Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Monopost Formule 1 s pytlíkem ledu na vrchu není něco, co by se vídalo každý den. Přesně takto Ferrari dlouho zdobilo své ef-jedničky, až FIA řekla ne. Teď zkouší něco jiného, ale proč?

Britský tým Brabham byl během své třicetileté existence na vrcholu na sklonku 60. a na počátku 80. let minulého století. Druhé vítězné období má spojitost s legendárním konstruktérem Gordonem Murrayem, který pro stáj navrhl monopost BT49. První varianta z roku 1979 odjela jen dva závody, ovšem příliš nezazářila. Ta druhá z následující sezóny ovšem již týmu zaručila třetí příčku v Poháru konstruktérů.

Pro nás je ale nejpodstatnější provedení BT49C, se kterým stáj vyrukovala v roce 1981 a jenž přineslo titul Nelsonu Piquetovi. Pro tuto sezónu totiž byly zrušeny pohyblivé boční prahy a začala platit povinná světlá výška 60 milimetrů, kterou se Murray rozhodl poněkud obejít. Správně si totiž uvědomoval, že jediný způsob, jak ji změřit, je v boxech. Tedy ve chvílích, kdy monopost stojí.

Murray proto vyrukoval s hydropneumatickým zavěšením, kdy vzduchové měchy byly propojené s hydraulickým rezervoárem. Jakmile se přitom vůz pohyboval, došlo k nárůstu přítlaku, který dokázal onen vzduchový podvozek za pomoci komprese stlačit blíže k zemi. Poté, co ovšem závodníci dojeli zpět do paddocku, podvozek se samovolně pozvolna vrátil do regulemi vyžadované polohy.

Skutečná genialita Murraye ovšem nespočívala jen v tomto chytrém konstruktérském řešení, ale i v tom, jak dokázal tuto věc skrýt před konkurencí. Ta tušila, že Brabham používá něco, co jí uniká, a tak jeho vozy pochopitelně zkoumala. Aby Murray odvedl pozornost, osadil BT49C prázdnou hliníkovou krabicí, ze které nechal trčet pár drátů. Ostatní tak celou dobu zkoumali, co asi tak ta chytrá krabička dělá, přitom ale přehlížela viditelné řešení hydropneumatického podvozku. Piquet pak s tímto vozem v sezóně třikrát vyhrál, což mu nakonec stačilo na zisk prvního ze tří titulů.

Proč jsme se ale rozhodli vracet tak dalece do minulosti? Především kvůli novému rozhodnutí FIA, dle kterého již Ferrari nesmí před startem a kvalifikací dávat na povinnou kameru nad kokpitem pytlík se suchým ledem. Tím Italové znemožňovali pohled do prázdného pracoviště pilota.

Právě lepší přehlednost kokpitu ve chvílích, kdy monopost stojí, by přitom mohla být důvodem, proč Ferrari tento trik používalo. Vzpínající se koník totiž v posledních závodech profituje ze silných startů, které ovlivňuje malé tlačítko na levé i pravé straně volantu. To přitom jezdci stáje mačkají ve chvíli, kdy se spustí startovní procedura, a pouští v momentě, kdy zhasnou červená světla.

Není přitom jisté, co přesně tlačítka dělají, konkurence by to ale jistě ráda věděla. Asi proto se Ferrari rozhodlo, že uměle zakryje kameru s tím, že zabraňuje jejímu přehřívání. Toto zdůvodnění ale bylo poněkud na vodě, žádný jiný tým totiž problém s teplotou nemá. A proto FIA vyrukovala se zákazem, se kterým si ale na Ferrari stejně nepřišla - Italové doma v Monze zakryli kabinu deštníkem.

Lidé si tedy obvykle myslí, že Ferrari takto skutečně chce skrýt něco, co konkurence nemá vidět, ale co když je to jinak? Co když Ferrari vzpomenulo na Gordona Murrayho a celá tahle habaďůra - možná i včetně oněch páček pod volantem - je jen zastírací manévr? Výhoda Ferrari může být úplně jinde, úzkostlivé zakrývání kabiny a mačkání páček před startem by pak bylo jen volavkou, na kterou se ostatní mají mylně soustředit.

Realitu samozřejmě neznáme a nejspíše se jí dozvíme až s delším odstupem času. Na každý pád je to jeden z úsměvnějších a přesto možná z hlediska taktiky zásadních momentů letošní sezóny Formule.

FIA toto opatření zakázala, v Monze tak Italové vyrukovali s náhradou. Skrývá něco? Nebo jen odvádí pozornost?

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec