Autoforum

/

Foto: Autohaus Prinz Eugen, publikováno se souhlasem

Dnes výjimečná technika dostupná jen pro drahá sportovní a luxusní auta nebývala svého ani v obyčejných autech ničím až tak zvláštním. To samé platí o točivých motorech bez turba v karoseriích kupé, s tímhle autem se ale dá tak trochu vrátit do minulosti.

Devadesátá léta minulého století byla v našich končinách ojedinělými časy skutečné svobody se vším dobrým i zlým, co s tím souvisí. Mnohem svobodněji tehdy působil i svět aut, který nebyl svázaný takovými regulacemi, jaké známe z posledních let. Automobilky tak nemusely až takovým způsobem honit objemy produkce, aby vůbec něco vydělaly, a zvládaly se zaměřovat i na menší segmenty trhu. Ve velkém tak vznikaly i dnes skoro nepředstavitelné věci, jako sportovní kupé mainstremových značek. A jednu z lidových sportovní legend těch dob si dnes můžeme připomenout.

Jde o Hondu Prelude, konkrétně o její pátou generaci, která se svým designem poněkud vrátila zpět v čase. Chtěla být blíže svým předchůdcům ve snaze zvrátit pokles zájmu zákazníků. Typy s interním označením BB5 až BB9 z let 1996 až 2001 bodovaly, a to přesto, že tou dobou existovala na trhu opravdu spousta podobných aut. Věřte tomu nebo ne, ale kompaktní sportovní kupé s točivými čtyřválci tehdy byla na trhu něčím docela běžným.

Taková auta nabízela možnost dostat se ke sportovně vyhlížejícímu stroji s patřičným šmrncem za rozumné peníze. V posledních letech takové vozy mizí z nabídek automobilek raketovým tempem a dnes jsou skoro neexistující věcí. Proč, jsme naznačili, komplexní důvody jsou ale na delší debatu. Ostatně, když se ale někdo o návrat podobných vozů pokusí, úplně dobře to nedopadá.

Pořád ale existuje možnost uzmout jeden z dobových strojů se spoustu věcí, které je činily tak atraktivními. Aktuálně se v prodeji objevil mimořádný exemplář poslední iterace Preludu z roku 1997, který od té doby, dlouhých 25 let zůstal v rukou jediného, rakouského majitele. S autem jezdil, ale ne moc - na tachometru má 90 tisíc km, což je na takovou dobu provozu hodně málo. A vypadá velmi, velmi dobře. Vizuálně je skoro dokonalý a prý je na tom perfektně i technicky - celou dobu měl péči autorizovaného servisu, to se u čtvrtstoletí starých aut nevídá.

Modrý kousek na fotkách níže je vážně pěkným návratem do historie. Na auto se pořád hezky kouká a není divu, že se líbilo na přelomu tisíciletí, když dokáže zaujmout i dnes. Pod jeho kapotou je ideální motor DOHC VTEC o objemu 2,2 litru, který dává výkon 136 kW (185 koní). Je to typický motor z produkce Hondy a jeh hlavním lákadlem je vysokootáčková charakteristika s červeným polem začínajícím až za hranicí 7 500 ot./min. Bohužel s ním dále pracuje automatická převodovka. Manuál autu sedí lépe, ale zase je tu jiná specialita.

Auto má totiž dodnes plně funkční systém řízení zadních kol, dnes specialitu drahých strojů, jako je Porsche 911, BMW řady 7, Bentley Continental a jim podobných. V 90. letech ale tuhle věc zejména Japonci instalovali i do docela obyčejných vozů a z vlastní zkušenosti víme, že ovladatelnosti i stabilitě auta velmi pomáhá. Bohužel byla drahá, komplikovaná a potenciálně servisně náročná, a tak z běžných vozů zmizela. Tady ji ale pořád můžete mít a v hávu krásně modrého Preludu s vypiglovaným interiérem.

Za kolik? Za 9 990 euro, tedy asi 246 tisíc Kč. To nám přijde jako docela lákavá cena na něco tak neobvyklého, navíc s tak jasnou historií a zjevně ve velmi solidním, skoro dokonalém stavu. Vůz si získá spíše srdce nadšeného „hondisty” než někoho „normálního”, kdo by rád poznal pocity majitele lidového sporťáku bez turba z přelomu milénia. Ale kdyby to náhodou tak bylo, nechtěli jsme si tuto nabídku nechat pro sebe, je to dnes v prodeji naprostá rarita.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler