Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Děti, mám pro vás špatné zprávy - váš silný hrdina z Mladé Boleslavi je trochu bačkora. Je to ale důvod k lítosti i pro někoho jiného?

Tahle bačkora umí, své limity ale má

Opravdu se nebojím říci, že nový Superb 2,0 TSI je trochu bačkora. Však si jej za pár týdnů zkuste sami a uvidíte - vsadím se, že vás přiměje vzpomínat, kdy naposledy jste tak komfortní a plavný podvozek poznali. Tento stav ale neznamená, že Superb má ambice stát se leda snem penzistů bez špetky řidičských ambicí. I v tom ne až tak sportovním režimu Sport totiž není zase tak rozbředlý, aby krom žehlení povrchu nezvládal i něco jiného.

Vezměte jej na středně rychlou technickou trať a zjistíte, že podvozek v tomto režimu dokáže být i jistý a navzdory jistým náklonům karoserie nevyvolávat v řidiči pocity marnosti. Přidejte zmíněnou ovladatelnost zlepšující se s rychlostí a zjistíte, že máte v rukou docela pozoruhodné granturismo pro rozbité české okresky - povrch žehlí, jistotu neztrácí, dynamiku má a vůbec špatně se nevodí. Dokonce řeknu, že se při takové jízdě budete i bavit - třeba už jen tím, že si užíváte rychlé jízdy na cestě, na které to s většinou jiných aut prostě nejde. Zejména v tuto chvíli na vás Superb působí jako takový létající koberec - velmi rychlý a přitom velmi komfortní stroj.

Tohle mi dává smysl, zvlášť když si uvědomím, že jde o auto z České republiky, kde si také najde dost zákazníků. Vypadá to jako možné resumé, jen s tímto závěrem bych se ale nesmířil. Je třeba položit si ještě jednu otázku: A co když od chcete ještě víc?

Každá mince má dvě strany a i komfortní ladění Superbu musí znamenat nějaké limity. V tomto případě je tím nejzřetelnějším ztráta jistoty ve vysokých rychlostech. A říkám-li vysoké, myslím ty opravdu vysoké, přes 200 km/h. Vlastně se ani nemusí dít nic zvláštního - stačí utaženější zatáčka na dálnici nebo nutnost provedení ostřejšího manévru a okamžitě cítíte, jak vůz ztrácí svou jistotu, jak karoserie následuje pohyby podvozku s až nepříjemným zpožděním.

Právě tady byste ocenili něco více než režim Sport, neboť je to zjevně hlavně příliš měkké odpružení, které tuto ztrátu jistoty dovolí. Žádný další ale k dispozici není a musíte se smířit s tím, co máte - rychlý, komfortní, ale ve vysokých rychlostech ne zcela přesvědčivý stroj. A to se pořád bavíme o jízdě na kvalitním povrchu. Přidejte do hry pár terénních vln, „nejlépe” v zatáčce a chování auta se v rychlostech nad 200 km/h stane až nepříjemným. A znovu opakuji - jsme v režimu Sport, zapnout Normal či Comfort znamenající další změkčení odpružení bych si v těchto rychlostech snad ani netroufl.

Můžete namítnout, že tak rychle se přece nejezdí a neřeknu ani popel, pokud to zrovna vy nemáte v úmyslu. S 280koňovým autem, které se za hranici 200 km/h podívá po pár mrknutích oka, by ale někdo takové plány mít mohl a Superb by jej mohl zklamat. Cílí prostě jinam, tuhle možnost mění za zcela výjimečný komfort a já tuto směnu beru jako možnou a pro mnohé zákazníky tohoto vozu jako jistě i příjemnou. Jen popisuji stav, který vládne.

Znovu ale varuji před zkratkovitými závěry - nový Superb 2,0 TSI není žádná plácačka, pokud nemíníte jezdit až tak rychle. O schopnosti excelovat na středně rychlých tratích, třebaže s velmi rozbitým povrchem, už byla řeč, auto ale umí i více. Vezměte jej na pomalou, klikatou silnici a budete se divit, co dovede.

V podobných rychlostech (jen zřídka podstatně nad 100 km/h) nedá podvozek ve Sportu znát nejistotu ani v nejmenším a vůz naopak vyjeví jinou významnou přednost, o které zatím nebyla řeč. Je pocitově lehkonohý, obratný, při řízení vůbec nepůsobí jako velká a ne zrovna lehká limuzína pro partu dospělých a jejich neskromná zavazadla. Velmi ochotně mění směr, jen pramálo vám dává znát, s jakou hmotností volantem či brzdami pracujete a pokud jej vezmete opravdu „u huby”, svou mrštností dokáže i potěšit.

