Autoforum

/

Foto: Siemens

A nedělejme si iluze, používán je také u nás. Útok na prezidenta nebo premiéra ze strany Izraelců či Američanů přes něj asi nehrozí, v kůži nepohodlného občana bychom si ale směrem ke státu raději nebyli jisti ničím.

„What goes around, comes around,” zpívá se v jedné slavné písni Justina Timberlaka. Tedy trochu nepřesným českým překladem „kdo s čím zachází, tím také schází”. Tušíme, že na pohřbu Alího Chámeneího, do konce února nejvyššího vůdce Íránu, zazní trochu jiný „soundtrack”, Timberlakovo dílo by ale bylo s ohledem na okolnosti jeho smrti velmi příhodnou volbou.

Jak patrně víte, Chámeneí byl minulou sobotu zabit i s podstatnou částí své rodiny při cíleném útoku Izraele za podpory Spojených států. Nechme nyní stranou, jak moc morální nebo jinak ospravedlnitelný čin to byl, pozoruhodné je, jakým způsobem se vůbec podařilo Chámeneího lokalizovat. Léta se tvrdilo, že se před světem ve své rezidenci schovává v bunkru tak hluboko pod zemí, že je prakticky nemožné jej zabít, i íránský vůdce ale čas od času opustil svou „noru” a stal se zranitelným. A právě to ho spolu s možností lokalizovat jeho pohyb i výskyt jeho nejbližšího okolí dostalo.

Jak uvádí Financial Times s odvoláním na své zdroje v izraelské tajná službě, klíčové informace pro útok pocházely z hacknutých dopravních kamer, které monitorují pohyb aut. Jejich instalace obvykle probíhá s ústy plnými bohulibých dat, nakonec ale i v Česku sledují všechny a všude bez jakéhokoli konkrétního důvodu. Stejně jako mohou být využity pro dobrou věc, tedy mohou být zneužity pro tu špatnou. A neděláme si iluze, že by zvlášť v dnešní černobílé době státem zneužívány nebyly.

Zneužívat je měl i Teherán k potírání odpůrců tamního režimu, a je tak vrcholně ironické, že se právě do sítě teheránských dopravních kamer naboural Mossad, aby mohl sledovat Chameneího a jeho bodyguardy a postupem času vytvořil si vzorec pohybu a výskytu potenciálních cílů. Díky tomu měli mít Izraelci pozoruhodně přesné informace o lokaci relevantních vozů, které spolu s dalšími daty dovolily přes veškerou kamufláž identifikovat přesné místo výskytu Chameneího. A dovolit dnes už dějinný úder ze sobotního rána, kdy měl být současně cíleně narušen provoz komunikačních sítí v hlavním městě, aby cíl operace nemohl být na poslední chvíli varován.

Můžeme se ptát, zda za to smrt beztak 86letého muže stála, ale to znovu není otázka, na kterou bychom chtěli odpovídat. Alí Ch. si tak může na smrtelné loži s Justinem T. zapět: „I'm just so sick about it, can't believe it's ending this way.” Způsob jeho konce je skutečně k nevíře. Po dekádách unikání atentátům všeho druhu ho dostal systém, který sám pomohl instalovat k tomu, aby dostal jiné. Není to dokonalá ironie osudu?

Zdroj: Financial Times

Petr Miler