Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Máte pocit, že když za drobný problém z vlastní dobré vůle zaplatíte pokutu na místě, věc uzavřete? Omyl, můžete tím jen otevřít cestu k větším problémům.

Děj třetí: je to vůbec možné?

Ať už vám to bude znít jakkoli podivně, takto legálně postupovat lze. „Věc se má tak, že nejde o trestání dvakrát za tutéž věc,” říká Mgr. Tomáš Rada, advokát z českobudějovické kanceláře Rada, Čutková & Koptiš. „V prvním případě byl pokutován řidič, že do auta s prasklým čelním sklem sedl a jel jako řidič-fyzická osoba. V tomto případě se jedná o přestupek osoby, která vozidlo řídí. Ve druhém případě je však pokutována právnická osoba-provozovatel, který dovolil, aby vozidlo bylo vpuštěno do silničního provozu v nevyhovujícím technickém stavu tj. s prasklým sklem a v takovém případě odpovídá právnická osoba za správní delikt, což je jiný typ dopravního provinění než u řidiče,” dodává Mgr. Rada.

Zákon o provozu na pozemních komunikacích hovoří v §10 konkrétně o tom, že „Provozovatel vozidla nesmí přikázat ani dovolit, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.” Jsme převědčeni, že zákonodárce v tomto případě dozajista nepomýšlel na možnost dodatečného potrestání provozovatele vysokým finančním postihem za již (i tak dost odvážně) potrestanou banalitu na straně řidiče, když oba nejvíce potrestalo už samotné rozbité sklo nemalé hodnoty. Ale když to jde a mohou z toho být peníze? Tak proč to nepoužít? A proč chtít 500 Kč, když 4 000 Kč je osmkrát víc? A k tomu ještě 1 000 Kč na náhradu nákladů „řízení”, které proběhlo asi tak, že kdosi, nebo už možná jen elektronické cosi vyměnilo pár dat v 500krát použitém dokumentu.

Jsme asi příliš paranoidní na to, abychom si mysleli, že toto je náhoda. Hry na hodného policajta a zlého policajta, dva hodné policajty i dva zlé policajty zřejmě vyšly z módy, teď je tu nová: hodný policajt-zlý úředník. Policista musel být milý, vstřícný a „levný” snad už s konstruktem, že toto není konec. Že tím spíše získá důkaz o vadném stavu věci, na kterém teprve může být rýžováno. A zřejmě to bude velmi účinný postup.

Naše vydavatelství je malá firma a s touto nehorázností budeme bojovat, ve větších nic takového nedělají. Nebudeme jmenovat, ale známe hned několik větších společností, mj. automobilek, které jakýkoli odpor proti úřadům v podstatě vylučují, protože... to asi dobré firmy nedělají. V rámci tzv. ochrany značky jsou tedy všechny podobné případy řešeny ve prospěch úřadů a často i na úkor zaměstnanců či jiných osob, které s vozy jely. Úřad prostě dostane své peníze a firma bude žádat jejich alespoň částečnou úhradu po řidiči, protože sice jde o její správní delikt, ale ona všechny své povinnosti splnila, úřadům zároveň neodporuje a fakticky problematický stav věcí způsobil řidič ať už svou chybou nebo prostě tím, že třeba i „nechybu” přiznal akceptací pokutového bloku.

Není tedy zase tak obtížné vše vnímat jako velmi promyšlený konstrukt policie a úřadů. Nedomníváme se, že by se mohl odehrát bez aktivní účasti obou stran - policista musel celou věc někomu předat k řešení navzdory vědomí, že řidiče už potrestal a úřad ji musel začít reálně řešit s tímto vědomím. Obě strany to pak, snad už od začátku musely dělat s jediným cílem - dostat v souvislosti s tím či oním přestupkem větší peníze než takové, jaké by za něj kdy kdo dobrovolně zaplatil.

Nenechte se přitom mýlit, že by snad šlo o problém, který může nastat pouze při použití firemních aut. Aby policie a úřady mohly tímto zvráceným způsobem postupovat, stačí, aby řidič a provozovatel vozidla byly jakékoli dvě jiné osoby. A potvrzuje to i Mgr. Rada. Pojedete-li sami autem psaným na vás, jste z obliga. Pokud ale usednete za volant auta provozovaného klidně vaším známým, partnerem, manželkou, rodičem, potomkem, kýmkoli, můžete jej resp. sebe skrze něj dostat do stejných patálií - zaplatíte (a nemusí tu jít jen o čelní sklo, možností je nespočet) a neznamená to prakticky nic. O pár týdnů (v našem případě to bylo 2,5 měsíce) může přijít druhý trest na nesrovnatelně vyšší částku, ze kterého se nelze jednoduše „vykroutit”.

Zákon tomuto postupu v případě technického problému skutečně nebrání, v jiných je situace složitější, viz dále

Děj čtvrtý: jak z toho ven? A jak se do takové situace vůbec nedostat?

Můžeme si klást otázku, jak moc vážně úřady tuto věc myslí a zda prostě jen „nezkouší”, kdo nebude protestovat a požadovanou částku prostě zaplatí. Ať už je to ale jakkoli, vyplatí se vědět, jak se tomuto komplotu bránit.