Zvyknout si musíte jen na jistou „elektronickou souhru”, která je dnešním autům tak vlastní. Je tu hlavně plně nevypínatelné ESP (k dispozici je ESP Sport, jako u Octavie RS, jakýsi polovypnutý režim) a elektronická čtyřkolka, které vám v prvních otrých zatáčkách přijdou být jako bašta svévole. Musíte ale v knihách jejich chování chvíli číst, porozumět tomu, na co a jak reagují a nesnažit se s nimi prát, naopak nechat vyjevit jejich přednosti. Pak se můžete i s tímhle českým jezevcem bavit klidně v zatáčkách, které se zdají být stvořené tak pro Ariel Atom.

Nebojte, nechci říci, že tohle auto se zrodilo pro alpské vracečky, to jistě ne. Přesto chci vypíchnout, jak dobře se i v těchto terénech chová, neboť to doplňuje chybějící informace o jeho charakteru. Autu nečiní potíž ani nechat si pod brzdami lehce poslat záď dopředu a zatáčku dokroužit v lehkém táhlém smýčku - u Superbu jistě nikoli klíčová schopnost, vyčítat ji autu ale rozhodně nehodlám.

Teprve teď přichází ten správný čas pro shrnutí jízdních schopností - Superb 2,0 TSI 4x4 je nepochybně primárně komfortní limuzínou, která dokáže bez obtěžování posádky zvládnout cokoli, co alespoň trochu připomíná silnici. V režimu Comfort se až vznáší, i ve Sportu je ale pořád hodně komfortní na to, abyste na naprosté většině silnic neměli důvod tento režim vypínat. Pokud mu zůstanete věrni, odvděčí se vám zejména při aktivní jízdě pod středně rychlých tratí, které na jednu stranu žehlí na druhou ale i jízdně s bravuru polyká. Pusťte se do vyšších rychlostí třeba na Autobahnu a poznáte limity měkkého podvozku; přesto auto dokáže i na velmi technické trati (a vlastně i skoro kdekoli jinde) překvapovat svou mrštností, agilitou a ve výsledku i rychlostí. Je to zajímavý mix vlastností? Posuďte sami...

Co na to 2,0 TDI 140 kW?

Chtěl jsem primárně otestovat jedinou verzi, pro jistou referenci jsem ale na chvíli sáhl také po nejsilnější naftové variantě (2,0 TDI 140 kW/190 koní) s předním pohonem a manuální převodovkou.

Dojmy byly trochu jiné, za což nesla odpovědnost hlavně těžší pohonná jednotka před přední nápravou. Ta si vynutila jisté přitvrzení podvozku, které mělo za následek, že nafťák už se tak extrémně komfortním strojem nejevil. Komfortní byl přesto velmi, jen se ve výše popsaných režimech choval poněkud očekávatelnějším způsobem - Comfort byl velmi komfortní, Normal kompromisní, Sport alespoň trochu tvrdý a na špatném povrchu ne zcela příjemný. Tolik zejména pro srovnání podvozkových měřítek, pohodlí na palubě pak už ovlivňovala jen pohonná jednotka - ne snad, že by byla vysloveně hlučná či nepříjemná, vede tichošlápka TSI o ní ale přece jen víte „lépe”.

Tohle provedení mělo zkrátka o něco blíže k onomu Passatu - není tak charakterové vytříbené a jakkoli i ono hrálo na komfortnější strunu, rozdíl nebyl tak propastný, jako u jasněji vyhraněného TSI. A ačkoli jsem s dalšími verzemi nejel, troufnu si tvrdit, že podobné rozdíly budou mezi Superby TSI a TDI panovat obecně, tak nějak z podstaty věci. Už ten těžší motor na přídi je pro leccos určující.

V čem 2,0 TDI se 190 koňmi dokázalo zaujmout je kombinace dynamiky a spotřeby paliva. Je to pochopitelně o dost pomalejší auto než špičkové TSI, přiložené video vám ostatně řekne více. Za líné a pomalé jej ale zřejmě neoznačíte a dostat z něj i při hodně agilní jízdě spotřebu přes hranici 10 litrů nafty na 100 km nebylo úplně snadné, jakkoli v extrému se za ni podíváte snadno.