Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Aztek byl ohavný, kulhala i technika. Jak je vůbec možné, že se takové auto dostalo až do výroby a prodeje?

Pontiac Aztek měl být jedním z prvních crossoverů a zákazníci ho měli milovat. Realita však byla úplně jiná. GM tehdy pustilo do výroby více aut, která v průzkumu mínění trhu příliš nebodovala, ale Aztek skončil úplně poslední. Komentáře zahrnovaly i slova jako „To myslí vážně? Něco takového bych nechtěl ani dostat darem”. Jak se tedy z kupy zajímavých nápadů stal největší automobilový propadák moderní historie?

Bob Lutz, který několik let působil ve vedení General Motors, se o vzniku Azteku rozepsal. Dost možná se právě díky své veřejné kritice tohoto vozu do GM dostal: „Rick Wagoner, tehdejší generální ředitel GM, mi předával nějakou cenu a trochu do mě v úvodu žertem dloubnul. Ve svém proslovu jsem reagoval: 'Je zvláštní, že člověk, který dohlížel na vývoj Azteku, komentuje mé neúspěchy.' Když jsem se Wagonerovi poté omlouval, řekl: 'Ach, čekal jsem to. Jsme z Azteku zklamaní.' Po pár setkáních mi nabídl práci,” píše Lutz.

Pokračuje, že jedním z problémů Azteku bylo až slepě autoritativní vedení, které nastolilo totalitní režim. Don Hackworth, vedoucí vývoje, byl podle něj právě takovým šéfem: „Podívejte se - všichni jsme se rozhodli, že Aztek bude skvělý, že ohromí celý svět. Nechci v týmu žádné negativní komentáře o tomhle autě. Ani jeden. Kdokoliv, kdo na něj má negativní názor, tady nemá co dělat,” cituje Lutz Hackwortha. Také se zmíněným nesouhlasem trhu si jednoduše nikdo nelámal hlavu.

Nápady stojící za Aztekem přitom nebyly až tak špatné. Interiér je i na poměry dnešních MPV velmi variabilní - jako loketní opěrka mezi předními sedačkami funguje chladicí box, který šlo vyjmout a odnést, místo zadních sedadel jste mohli namontovat držák na jízdní kola a zavazadelník mohl být vybaven buď několika různě uchytitelnými sítěmi k zajištění nákladu nebo jakousi paletou na kolečkách, kterou bylo možné z vozu zcela vyndat.

To není všechno - zadní čelo bylo dvoudílné a na spodním dílu se dalo sedět. Dokonce na něm byly i držáky nápojů. V nabídce příslušenství byla nafukovací matrace přesně padnoucí do zavazadelníku s vymontovanými sedačkami a stan, který se připevnil na záď vozu. A příplatkový audiosystém Pioneer měl ovládací prvky i v kufru pro párty na pláži s hudbou hrající z auta.

Technicky to už ale bylo o dost horší. Kvalita zpracování byla dost mizerná a základem bylo o několik let starší MPV Pontiac Montana, které se do Evropy dostalo jako Opel Sintra a které bylo terčem kritiky z různých stran včetně pasivní bezpečnosti. Trochu se to snažila zachránit příplatková čtyřkolka nazvaná Versatrak, která v případě detekce prokluzu předních kol připojila i pohon zadních. Vzadu také byla přítomna jakási náhražka samosvoru, takže podle GM měla Azteku stačit trakce na jednom zadním kole, aby se pohnul vpřed. Standardem byla předokolka a 3,4litrový šestiválec LA1, který nabízel 185 koní a 286 Nm.

Slabé stránky Azteku byly v očích trhu mnohem silnější než přednosti. Jednak byl - a stále je - neuvěřitelně ošklivý, zejména v produkční podobě. Koncept, který se ukázal v Detroitu v lednu 1999, na tom je o malý kousek lépe - a tak trochu naznačuje, odkud brala designovou inspiraci značka SsangYong. A jednak stál v základu 21 445 dolarů (kurzem z roku 2001 zhruba 782 tisíc korun), což bylo na Ameriku tehdy docela hodně - zejména protože cílovou skupinou byla generace X, která takovou sumu dohromady nedala.

GM tedy mohlo být průkopníkem crossoverů, kdyby vedení projektu Aztek bylo trochu rozumnější a kdyby ovoce jejich práce nebylo tak ohavné, nekvalitní a drahé. Chytré nápady uvnitř totiž nestačí. Výsledkem tedy bylo, že Pontiac prodal za osm let produkce sotva 120 tisíc kusů a jediná chvíle, kdy o Aztek byl trochu zájem, nastala ve chvíli, kdy se objevil v seriálu Breaking Bad.

Koncept odhalený v roce 1999 v Detroitu je méně ohavný, ale ne o moc

Zdroje: Road & Track

Marek Bednář