Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Není obvyklé, aby někdo používal supersporty pro každodenní ježdění, obvykle jsou hýčkány v garážích. Tento ne a těžká dřina je na autě znát.

První generace Viperu z let 1992 až 1995 svou pověst vylepšovala účastí v americkém seriálu Viper, u nás Zmije. Pořad z roku 1994 pomohl propagaci ikonického supersportu, který se stal symbolem sportovních vozů pro malé kluky sedící před televizí, a také pro jejich otce toužící krotit červený roadster s desetiválcovým atmosférickým motorem.

Málo kdo si jej ale pořídil pro denní ježdění. Bylo to docela nepohodlné, stísněné auto, ve kterém bylo horko. Přesto se i takoví našli. Losangeleský majitel pravděpodobně nejojetějšího Dodge Viper SR I na světě si jej pořídil na skutečné jezdění. Se svým exemplářem najezdil 191 000 mil, což se rovná přesně 307 385 kilometrům.

Vysoké ujeté kilometry jsou zřejmé i bez pohledu na tachometr, stejně jako snaha rychle vyřešit snad každý neduh. Zejména bližší pohled na stav karoserie odhalí neodborné opravy po drobných nehodách. Lakování proběhlo při nejlepším doma na koleně, ale na druhou stranu válečné šrámy celkem dobře odpovídají zbytku automobilu. Poškrábané, zažloutlé světlomety a nelícující nárazník nemohou vlastníka rozhodit, když dokáže vedle sebe vozit malé smetiště.

Kabina vypadá překvapivě dobře ve srovnání se zašlým lakem exteriéru. Volant snesl hodiny trápení lidským potem na jedničku, ostatní ovladače zdánlivě dobře odolávají maximálnímu využití. Sedačky jsou nově potažené červeno-šedou kůží, spolujezdcova želbohu sloužila jako odpadkový koš.

Celkový stav nájezd nezapře, trochu více péče by se hodilo. Otázkou je, zda je lepší plně využít automobil a soustředit se na jiné věci, nebo ho mít jako ozdobu garáže v prvotřídním lesku. Zlatá střední cesta by byla ideální, proto můžeme doufat, že aspoň o motor a podvozek se majitel z LA stará lépe než o vnější části Viperu.

Zdroj: Jalopnik

Mirek Mazal