dopředu nataženýma nohama jako ve sporťáku, kompaktní van bez sendviče teď krmí svojí posádku docela jinou stravou. Skrze všech pět dveří se nastupuje jako nic, přičemž nádech komfortu a kvality vyvane na každého už při prvním otevření dveří. Jakmile je zavíráte, i to klapnutí zní celkem výjimečně. Mercedes zkrátka nezapře a přímého srovnání s Áčkem se také vyhnout nemůže.

Začnu ale rozborem prostoru k životu posádky, protože ten je v tomto případě určitě na prvních příčkách priorit. A třída B je ke svým pasažérům velkorysá. Už v A-Klasse je vpředu místa ve všech směrech hodně, Béčko na tom není jinak, ba co víc - přidává v některých ohledech další bonusy. Rozdílem je například dvoucentimetrový nárůst určený loktům. Řidiče může potěšit velký rozsah nastavení sedadel, u kterých by se snad hodila ještě bederní opěrka a o štědřejší boční vedení. Příjemná je přesto tuhost jejich výplně a komfort, jaký poskytnou na delších cestách.

Možná budu zmlsaný, ale výhled šikmo vpřed se mi občas zdál být lehce zakalený A-sloupky, kamkoliv jinam bylo vidět více než dobře. Také odkládacích schránek je po interiéru dost, dvě se například nacházejí v oblasti, kde byste čekali řadicí páku a madlo ruční brzdy, další je pod loketní opěrkou, slušný prostor najdeme i ve všech dveřích.

Ti, co sedí vzadu, se mají o poznání hůře, třebaže tento problém sdílí s Mercedesem i celá řada dalších výrobců mnohdy ještě větších aut. Ne snad, že by něco chybělo v oblasti hlavy, sem se bez jakýchkoliv ústupků usadí vzpřímeně i opravdu vysoký jedinec. Problémem číslo jedna jsou kratší sedáky a vyšší středový tunel. Béčko alespoň nabídne vzadu pro lokty oproti Áčku tři centimetry prostoru k dobru. Už dříve v testu naftové verze jsme tento Mercedes nazvali spíše hatchbackem s uspořádáním 4+1, což platí nadále do puntíku. Páté místo uprostřed stále ztrácí na půvabu lehce ošizeným sedákem, který je dán vykousnutím. To může být docela problém, na druhou stranu, schválně jsem naložil plný vůz lidmi a ujel zhruba 300 kilometrů dlouhou trasu. Můžu tedy potvrdit, že to všichni přežili bez újmy, ba co víc, žádné námitky nepadly a panovala všeobecná spokojenost.

Jakmile se vydáme k nejzadnějším partiím, může Béčko jedině příjemně překvapit. Po otevření pátých dveří objevíte zavazadelník s tak nízkou nakládací hranou (538 milimetrů), že dávat do něj cokoliv je radost. Takřka kvádrový tvar a snad největší objem mezi malými MPV umožňuje naložit až 77 centimetrů dlouhý a zhruba 55 centimetrů vysoký předmět a ještě poté zatáhnou roletu aby na něho nebylo vidět. Kvůli absenci rezervy nahrazené sadou na opravu pneu se navíc vejde i něco pod podlahu. Pro pět skromných na víkend je to prostoru dostatek, na delší výlety už byste asi skrze zadní okno v takovém obsazení neviděli. Mezi kompakty jde ovšem o špici.

Pokud by něco přeci jen mohlo chybět, pak nezbývá než sáhnout hlouběji do peněženky. Tím poukazuji za drahý systém Easy-Vario-Plus, který u MPV dozajista využijete. V testovacím voze nebyl, ale skoro bych raději oželel jinou výbavu, a mohl tak s objemem 488 litrů ještě hýbat. Oněch sedmnáct tisíc není málo, na druhou stranu je s tímto příplatkem spojen podélný posuv dělených zadních sedadel, otvor za zadní loketní opěrkou (která zde jinak není) a také sklopné sedadlo spolujezdce. Díky pohyblivé podlaze můžete říci sbohem i vzniklému schodu, s pomocí přidružené sady také lépe uspořádáte například nákup. Lepší variabilita je tedy „jen” otázkou peněz.

Z obrázků to možná není tak patrné, ale ve Stuttgratu si s kabinou opravdu vyhráli, a vetkli tak i rodinně orientovanému vozu styl, luxus a kvalitu. Ať už se bavíme o materiálech nebo celkovém zpracování, tvůrci se soustředili, aby všech působilo hodnotně. A je šumafuk, zda řešíme plasty, další potahové materiály nebo 6 let bezplatného servisu (omezený nájezdem 125 tisíc kilometrů).

V testovaném voze okořenila atmosféru luxusu ještě kavalerie kožených potahů dveřních výplní s dvojitým prošíváním nebo celkem vkusný dekor palubní desky. Ten mi sem sedí rozhodně lépe než kdejaké byť sebekvalitnější a pravější dřevo. Už ve standardu ale nebudou chybět třeba kruhové výdechy klimatizace, které byly poprvé k vidění v exkluzivním modelu SLS. Volant prostý designových výstřelků s velkým rozsahem nastavení vítám a posunout se musím už jen k ovladačům.

Ačkoli není jejich uspořádání zrovna symbolem intuitivnosti, na vše se zde dá rychle zvyknout. Nehodlám už se déle zabývat komunikačním mulitimediální rozhraním Command Online s navigací ani s ním spojeným „tabletoidním“ displejem (+80 tisíc Kč), jelikož toho už bylo v dřívějších testech dost. Proto odkážu zájemce na fotogalerii.

V závěru k interiéru jen dodám, že jde o typický novodobý Mercedes bez jakýchkoliv ústupků. Zrovna dvakrát mi sice nesedí ten zapadlý panel klimatizace, za jejíž dvouzónové automatické vydání žádá výrobce dalších 15 tisíc Kč, ani elektronická parkovací brzda. Na oplátku ale nutně dodám, že je to v podstatě to jediné, co mě v průběhu testu rušilo. Uspořádání páček za volantem už mi divné nepřijde a přes volant už jsem se také naučil nastavit celý vůz zcela podle představ. Pomohl k tomu i barevný displej přístrojového štítu. Pokud něčím Béčko dokáže ostatní kompakty zastínit zcela, pak to bude interiérem. Nezbývá než konečně vyrazit na projížďku.

Rychlý rozhodně ano…

Tohle už by mohlo s Béčkem docela hýbat, říkal jsem si před testem. A ono opravdu hýbe. Dvoulitrový napříč uložení čtyřválec s turbem není nic jiného, než to, co známe už z testovaného modelu A 250 Sport. Přímovstřiková jednotka M270 nadčtvercové konstrukce vybavená modulem vyvažovacích hřídelí je u verze 220 jen lehce přiškrcena, což znamená namísto 210 ořů 184 koní. I s hmotností přesahující 1,5 tuny to ještě na „nějakou“ akceleraci docela vystačí. Nečekejte však rváče, který bude kopat do zad při kickdownu, je to takový lineární beránek, jemuž lítá ručička rychloměru svižněji.

Z klidu na stovku za 7,5 sekundy je celkem uvěřitelných a maximálka za hranicí 220 kilometrů v hodině nakonec také. Béčko vás však bude nutit jezdit plynule a potenciálu využívat primárně k předjíždění. Důvodem je jednak velmi dobré odhlučnění kabiny, a tedy jistá izolace od venkovního dění, dále pak odtažitost, ke které se ještě dostanu, a v neposlední řadě i jediná možná převodovka. Tou není nic jiného než dvouspojková sedmistupňová skříň 7G-DCT vyhrazená topmodelům třídy A, a tedy i třídy B.

