Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Jsou to tři nejprodávanější auta nižší střední třídy v České republice. Které z nich je nejlepší a co o sobě prozrazují navzájem?

Atmosféra je úsporná vždy, turba jen většinou

Popřel jsem sám sebe a uznal, že s těmito auty se obvykle jezdí relativně pomalu. Právě při takové jízdě se z hlediska spotřeby řadí téměř do jednoho šiku - při, z mého pohledu, „normální jízdě”, kdy si neděláte vyloženě hlavu s každým rychlostním limitem, ale ani časem na stopkách, jedete si něco kolem stovky, tu a tam předjedete, vyřídíte si něco ve městě... Prostě při běžném soužitím s autem se v kombinaci pohybujete mezi 6 a 7 litry benzinu na 100 km. Ostatně, když jsem jednotlivá auta přebíral, i30 mělo od svého uživatele na palubním počítači dlouhodobou spotřebu 7,0, Octavie po první tisícovce podobných kilometrů 7,0 a Golf 7,2. Tak si vyberte...

Změny se začnou objevovat, když začnete jízdu v jakémkoli smyslu „hrotit”. Pokud jdete níže, rostou akcie Octavie kvůli jejímu hyperskromnému 1,2 TSI. S tímhle autem se podle předpisů s trochou snahy dá jezdit za 5 litrů benzinu i v nedálniční kombinaci a to už konkurentům nejde. Dostat se v takovém režimu výrazněji pod 5,5 litru se nedaří ani jednomu, ale to pořád není velký rozdíl. Ostatně o podobném „spotřebovém potenciálu” všech tří aut hovoří hodnoty z economy runu realizovaného pochopitelně na tradiční, úplně stejné trati. i30 se zasekla na 3,8, Golf na 3,7, Octavie na 3,6. Pro úplnost je ale třeba dodat, že O3 měla nejhorší podmínky, na silnici bylo hodně sněhu značně zvyšujícího valivý odpor a jsem přesvědčen, že v tomto režimu by oběma svým soupeřům za stejných okolností citelně „foukla” - 3,0 litru na suché nebo mokré silnici, to je můj tip pro economy run s nejmenším TSI.

Jsou to tedy do jednoho úsporná auta, to zcela bez debat, jeden velký rozdíl mezi nimi ale přece jen je - když od nich začnete něco chtít. Superpomalou, pomalou nebo normální jízdu zvládají podobě efektivně s tím, že má lehce navrch Octavie s 1,2 TSI, pokud ale začnete práskat bičem, turba s vámi kamarádit přestanou. Když se rozhodnete s 1,4 TSI trhat asfalt (moc to nejde, ale pár šrámů na silnici zůstane), připravte se na více než 20litrovou spotřebu, Také 1,2 TSI v podobném případě podívá k 15 litrům, GDI ale taková čísla ani nezná.

Zkoumání limitů konstrukce korejského kompaktu na technické trati ukázalo spotřebu 13,8 litru na 100 km a to je vážně extrém extrémů. V podstatě maximálně rychlý přesun po mimoměstských silnicích s průměrnou rychlostí 148 km/h znamenal spotřebu 12,1 litru benzinu na 100 km a myslím si, že ani takhle rychle s i30 GDI nikdo z majitelů jezdit nebude. Jakákoli hodně svižná jízda se vešla bezpečně do 10. Octavii už vynecháme, protože na tyhle rychlostní hrátky nestačí výkonem, podobně rychlý Golf se v tomto smyslu atmosférické jednotce nemůže rovnat - při jízdě náročnější na výkon chce o 20 až 30 procent paliva více a nedá vám za ně vůbec nic navíc. Např. po stejné trase (je to 130 km, takže žádné „vyjeli jsme za město a viděli číslo”) jako i30 při průměru 12,1 litru a rychlosti 148 km/h jel Golf za podobných podmínek za 15,2 při průměru 124 km/h. Bylo nutné se krotit, aby spotřeba nebyla extrémní, stejně byla vyšší a rychlost nižší. V efektivitě produkování vysokého výkonu je prostě atmosférický motor nepřekonatelný, zdaleka.

Jinými slovy, všechny tři testované motory dokážou být podobně efektivní při úsporné či omezeně náročné jízdě, s rostoucími požadavky na výkon ale efektivita turb klesá. Není to žádný nový objev, jen si tak říkám, proč bych si to turbo kupoval. Protože v testu normované spotřeby dopadlo daleko nejlépe? A to mi je v praxi k čemu? Z mého pohledu je volba jasná.

V ovladatelnosti exceluje Hyundai před Octavií, Golf nestíhá

Právě v tomto ohledu se ukázal smysl srovnávacích testů. První stovky kilometrů jsem strávil za volantem Golfu a při jízdě způsobem, ke které mě auto svým charakterem přirozeně nutilo, se mi vůbec špatně ovladatelné nezdálo. Padlo to už v samostatném testu a také v tomto musím zopakovat, že takový dojem může v leckom zůstat. Možná by zůstal i ve mně, nebýt i30.

