Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Je to jedno z pramála moderních aut, na kterých se prostě nešetřilo a bizarně blízko dokonalosti u něj bylo dotaženo fungování i takových detailů. Škoda, že pomník geniality Ferdinanda Piëcha lidé nedocenili, nepochybujeme ale, že pro VW smysl měl i tak.

Jedinec ve velké firmě nic neznamená, sám voják v poli nic nezmůže, všechno dnes dělají týmy... Podobná slova slýchám v životě pravidelně a říci na ně mohu jen jedno: Kravina. Fungování velkých společností je pochopitelně závislé na tisících malých koleček v celém soukolí, není ale pravdou, že by se jediný člověk nebyl schopen zasadit nejen o to, kam nějaká firma směřuje a jak coby celek funguje, ale i o jaká konkrétní řešení velmi dílčích aspektů svých produktů se stará.

Jsem si stoprocentně jistý, že nebýt Ferdinand Piëcha a jeho ideálů, jeho přístupu k práci, k životu, jeho vzdělání, schopností, zkušeností, inteligence a charakteru by nikdo nikdy nedal dohromady ani takovou věc, jakou do detailu prozkoumává přiložené video. A to i když se na ni sám Piëch velmi pravděpodobně nijak nepodílel, nikomu ani za mák neřekl, jak konkrétně má fungovat a velmi pravděpodobně ji ani neviděl před tím, než se dostala do sériové výroby. Každý prostě v době jeho vedení Volkswagenu věděl, co má dělat, za co bude pochválen, za co bude pokárán, co je cílem toho či onoho projektu a co mu musí odevzdat, aby si zasloužil svou výplatu. Byla to doba perfekcionismu, nadvlády funkce nad formu, byla to doba jakési konstrukční nadbytečnosti pod záminkou ukázat, co Volkswagen dovede a jaký ve svém nitru je. To vše s cílem nakopnout image výrobce jako takového a zajistit hladký odbyt aut, kterých se tento přístup týkal jen okrajově.

Spojilo se to v modelu Phaeton, který se nakonec stal spíš symbolem toho, co Piëch obchodně nedomyslel. Sám vůz postavený kolem až absurdních zadání (vůz například musel zvládnout celodenní jízdu rychlostí 300 km/h při venkovní teplotě 50 stupňů Celsia, zatímco klimatizace uvnitř musela držet nastavenou dvaadvacítku, jak jsme připomínali nejednou) je ale nejen pozoruhodný sám o sobě. Jistě měl nepřímý vliv i na podobu obyčejnějších aut značky, neboť se na něm technici naučili některé věci dělat jako nikdo jiný. Řešení víka kufru a jeho zavírání a otevírání je vlastně absurdním, ale ve výsledku extrémně výmluvným důkazem právě tohoto.

Nejlépe vám jej přiblíží video bývalého vývojového technika Audi, který jeden z Phaetonů využívá jako servisní auto pro zajištění svých současných závodních aktivit. Ukáže vám snad nejpřetechnizovanější a nejnákladnější řešení tohoto prvku, který navzdory svému stáří překonává nejen dobová, ale i současná BMW. A to naprosto vším od konstrukce přes způsob otevírání a zavírání až po detaily typu obložení, osvětlení a použité materiály. Phaeton je paradoxně o několik tříd jinde než cenově srovnatelné BMW řady 6.

Phaeton dává na odiv zavěšení celého víka, ale může si to dovolit, neboť nejde o žádný laciný prvek, ale přehlídku prvků z kovaného hliníku. Je to řešení mimořádně fortelné, které i 16 let po svém zrodu perfektně funguje a nedovolí zavření nebo otevření víka nedopatřením ani v silném větru - můžete za něj lomcovat celým autem. Fascinující je také zajíždějící zámek víka, který vám nedovolí se do něj bouchnout nebo o něj ušpinit, kompletní čalounění včetně „stropu” zavazadlového prostoru, tři samostatná světla nebo kvalitní obložení nákladové hrany. BMW se vedle toho ani pořádně neotevře, „stop” je jen nelakovaný kov, o které se vám klidně potrhají cestovní zavazadla, někde uprostřed je jedno světlo připomínající „ruské lustry” a vše rámují nejlevnější plasty a mizerné zpracování. Tohle všechno najedete v BMW dodnes, klidně i v současné M3 za 3 miliony. Vedle Phaetonu takové nápady vypadají jako z Dacie.

Podívejte se na to všechno sami, je to pozoruhodné připomenutí mimořádné konstrukční promyšlenosti Phaetonu, nedocenění jeho úrovně a také faktu, že šlo možná o poslední VW, na kterém se opravdu nešetřilo a i taková „hloupost” musela fungovat na jedničku ve všech ohledech. Promítlo se to tehdy i do Golfu, Passatu a dalších tuctovějších aut značky - co z toho zbylo dnes, raději ani nechceme vzpomínat...

Zdroj: B-Sport@Youtube

Petr Miler