Ani zde se dobře známý automat nechová o moc lépe a kultivovaněji než v jiných verzích. Rychle a efektivně zvládne pracovat v automatickém módu, popřípadě v režimu S, kdy připravuje do akce většinou o jeden až dva kvalty méně. U MPV asi nic jiného nečekáte, od téměř 200koňového auta by se ale na druhou stranu nějaké akčnější projížďky občas řidiči zachtít mohlo. Jakmile začne tahat za pádla pod volantem, bude muset na vyslyšení svých pokynů vždy minimálně sekundu, při podřazení klidně trojnásobek. Při odřazování na jedničku se výjimečně ozvou i velmi nepříjemné rány doprovázené o nic hezčím zaškubáním. Aktivní jízdě tahle skříň prostě nefandí a tečka.

V režimu Eco, kdy je aktivovaný i start-stop, je automat ještě pomalejší a méně ochotný k náhlým změnám stylu jízdy. Co dodat? Nepřímá konkurence má převážně lepší převodovky, i když Béčko příjemně překvapilo slušným zpřevodováním. Nezdá se, že by bylo dělané na nejlepší papírovou stovku jako A 45 AMG, protože na trojku zvládá 105 km/h a čtyřka mu stačí zhruba do 150 km/h. Rychloběžnou se tedy nakonec dá nazvat překvapivě jen šestá a sedmá rychlost. Při 130 km/h točí na nejvyšší stupeň motor komfortních 2 400 otáček, stošedesátka znamená o 600 více. Na poměry vozů, které vznikly už pod taktovou „oxidně-uhličitého diktátu”, to není žádná tragédie.

Motor na druhou stranu vyniká lineárním průběhem výkonu, který začínáte pociťovat už od nějakých 1 200 otáček. Kolem tradičních 2 000 ot./min už má výkonu o poznání více, ale to nejlepší poskytne mezi cca 3 500 a šesti tisíci otáčkami. Mezi všemi fázemi přitom nečekejte žádný ostřejší přechod. Výkon není sice tak naléhavý jako u verze 250, ale stále velmi pozvolna graduje. Automat obvykle řadí další stupeň jakmile dosáhnete hranice 6 300 (počátku červeného pole). Akcelerace do 180 km/h nemůže být ani v nejmenším považována za pomalou, což platí i v situaci, kdy nejste na palubě sami. Další zrychlování už tak rychle neprobíhá a k těm 225 km/h se vůz dopracovává podstatně déle. Přesto je na tom tenhle Mercedes po stránce dynamiky nad očekávání dobře a 180 jede statečně a bez odmlouvání.

…úsporný ale zrovna ne

Zmínil jsem se už o tom, že tenhle hladký motor nebudete rádi prohánět. Přes doslova rekordní ticho na palubě a velmi kultivovaný projev pohonné jednotky proniká k posádce přesně při 4 tisících nelibozvučně hučivý zvuk a spotřeba jde rázem velmi strmě nahoru. Zvukový projev foukaného čtyřválce není přímo protivný, ale mezi úchvatně znějící motory zrovna nepatří.

Při velmi ostré jízdě navíc není výraznější problém atakovat 18litrovou hodnotu (maximálně signalizovaných je 20 litrů), při stále velmi svižné jízdě jste na 16 litrech, rychlejší tempo nad limity stačí na 13,5 l/100 km. Jakmile se umírníte, dokážete s plně obsazeným vozem cestovat za 9 (průměrná rychlost 90 km/h při stálé 160 po dálnici). Absolutní ekoklidná jízda končí s výsledkem 5,4 a jízda v rámci striktního dodržování předpisů je zhruba otázkou sedmi. To už ale vyžaduje jistou dávku odříkání, což nemusí být všem zrovna po chuti.

Soudě podle toho můžu učinit závěr, že dlouhodobě může majitel jezdit zhruba za 8,5 litru, když ale bude při své jízdě akčnější a občas vystojí i nějakou tu městskou zácpu, deset bude hodnota pravdě bližší. Na výrobcem udávané hodnoty spotřeby tedy raději nehleďte. Nic pro spořílky chtělo by se říci. Ti musejí opět sáhnout po mastnější naftě, která zvládá takřka bez výjimky jezdit zhruba za polovinu. A to nemusí mít ani motor 1,5 dCi od Renaultu. Pro extremisty je tu ještě „dvěstěpadesátka“, která mi ovšem vzhledem k zaměření MPV větší smysl zrovna nedává.