Do té jsem sedl až o pár dnů později a ačkoli jsem s ní zprvu praktikoval podobný styl jízdy, rychle mě začala nutit k úplně jinému. To auto je totiž na dnešní dobu neuvěřitelně poslušné a když od něj začnete něco chtít, jako by vám s úsměvem říkalo: „Zkus víc...” A tak zkoušíte, zkoušíte a zjišťujete, že tento stav nekončí. Trvá až do úplné krajnosti, tedy ne až tak marných možností motoru, brzd a podvozku. Poslední zmiňovaný aspekt ostré jízdě bůh ví jak nefandí, však k tomu se ještě propracujeme, ale tohle není jen věc rychlosti a nějaké šílené jízdy. Precizní ovladatelnost je záležitostí tuze příjemnou i při tisících drobných situací v každodenním provozu a přesně ty vám vůz dovolí řešit jednoduše s rychlostí i elegancí.

Nejbáječnější jsou na chování i30 GDI už naznačené odezvy motoru a také lehkost, čistota a přesnost řazení. Zejména tyhle dva prvky jsou stroječky pozoruhodných kvalit, které vám umožní mimořádně rychlé, přesné a čisté změny převodů i v extrémních situacích a skutečně jemné dávkování motoru na volnoběh i „v tahu” za jakékoli situace. Máte pocit, že pod vámi exploduje gejzír života, kterému jen naznačíte, co si přejete. Zejména Golf vedle toho musíte práskat bičem jak prašivého psa a ovládnout se v určitých chvílích stejně nenechá.

Na lepší se zvyká snadno, a tak jsem si za pár set kilometrů za volantem i30 na tyhle možnosti zvykl. A nepřeháním - bavil jsem se. Ne z rychlosti, ne z úžasných jízdních vlastností nebo čehokoli podobného, ale z vlády nad autem, která vám dovolí dělat s ním všechno, co dokáže. Tohle je pravá zábava za volantem, i když jedete vcelku pomalu, však co je zábavného na pohledu na dvoustovku na tachometru?

Přesednutí zpět do Golfu pak bylo docela trpké. Netoužil jsem po něčem zvláštním, jen jsem chtěl pokračovat v tomtéž, jet si dále ten silniční balet. Rychle jsem si ale uvědomil, že partnerka poněkud ztratila pochopení - tam, kde jsem si třeba při obyčejném předjíždění podřadil s meziplynem na tři, předjel auto přede mnou, šel na čtyři, počkal si krátce na přejetí dalšího auta v protisměru, znovu najel na tři, čtyři... prostě se jen takto banálně pohyboval ve spletitějším provozu, začal Golf silně protestovat. Co bylo u i30 okamžité a přesné, bylo rázem u Golfu stejným způsobem nerealizovatelné. Motor nedokáže tak rychle měnit otáčky, zacházení s ním s naprostou přesností je nemožné, řazení lehce zadrhávající... Zkrátka místo koncertu se dočkáte nějakého utrápeného, na vaší vůli skoro nezávislého klusu motoru kdesi ve vyšších otáčkách, který si musíte výše nebo níže „strhnout” přeřazením.

Co s tím? Tohle všechno vás začne okamžitě štvát, takže raději zvolníte tempo (ne nutně jízdy, ale zacházení s autem), jízdu „zjednodušíte” a přizpůsobíte se vozu, nic jiného není snesitelné. A právě proto se mi i30 co do ovladatelnosti tak líbila a Golf mě tak neuspokojoval. Korejec se prostě přizpůsobí vám, Němci se musíte přizpůsobit vy. To nemám rád, v autě chci být pánem, ne obětí jeho rozmarů.

Není to ale jen věc motoru a převodovky, i30 má také velmi dobře ovladatelné brzdy a nakonec ani řízení, zejména vedle toho „zadrhávajícího” v G7, se nechová zle. Mně se to vážně hodně líbilo a jen díky výjimečnosti i30 zbyl na Octavii v této části prostor jen pro pár vět. Řekl jsem už vícekrát, že Octavie je velmi dobře ovladatelná a na rozdíl od Golfu můžete „baletit” i s jejím turbomotorem. Řazení je čistší (ale to je prostě jiná koncernová skříň), motor poslušnější, řízení u celé trojice aut vůbec nejlepší. Ale komplexní poslušnosti, poddajnosti, řekl bych až podlézavosti i30 jednoduše nedosahuje. V tomto bylo Hyundai o poznání lepší než kdysi testovaná verze s dieselovou 1,6, jak už to ale na světě bývá, tuhle přednost vyvažuje u Hyundai jiný nedostatek, který je dieselu cizí.