Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+videa) Prý je to nejrychlejší kombi na Severní smyčce. A tak jsme z něj právě tam zkusili dostat maximum.

Pro Zelené peklo zrozena

Náš pobyt na Nordschleife začal noční průtrží mračen. Spalo se při ní docela dobře, ale ranní pohled na mokré cesty příliš optimismu nedával. Přesto jsme k vjezdu na okruh vyrazili a podařilo se nám něco zcela výjimečného. Závorou jsme ten den projížděli jako úplně první. Podobná událost se za sucha, se zahřátým autem a pneumatikami považuje za výhru v loterii. Jenže my měli mokro, zimu, studené gumy a navíc to pro mě bylo úplně první kolo na Nordschleife s předokolkou. To příliš mnoho neznamená, ale až do té doby jsem tam jezdil výhradně se zadokolkami a rozhodně jsem se nepovažoval zcela pevný v kramflecích.

Jak se později ukázalo, opatrnost byla na místě, auto mělo snahu jet dveřmi napřed téměř všude a kde neklouzala záď, tam jsem si přišel jak na ledu. Za mokra je holt potřeba zapomenout na „závodní” stopu a hledat kusy gumou nepokrytého asfaltu. Výhodou opršelé tratě bylo, že až do brzkého odpoledne jsme měli pocit až osamělosti, na trati i na parkovišti bylo minimum aut. Bohužel, to skončilo v okamžiku oschnutí okruhu a nastal typický mumraj, který, jako obvykle, bohužel vyústil ve vážnou nehodu a předčasnému uzavření tratě.

Byť to nebylo úplně hlavním cílem, na Nordschleife jsem samozřejmě mířil s tím, že se pokusím zajet nějaké rychlé kolo. Mým cílem bylo dostat se někam k 8:20 BTG. Možná vás bude zajímat, proč zrovna k takovému času. Oficiální čas je 7:58 na celé kolo. To představuje cca 7:33 BTG. Při rekordu byly použity semislicky Michelin Pilot Sport Cup 2, mé auto bohužel bylo na docela obyčejných Continentalech ContiSportContact 5P. Nechci toho na ně toho svádět moc, ale po zkušenostech na Severní smyčce tuto gumu pro opravdu rychlé ježdění vřele nedoporučím. Obvykle se ale říká, že semislicky ubírají cca 20 s, čehož se podržím. Po přidání korekce na mé omezené jezdecké zkušenosti, přece jen Jordi Gené patří do jiné kategorie řidičů, ve výši 30 s to dává oněch zmíněných 8:20.

O to jsem se chtěl pokusit druhý den, jehož Sluncem zalité ráno slibovalo zcela jiné podmínky. S dobrým počasím ale hned ráno dorazily davy a prostor na čisté kolo v podstatě neexistoval. Konečným maximem bylo 8:31 u kola, které bylo až do výjezdu za Kesselchen téměř prosto provozu. Už tam se podle časomíry dalo usuzovat na čas hodně blízký stanovenému cíli, navíc mám druhou, techničtější polovinu okruhu raději. Bohužel, do hry vstoupila auta ostatních návštěvníků a já se navíc nechal vyvést z rytmu, což na Hohe Acht vedlo k hrubé chybě.

Dva dny strávené s tímto kombíkem na a v okolí Severní smyčky ukázalo, jak dobře se Seatu podařilo zakamuflovat batoh přidaný za zadní nápravu a vlastně nejen to. Základní Cupra je rychlá, jenže je při tom tak nějak sterilní. Kombík dává najevo daleko více emocí. Jeho akčnost přitom nijak neubírá na rychlosti, naopak. Za využití vrozené přetáčivosti lze tuto Cupru na vjezdu do zatáček podržet o chlup déle na brzdách a posílat si ji dovnitř mírně dveřmi napřed. Pozvolným uvolněním brzd se pak záď usadí a samosvor vytáhne auto z oblouku.

Toho se dá na Nordschleife s úspěchem použít na spoustě míst. Je to zábavné a současně opravdu rychlé. Přitom není třeba se obávat nějakých nepřístojností ve vysokých rychlostech. Na Flugplatzu, popř při průjezdu přes Schwedenkreuz, za předpokladu, že máte pořádné obutí, auto umožní jít opravdu hodně daleko aniž by k tomu člověk potřeboval zapomenout na pud sebezáchovy. V podstatě není na celém okruhu místo, kde byste měli pocit, že se tam velká Cupra nefunguje. Občas se možná trochu hrne přes předek, ale i to má řešení. Stačí dát přední nápravě agresivnější geometrii.

SC, 5D, ST - každé je trochu jiné

Návštěva Severní smyčky není jen o ježdění, vždy jde tak trochu společenskou událost. Na parkovišti před vjezdem je vždy s kým prohodit pár slov o autech, okruhu, počasí, prostě o všem, co je důležité. Současně nelze přehlédnout, že dochází k jakémusi sdružování majitelů aut stejných značek a typů. Také kolem Cupry se tam začíná tvořit komunita, v rámci které se všichni zdraví a rádi si podebatují. Mým prvním takovým setkání blízkého druhu byl majitel upravené třídvéřové Cupry. Měla lehce odstrojený interiér bez zadní lavice a s Recary vepředu. Také podvozek nebyl sériový, auto mělo namontovány tlumiče KW Competition a nastavenu poměrně agresivní geometrii. Jeho majitelem byl zachovalý skorošedesátník, který je, podle jeho vlastních slov, pravidelným návštěvníkem už od 18 let. Nechal se přemluvit a při jednom kole mě vzal na sedadlo spolujezdce.

Zážitkem samozřejmě byl už jeho způsob řízení, velmi hladký, nenásilný, s autem se přímo mazlil. V kombinaci s upraveným autem byl tak rychlý, že bez problému konkuroval rychlým Porsche 997 GT3 RS. Před Karuselem bohužel dojel jednoho z typických majitelů rychlých „Porší” řídícího Cayman GT4. Jak je u jezdců rychlejších aut bohužel časté, choval se stylem „Já mám Porsche, kdo je víc.” Jeho ignorance došla tak daleko, že nás málem vytlačil z cesty v okamžiku, kdy se uvolil uhnout a nechat jet jedno s GT3 RS. To pustil vpřed, nám se pustil přímo před příď. Mezi tímto „takyjezdcem” a majitelem Cupry pak došlo k poměrně hlasité výměně názorů obsahujích řadu nepublikovatelných německých slov.

Druhým zajímavým momentem byla náhodná společná jízda s Cuprou 5D. Její řidič, talentovaný mladík, nás pustil před sebe při nájezdu na okruh a pak se nás celou cestu držel. Jeho auto bylo obuto do standardních Bridgestonů Potenza RE050A a bylo poznat, že zatáčky si může dovolit jet citelně rychleji. Stejně tak bylo jeho auto lehce rychlejší v přímce. Na druhou stranu, kombík se choval výrazaně akčněji, ostatně je to vidět i na následujícícm videu.