Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nová Micra je méně „funky” a více usedlá. Zůstává ale obratná a ve městě se cítí jako čmelák na louce. Ostatně její bručivý tříválec hmyzího méďu často připomene.

Nová Micra očima řidičky

Protože Nissan Micra není zrovna autem pro dřevorubce, rozhodli jsme se k hodnocení našeho redaktora přidat i stručné dojmy ženy, která může leckteré věci vidět jinak. I v dalších testech se vám, pakliže to situace dovolí, pokusíme přinést pohled ze světa, který nevoní zrovna po žhnoucích brzdách a nespáleném benzinu. Jak tedy novou Micru vnímá žena?

Micro mikry mimikry

S novou Microu 1,2 se spřátelíte rychle. Je to zábavná mrštná kamarádka do města na nákupy a pro mne byla příjemným jarním osvěžením. Micra lehce změnila vzhled. Přední maska jako by odkoukala „úsměv” menších Peugeotů, záď se naopak trochu přiblížila starší verzi Clia nebo Fabie. Relativně vysoká vyboulená střecha jí ale zůstala. Osobně musím přiznat, že předchozí verze Micry se mi nelíbila a ani tato by mne svým vnějším designem nenalákala. Prostě už to není to roztomile oblé malé autíčko z konce minulého století (myslím tím její druhou generaci).

Jezdila jsem s Microu, jejíž interiér byl světle šedosmetanový, což bylo na jednu stranu velmi příjemnou změnou ve srovnání s šedou či černou, kterou obléká většina současných vozů. Na druhou stranu pohled na podlážku bez koberečků před nástupem v botách z mokrého lesa, také nic moc. A po výstupu, ještě horší. Ale, když se jako spolujezdec rozhlížíte kolem sebe, působí pastelový tón velmi pozitivně.

Co se mi na interiéru Micry vyloženě líbilo, byl kulatý středový panel s ovládači klimatizace, netradiční hravý prvek. Pozornost si zaslouží i displej rádia s automaticky zabudovanou navigací, kterou vám neukradou - stačí jen přikoupit mapy. Velmi příjemný byl i volant, hlavně jeho zpracování, tloušťka i kulaté „ťuplíky” ovladačů hlasitosti, handsfree a tempomatu. Stejně tak mi padla do ruky i řadicí páka.

Naopak co jsem vyloženě postrádala, byl jakýkoliv úložný porstor mezi sedačkami, do kterého jsem zvyklá dávat klíče, případně pití, ale v Micře zcela chybí. Opěrka pravé ruky řidiče je řešena netradičně a je možné ji zvednout či sklopit jako v autobuse, což mi připadalo originální a vtipné. Ale když jsem si pak chtěla podložit ruku, zjistila jsem, že v této poloze nemohu dobře řadit a vlastně nedosáhnu na řadící páku, respektive musela bych přitom nepříjemně zkřivit zápěstí, a to už tak vtipné nebylo.

Na místě spolujezdce jsem dlouho neseděla, ale i tak jsem stihla zaznamenat, že „něco není v pořádku”. Tento dojem spolujezdci působí skrytá úložná plocha pod jeho sedákem, ke které se dostanete odklopením jeho vrchní části. Zajímavá vychytávka, ale zpevněný sedák se proto úplně nepodvolí vašemu pozadí a nepatrně tlačí. Prostě v Mikře je lepší sedět u volantu. To je opravdu zábava.

Micra je tak lehká holka, že máte někdy dojem, zda není až moc živá. Všechny pedály zabírají překvapivě vysoko a speciálně u brzdového vás to napoprvé možná zaskočí, protože u vozů této třídy nejsou brzdící brzdy úplně obvyklé. Motor ale reaguje i na podněty plynu až byste si někdy přáli, aby byl línější (jezdila jsem s autem vybaveným manuální převodovkou), neboť padesátku překročíte jedna dvě (tři) a musíte ubírat, škoda.

V přímé jízdě je Micra v pohodě, zvládne i malou myšku, ale kličkující ještěrku z ní raději nedělejte. Při rychlejších změnách směru jízdy se kvůli své výšce začne relativně snadno kolébat. Naopak velkou výhodou je její obratnost ve městě, kde se s Microu otočíte kdekoli a také pohodlně zaparkujete. Navíc vám s tím pomůže všestranný parkovací asistent, který vás hlídá nejen vpředu a vzadu, ale i po stranách. Jen vám nesmí vadit, že přitom musíte mnohokrát otočit volantem. To mně nevyhovovalo při zatáčení do ostřejších zatáček, kdy je prakticky nemožné držet volant v obou rukách.

Přemýšlím, komu bych Micru doporučila. Dalo by se říct, že to je příjemné „studentské” autíčko na víkend. Stejně tak lze využít jako módní doplňek, zvláště, když zvolíte vhodný barevný odstín (ladící k tónu vašeho obalu na iPad). Rozhodně jízda Microu působí velmi svěžím dojmem a motor se i příjemně poslouchá. Nejsem si ale úplně jistá zda jejím handicapem není až příliš omezený zavazadlový prostor. Samozřejmě nákup zeleniny na salát nebo na párty by se vám tam vešel, ale pokud třeba máte kamarády, kteří čas od času potřebují něco přestěhovat, tak to už bude problém. Podobným oříškem bude pokus vyrazit v Micře na víkend ve 4, pokud sebou chcete vézt víc než zubní kartáčky, pár lahví vína a stan nebo dva spacáky. Naopak cestu za město do lesa, když si chcete jít zaběhat, zvládne pohodlně. Stejně tak i relativně krátký rychlý přesun po dálnici. Přiznávám, že jsem z jízdy byla tak nadšená, že jsem si ani nevšímala spotřeby. Ale když kolega tvrdí, že Micra jezdí za 6 litrů, tak proč mu nevěřit.

Asi sami cítíte, že Micra mi úplně nesedí jako auto vhodné pro maminku s autosedačkou a balíkem plen. Té bude zřejmě chybět úložný prostor a akceleraci na křižovatce možná také neocení, zvlášť když se „drobek” při dynamičtější jízdě poblinká. Na pravidlené delší trasy (více než 50km po okreskách) bych ji asi také nedoporučila, myslím, že by se jí rychle po víru velkoměsta stýskalo. Ale z opačného pohledu to může být dobrý kompromis, pokud chcete levný menší vůz pro partnera/rku (a ten/ta ať jej využívá jak potřebuje), a vy si jej čas od času můžete půjčit jen tak pro zábavu.

Renata - eReS