Home > Rubriky a sekce > Testy aut > Článek
Test Saab 9-5 2,0T XWD: sbohem, letče
30.12.2011 | Pavel Janda | Přidat příspěvek
Vše nasvědčuje tomu, že žádný nový Saab 9-5 poslední generace už nikdy nebude vyroben. Zkusili jsme jedno z mála provedení 2,0T XWD s jasnou otázkou: je čeho litovat?
Přehled kapitol
Motor není dokonalý, žádný lepší ale není k mání
Pokud jste si nezapomněli brýle na chatě, zřejmě jste nepřehlédli, že testovaný vůz má polskou registraci. Důvodem je především to, že jsem si výslovně vyžádal zapůjčení varianty 2,0T XWD, která se mi ze všech dostupných zdá být daleko nejlepší a pro Saab ostatně i nejcharakterističtější. A jinde než v Polsku nebyla ve své době k dispozici. Jak jde tato preference dohromady s mým (řekněme) nenadšením pro přeplňované motory? Asi nijak, auto ale není jen motor a konec konců, žádný jiný než přeplňovaný agregát 9-5 v nabídce neměla. A z těch přeplňovaných je tento nejen dobrý, ale dovoluje i zbytku vozu projevit své přednosti.
Už na tomto místě mohu říci, že mé celkové hodnocení Saabu 9-5 bude dosti pozitivní, což možná nejde dohromady s tím, co jste o něm většinou slyšeli. Problém je ale v tom, že Saab sám se chlubí hlavně vrcholným provedením V6 turbo, popř. střízlivější konfigurací s některým z čtyřválcových dieselů. Tyto dvě verze se pak nejčastěji objevily v rozličných testech a hodnocení zřejmě odpovídalo jejich skutečným kvalitám. Zlatý střed je ale tentokrát opravdu uprostřed a 2,0T všechny své bratry jednoznačně překonává.
Provedení V6 turbo je šito snad americkou jehlou a jediné co mu opravdu jde je pohodlná jízda rovně s občasnou akcelerací. Při jakémkoli jiném režimu se projevuje zvláštně - je těžký a povinně „automatický”, takže ve výsledku není ani rychlý. Působí těžkopádně, jeho brzdy nestíhají, spotřeba je dvojnásobná a celkový pocit z kvality jízdy prostě mizerný. Všechno to pozitivní je v něm také, ale pokud od auta čekáte alespoň něco více než přímou kvalitní jízdu na tempomat, poznáte jeho slabiny. A takový stav vám spíše vydláždí cestu k hledání dalších neduhů než jejich velkorysé přehlédnutí.
Čím jsou šita dieselová provedení nevím, ale dokonale slušivý dojem výsledek též nedělá. Pryč je jinak parádní akustický komfort, charakterově těžké motory dají zapomenout na přirozenou mrštnost 9-5 a to samé konec konců udělá i více zatížená příď. Odměnou je nižší spotřeba paliva, má ale ta takovou hodnotu u auta s neskromnou, zpravidla sedmicifernou cenovkou?
Dvoulitrové benzinové turbo je pak takový jednooký král. Když nad tím přemýšlím, tak tento motor má snad jen jedinou opravdu specifickou přednost - na turbo s 220 koňmi je relativně efektivní. Jinak znám dvoulitrové turbobenziny, které mají přímější reakce, plošší charakter nebo jsou i tišší. Jenže každé z nich má i nějakou výraznou slabinu, turbo devět-pětky v ničem vyloženě neztrácí.
Zaujme tak především dostatečně tichým projevem, který jen ve vysokých otáčkách vystřídá celkem sympatický utlumený ryk. Též jen v těchto sférách je výrazněji slyšet turbo. Že má motor přeplňování poznáte z jeho ospalejších reakcí v nižších otáčkách, ale není to nic dieselově obtěžujícího. V těch středních a vysokých se pak projevuje relativně rychlými odezvami a také solidním výkonem, který docela těžký vůz (9-5 má v této konfiguraci okolo 1,75 tuny) dokáže rozhýbat způsobem, který ani mě neurážel. Závodník to není, ale na předjetí v „podstovkových” rychlostech je má sily dost a dost, na dálničních sjezdech vůz „