Autoforum

/

Foto: RM Sothebys, tiskové materiály

Tohle auto je umělecké dílo každým coulem, navíc je jedním z hrstky strojů nejen se závodními geny, byl reálně nasazen v Le Mans. Po silniční konverzi a ve svém ikonickém zbarvení je k mání poprvé po 27 letech. A je to událost svého druhu.

Představovat McLaren F1 by bylo nejspíš nošením dříví do lesa, revoluční britský supersport zná pomalu do posledního šroubku snad každý nadšenec. A kdyby náhodou ne, náš někdejší článek vám jeho podstatu přiblíží.

V kostce řečeno jde o geniální dílo neméně geniálního konstruktéra mistrovských formulí, Gordona Murrayho, který do něj promítl všechny principy, na kterých u aut bazíruje. F1 je tedy mimořádně aerodynamicky efektivní, lehký, jak to jen jde, přesto má být k řidiči přátelský a každodenně použitelný. V útrobách zaměstnává šestilitrový dvanáctiválec bez turba, pracuje s šestistupňovým manuálem a pohonem zadních kol. To všechno znamená kombinaci 1 260 kg hmotnosti, na které připadlo 627 koní výkonu. Po zašlápnutí plynového pedálu až pod kobereček se pak stroj dokázal rozjet až na certifikovaných 386,4 km/h. Rychlejší auto s motorem bez turba dodnes nevzniklo.

McLaren celkově vyrobil jen 106 aut, v což jsou započítány nejen silniční verze, ale i ty závodní a stejně tak prototypy. F1 tak patří nejen mezi nejlepší, ale i nejvzácnější vozy historie. Hned 28 exemplářů pak vzniklo ve specifikaci GTR, přičemž my si z nich posvítíme na šasí 10R. To bylo vůbec prvním představeným během sezóny 1996 a McLaren jím nahradil původní F1 GTR 01R. Automobilka s vozem zamířila i na závod 24 hodin Le Mans, použila jej však pouze během tréninků. Vůz byl i tak vidět široko daleko, a to díky krvavě rudé karoserii se žlutými nápisy.

Tyto „válečné barvy“ vedly k přezdívce „The Pop Art F1“, přičemž sám McLaren si šasí 10R nechal až do roku 1999, kdy jej přímo od automobilky koupil bubeník kapely Pink Floyd Nick Mason. Konkrétní cena jho auta nikdy nebyla zveřejněna, McLaren ale tehdy závodní GTR rozprodával za sumy okolo 1 milionu dolarů, dnešním kursem okolo 20 milionů Kč. Mason si to mohl dovolit, stejně jako to, že si auto za pomoci společnosti Lanzante nechal upravit tak, aby s ním mohl na silnice.

Auto si nechal ve své neméně slavné sbírce výjimečných sporťáků až do dnešních dní, ve svých 82 letech ale zjevně dospěl k názoru, že už si s ním moc neužije. A proto jej posílá do světa, což je po 27 letech událost svého druhu. A to už kvůli ceně, za kterou se má prodat.

Aukční síň RM Sotheby's, která prodej dostala na starosti, totiž předpokládá, že se šasí 10R vydraží za víc než 35 milionů dolarů. Tedy jinými slovy, na jeho pořízení nebude zájemcům stačit ani tři čtvrtě miliardy korun. To je opravdu šílená suma, která původně zaplacenou částku překonává přibližně 35násobně. A třeba Škoda by vám za ni dodala 1 250 kusů nové Octavie. Zjevně nás tak za pár týdnů čeká přepisování historických tabulek a stanovení nového aukčního rekordu. V souvislosti s tím je přitom zajímavé, že Mason svůj F1 vůbec nešetřil a dokonce mu i trochu „pročechral pírka“.

Poprvé bylo auto nabourané v roce 2009. Sám Mason se k nehodě nehlásí, šasí 10R měl prý zapůjčené nejmenovaný novinář, který ztratil kontrolu nad řízením a skončil v pšeničném poli. Vůz tak znovu zamířil do dílen společnosti Lanzante, kde se postarali o jeho návrat do normálu. To byla spíš banalita, víc práce firmě přidělal sám Mason, který roce 2017 vylétnul z tratě v Goodwoodu a poškodil příď. Hodnotu vozu to ale zjevně nesnížilo. Což je vlastně jen důkaz toho, že pokud je nějaké auto výjimečné, můžete s ním dělat psí kusy, a přesto ho prodáte s pořádným ziskem...

Zdroj: 1996 McLaren F1 GTR@RM Sotheby's

Petr Prokopec