Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kdy jste naposledy v autě ladili rádio v pásmu AM? Tyto a další podobně věci v autech přežívají nebo se v nich i nově objevují - prakticky k ničemu.

Auto jako dopravní prostředek potřebuje volant, pedály, kola, motor a sedačky. A nějakou karoserii, okna, stěrače, světla, pochopitelně - stačí si vzpomenout na produkty někdejšího AZNP a člověk si uvědomí, že toho k jízdě zas tak moc nutného není. Moderní auta jsou vybavena čím dál lépe a není to na škodu, spousta věcí je ovšem na palubě tak nějak zbytečně.

Nemáme nyní na mysli povinné ESP nebo katalyzátory, prvky výbavy, které jsou na pomalém, ale jistém odchodu, příplatkové položky, které vůz spíš zhorší než vylepší, ani různé nesmysly v moderních autech. Níže najdete pět věcí, jejichž reálné využití je tak minimální, že se člověk škrábe na hlavě a přemítá, proč se s nimi výrobce vůbec obtěžoval.

Samozřejmě, jsou lidé, kteří je občas použijí. Podobně bychom my uvítali tlakoměr a teploměr oleje, voltmetr nebo teploměr převodového oleje. Z některých aut ale mizí i tak zásadní věc, jako teploměr chladicí kapaliny. Nuže, tady je naše pětice zbytečností. Pokud si vzpomene na další, nebo v něčem z toho spatřujete širší použitelnost, podělte se o názor v diskusi.

1. AM rádio

V autech nacházíme čím dál častěji přijímače digitálního rozhlasového signálu. Příjem rádia na velmi krátkých vlnách je samozřejmostí, na nich operují snad všechny stanice v České republice. I nová auta ale stále mívají i schopnost příjmu středních vln, označených trochu nepřesně písmenky AM. Když tam zkusíte naladit nějakou stanici, najdete možná dvě, když máte štěstí.

Pásmo AM jsme nepoužili nikdy a nevíme o nikom, kdo by to dělal. Přesto se v autorádiích dodávaných už přímo automobilkami stále drží, až na jednu výjimku - elektromobily. Ne však proto, že by výrobci přišli na zbytečnost této věci, ale proto, že elektrický motor příjem v tomto pásmu výrazně ruší.

2. Nastavitelný omezovač rychlosti

Tempomat je dobrá věc, ale řada aut, zejména francouzských, nabízí i možnost jeho přepnutí do režimu omezovače rychlosti. Prostě tak jako tempomat autu nedovolí dosáhnout nižší než stanovené, takto mu nedovolí určitou rychlost překročit. A je až bizarní, že za takovou věc EuroNCAP rozdává body a motivuje tak výrobce k implementaci.

Teoreticky to chápeme, samozřejmě - když si někdo chce rychlost volit sám, ale zároveň se nechce starat o dodržování té maximální povolené, nastaví si omezovač. Považujeme to ale za nebezpečné, neboť jsou situace, kdy lze problem vyřešit třeba i jen mírným zrychlením a tomu může tato věc efektivně zamezit. Někteří výrobci, např. koncern VW, proto tuto věc otevřeně odmítají a nabízí jen možnost nastavitelného upozornění na překročení nastavené rychlosti. To je lepší, ale i to - máme pocit - nedochází širšího uplatnění.

Zejména francouzský auta nabízejí k tempomatům automaticky i omezovače rychlosti. Považujeme je za nejen zbytečné, ale i potenciálně nebezpečné, třebaže některé (některé!) implementace dovolují překonat je prudkým sešlápnutím plynového pedálu

3. Ukazatel dojezdu neukazující dojezd

Ukazatel toho, jak daleko dojedete, než vám dojde palivo, je jistě praktická věc. Použitelná je i v momentě, kdy máte v nádrži dost paliva, ale ruku na srdce - většinou jej budete sledovat v momentě, kdy vám palivo začne docházet, kdy budete mít posledních 100, 50, 10 km dojezdu. Tehdy je k užitku, někteří výrobci - a není jich málo - z něj ale udělali naprostou zbytečnost.

Právě v momentě, kdy člověk potřebuje nejvíce vědět, kolik kilometrů ještě může ujet, zejména, když dané auto dokonale nezná. Mnohá auta ale ukážou jen „Dotankujte palivo”, pomlčku, symbol čerpací stanice a podobné věci, a to ne v momentě, kdy v nádrži není žádné palivo, ale ve chvíli, kdy dojezd činí klidně i sto kilometrů za vyšší spotřeby. Notoricky známé jsou tím Mercedesy, Opely, ale třeba i Renault či korejské značky. Přitom existuje dost jiných (u nás typicky Škody), které ukazují dojezd po 1 km až do úplné nuly - to pak ukazatel dojezdu neukazující v klíčový moment dojezd ztrácí smysl. Podobně nemá smysl digitální ukazatel okamžité spotřeby, který třeba končí na 20 nebo 30 litrech na sto, i když motor klidně může zrovna brát 50.

Snad všechny Mercedes posledních dekád už neukazují dojezd, kdy vás nejvíce zajímá - jen vás pošlou k pumpě, klidně i desítky km před nezbytným tankováním. A nejsou v tom zdaleka samy

4. Hlasové ovládání

Myšlenka ovládání prvků auta hlasem je zajímavá jak pro fandy nových technologií, tak i pro pachatele dobra, kteří za používání mobilů chtějí pro řidiče vězení. Hlasem dnes můžete autu říct, co chcete. Jenže když chcete třeba změnit teplotu vzduchu v autě, stačí udělat jeden pohyb rukou. Oproti tomu změna pomocí hlasového ovládání znamená zmáčknout tlačítko, říct třeba „Klimatizace”, „Levá strana” a „Dvacet dva stupňů”. Načež se vám nezřídka dostane odpovědi „Nerozumím, prosím opakujte”.

Někdy také ne, tyto systémy dnes v některých autech fungují docela spolehlivě a můžete s nimi „mluvit” i celkem přirozeně a nenuceně. Přesto ve 100 procentech případů zjistíte, že tutéž operaci zvládnete rukou nesrovnatelně rychleji bez nutnosti ji věnovat zvláštní pozornost.

Hlasová ovládání jsou dnes vcelku funkční zálezitostí, přesto nejsou s to konkurovat rychlé práci rukou

5. Integrace sociálních médií do palubních systémů

Facebook a Twitter v autě můžou být na první pohled lákavou věcí, ale na ten druhý jsou to nesmysly. Zvlášť předdefinované statusy jako: „Jsem Karel, jedu cestou do Prahy a venku je právě 22 °C. Odesláno z mého BMW 1,” umístí na Facebook každý jen jednou - dokud se na něj nesesypou výsměšné komentáře přátel.

Mladí lidé mívají v kapse smartphony, kterými můžou na Facebook i Twitter sdílet úplně všechno a prostě to budou dělat přes ně. Pochopitelně, hrát si s nimi za jízdy není bezpečné, ale neadekvátní náhrada za ně je jen zbytečnost navíc.

Facebook a Twitter na palubě zní lákavě, omezené možnosti jejich implementace do palubních systémů ale rychle omrzí

Marek Bednář