Autoforum

zvětšit fotografii /

Volkswagen Scirocco vzbuzuje svým vzhledem dojem ohromně dynamického vozu, ale v běžných verzích zůstává svým chováním za očekáváními. Byli jsme proto zvědavi na verzi R. Je to jen další přemotorovaná předokolka, nebo postrach nejlepších hot hatchů?

Měl jsem kdysi tu čest s Volkswagenem Scirocco vybaveným motorem 2,0 TFSI a musím říci, že mě tak úplně nenadchl. Nebyl v žádném smyslu špatným autem, ale i přes vysoký výkon na mě dělal dojem ryzí „show“ - byl tvrdý, hlučný, nepraktický, na jakékoli běžné cestování jen obtížně použitelný a přitom nenabízel lepší výkony než Golf GTI. Ten je naopak skvělým granturismem, se kterým můžete den co den zdolávat vysokými rychlostmi velké vzdálenosti. Scirocco nabízelo oproti tomu pouze lepší vizuální dojem a ač chápu, že toto je věc, která dokáže mnohé zákazníky oprávněně uchvátit, „racionální nepřesvědčivost“ investice do Scirocca ve mně zanechala ve své podstatě zklamání - takové auto bych si nepořídil a doporučil bych jej snad jen někomu, kdo chce na krátkých trasách zanechat velký dojem hlavně ve svém okolí.

K testovanému Sciroccu R jsem proto přistupoval s jistou skepsí. Co může s výše uvedeným dojmem udělat 65 koní navíc? K tomu jen na přední nápravě, Scirocco R je prvním a jediným Volkswagenem s „R“ ve znaku, které nemá pohon všech kol. Předem musím přiznat, že po pár dnech a nějaké té tisícovce ujetých kilometrů jsem musel uznat, že tohle auto má šťávu i smysl. A hned vám povím, proč.

Modrý čertík

Začít ale musím u vzhledu. Ten byl u testovaného vozu doslova katalogový, Scirocco R se pyšnilo krásnou modrou metalízou, kterou jsem si sám pro sebe překřtil na „Viagra Blue“. Ostatně i jízda s autem je dostatečně „erektivní“ (omlouvám se za politicky nekorektní výraz, ale je to tak), nicméně k tomu se teprve dostaneme.

Již běžné Scirocco je bezesporu krasavec. Jeho vzhled ztělesňuje jeden z mála případů, kdy se automobilka rozhodne pustit do výroby vůz v jeho téměř koncepční podobě. A když se na solidní základ „navěsí“ výraznější nárazníky, prahy, nějaké ty spojlery, velká kola a to vše se přikrčí nižším sportovním podvozkem, je to prostě paráda. Ač Scirocco jako takové není žádnou žhavou novinkou, tento vůz poutal pozornost kdekoli se objevil, a to i staticky. Jizda pak pozornost okolí jen dále přitahovala, ale to opět předbíhám.

Uvnitř „erko“ nepůsobí zásadně jinak než běžné provedení, odlišnosti najdeme v klasických prvcích jako jsou sedadla či volant. Zrovna k tomu - ač má jinak příjemný průměr i tloušťku věnce - ale musím mít první výtku. Jeho zploštělá spodní část je výsledkem toho, když se to se „show“ už přežene. Toto vybrání nemá absolutně žádný pozitivní efekt, pod volantem je dostatek místa na nohy a plošší volant mu nic zásadního navíc nepřidává. Zato ubírá ovladatelnosti - uznávám, ne příliš, neboť řízení je natolik ostré, že ve většině zatáček není třeba přehmatávat, pomalé vracečky ale takovou činnost vyžadují. Nezřídka se pak stane, že sáhnete do prázdna, nebo vás volant při kontrolovaném pouštění do středové polohy „bací“ do ruky jedním ze svých „rohů“. Tohle se opravdu nepovedlo - volant má být kulatý na všech místech, kde jej můžete při jízdě oprávněně uchopit. A to je v případě Scirocca, R verzi nevyjímaje, úplně všude.

V případě interiéru stojí za zmínku ještě vnitřní prostor. Velmi nízká a celkově drobná stavba vozu budí obavy, zda se do interiéru vejde alespoň „normální“, natož pak pořádný chlap. Na obavy můžete pánové rovnou zapomenout, i se svými dvěma metry výšky jsem se dovnitř vešel po všech stránkách pohodlně - na výšku, na šířku a i místa pro nohy je habaděj. Tohle vše ale samozřejmě platí jen o předních sedadlech (která jsou mimochodem dimenzovaná a tvarovaná tak, že podrží, ale neotlačí většinu postav), zadní jsou spíše nouzová a podobnými slovy lze hovořit i o zavazadlovém prostoru. Ale co, toto auto si nikdo nekoupí na převážení sekačky na trávu a pokud ano, je to jeho selhání, ne chyba auta.