Legální možnosti pochopitelně existují, neboť povinností provozovatele není instalovat na vozy skla s logy Supermana, která odolají všemu kromě úlomků Kryptonitu. Bude vždy záležet na konkrétní situaci, pakliže ale byla situace podobná té naší, stačí popsat realitu: že vozidlo bylo předáno řidiči v bezproblémovém stavu a kontrola byla provedena těsně před předáním, že řidič byl seznámen s povinností poškození hlásit, ale nic nehlásil, že poškození vzniklo při jízdě samé a provozovatel tedy splnil všechny své povinnosti, včetně poučení řidiče, že vůz může používat pouze v bezproblémovém stavu.

Pochopitelně, úspěch to nezaručuje a v konkrétním případě bude vždy lepší se poradit s právníkem. Pakliže ale platí naše domněnka o snaze úřadů co nejsnáze přijít k penězům, pak pro ně jakákoli komplikace na cestě k nim může být od dalších snah odrazující - dostat se k nim už najednou může být moc práce.

A jak se této patálii vyhnout předem? Jezdit s autem „napsaným” na sebe, chce se říci, ale to je poněkud knížecí rada - ve spoustě případů něco takového není možné. Stoprocentní cestu, jak předejít problémům, jsme ovšem zatím neobjevili - řešením může být nepřistoupit na hru „dobrý policajt-špatný úředník”, nesouhlasit s ničím jako je výše zmíněné, trvat na tom, že sklo bylo poškozeno nyní a řešit tedy přestupek dál po vlastní ose ve správním řízení. Nicméně... nikdo vám nezaručí, že provozovateli bude beztak zaslán podobný příkaz jen na základě toho, že auto bylo zastaveno, je jeho a prasklé sklo na něm bylo zdokumentováno. Že řidič odporuje v rámci jiného řízen, není limitující.

Bohužel, ona absurdní konstrukce „objektivní odpovědnosti” i takové věci umožňuje a úřady je zcela bezpáteřně používána. Nevidíme důvod už proto, aby policie někoho trestala za to, že mu vznikla škoda na autě, která nikoho neohrožuje. Má si snad zavolat v případě nepodstatně prasklého skla odtah? A když už se tedy rozhodne dát řidiči drobnou pokutu, aby formalitám bylo učiněno zadost, proč se sama podílí na tom, aby mohla být za totéž dále trestána osoba vůz provozující, když nedostala vůbec žádný důvod domnívat se, že by o poškození vzniklém na cestě mohla jakkoli vědět.

Mimochodem, vůz byl opraven o týden později, přesně tak, jak byl objednán. Za 5 777 Kč bez DPH, úřad je skoro dražší...

Auto bylo opraveno záhy, provozovatel v žádném případě neměl v úmyslu nechat jej na silnici pohybovat s prasklým sklem

Děj pátý: dá se to použít i jindy?

Leckdo z vás při čtení předchozích řádek jistě zbystřil a říká si, jestli tento konstrukt není možné použít také v jiných případech, kdy je odpovědnost za provoz vozidla převáděna na provozovatele proto, aby... se lépe vybíraly peníze za pokuty.

Tuto možnost budete znát spíše - v jiném paragrafu zákon uvádí, že „právnická nebo fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem”. V případě vybraných přestupků (jde zejména o porušení rychlosti zjištěné stacionárními radary a špatné parkování) pak může stejně jako u onoho prasklého skla chtít po provozovateli pokutu za to, že „nezajistil”.

Opravdu se tedy nabízí situace, jako ta následující. Úsekový radar na Jižní spojce zaznamená překročení nejvyšší povolené rychlosti řidiče za volantem auta jiného provozovatele, policisté jej ale o kus dále zastaví a dají mu pokutu. Vše se zdá být vyřešené, ale pak ještě obešlou provozovatele s příkazem na další úhradu, protože... „nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem”. Princip stejný, zní to jako další dobrý „double”, vlastně možná jistota 25násobku.

Nejsme schopni říci, že tohle ty samé úřady nedělají, že to nezkouší, v tomto případě by ale takový postup měl být nelegální. Zákon praví, že „Obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 projedná, pouze pokud (...) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě”.

To zdánlivě nic nevylučuje, protože řízení o přestupku proti řidiči úřad nezahájil (a může proto také podle toho jednat), Mgr. Rada ale říká, že by tak činit neměl: „V tomto případě nemůže zahájit správní orgán správní řízení, protože pachatel byl chycen na místě a blokové řízení je řízením zkráceným sui generis o přestupku.” Tedy policejní pokuta by měla řešení správního deliktu nahradit.

V případě záležitostí týkající se technického stavu vozu ale zákon takové ustanovení neobsahuje a je skutečně možné de facto za totéž (de iure nikoli) potrestat řidiče i provozovatele. Že je to zvůle? Nepochybně, v našem případě policie opravdu neměla ani náznak vodítka k tomu, že provozovatel něco zanedbal, stejně tak úřad. Přesto „poslal složenku” na 5 000 Kč, protože... může. V některých momentech se člověk vážně nediví, že v této zemi proběhlo v minulosti pár defenestrací.

Rčení „200 v městě, 300 z místa” už nepatří do slovníku velkých mužů. Siláci od policie a jejich kolegové z radnic se teď ohánějí jiným...

Petr Miler