Autoforum

/

Foto: Bonhams, tiskové materiály

Je to mimořádně vzácné a obdivované auto v jakémkoli provedení, v tomhle jde ale o naprostou raritu. A podobně fascinující jako jeho samotná existence je i jeho „životní” příběh.

Jméno Maximiliana Edwina Hoffmana se na našich stránkách objevilo již mnohokrát. Tento Rakušan přesídlil z Evropy za Velkou louži, kde se stal dealerem mnoha prestižních značek. Jeho věhlas však nebyl spojen až tak s prodejem, jakožto spíše s neotřelými nápady a jejich realizacemi. Hoffman totiž nejprve přesvědčil Mercedes, aby přišel s exkluzivním modelem 300SL Gullwing, než pod jeho vlivem došlo také na zrod ikon s logem BMW (507) a Porsche (356 Speedster). Nemalý vliv měl nicméně rovněž na Alfu Romeo a vznik její Giulietty Spider.

Pro nás je v tuto chvíli podstatné BMW 507, které dle původních předpokladů mělo vyplnit prostor mezi drahým 300SL a levnými britskými sporťáky od MG či Triumphu. Hoffman proto požadoval, aby cena vozu startovala na 5 tisících dolarech. Při vývoji nicméně došlo na zpoždění, které způsobil sám Max. Původní design od Ernsta Loofa mu totiž nepřišel dostatečně atraktivní. Na jeho radu tak BMW najalo externistu Albrechta von Goertze, který souběžně s roadsterem stvořil také kupé 503.

Oba vozy jsou dnes považovány za jedny z nejkrásnějších strojů, jaké kdy mnichovská automobilka stvořila. Přesto za svého „života” nedosáhly očekávaného úspěchu. Hoffman totiž předpokládal, že roadster ročně osloví zhruba pět tisíc lidí. Jenže vysoké produkční náklady nejprve vyšroubovaly cenu na 9 000 USD a posléze dokonce na 10 500 USD. Vedle toho byl rázem laciným i Gullwing od Mercedesu, který stál 6 820 USD. Jeho otevřená verze nicméně byla ještě o chlup dražší, vycházela totiž na 10 950 USD.

Ve prospěch třícípé hvězdy nicméně hovořila skutečnost, že ve své době šlo o nejrychlejší produkční vůz světa. Zrychlení z klidu na stovku totiž zvládal za 9,3 sekundy, maximálka pak vrcholila až na 263 km/h. Ve srovnání s tím BMW 507 potřebovalo na první disciplínu 11,1 sekundy, ve druhé pak dosahovalo pouze 196 km/h. Ve finále tak vlastně není překvapivé, že nakonec vznikl jen zlomek původně očekávané produkce, a to pouhých 252 exemplářů.

Jak se však říká, všechno zlé je pro něco dobré. Zatímco tak v 50. letech minulého století představoval roadster pro BMW menší pohromu, dnes jsou přeživší exempláře vyvažovány zlatem. Nejinak tomu bude u kousku se šasí č. 70059, o jehož zářijové dražbě informuje aukční společnost Bonhams. Vůz je tak vlastně bez obav nabízen bez rezervy, neboť se předpokládá, že majitele by mohl změnit za 1,8 až 2,2 milionu dolarů (cca 42,1 až 51,5 milionu korun).

Vůz je součástí tzv. Druhé série, která se začala vyrábět v průběhu roku 1957. Prvních 34 exemplářů pak spadá do té první, jež disponovala větší palivovou nádrží (110 l versus 66 l). To se nicméně negativně projevilo jak na prostoru v kabině, tak v zavazadelníku. A jelikož byla nádrž usazena hned za sedadly, pronikal dovnitř pach benzínu, zejména s nasazenou střechou. Co však dříve zákazníky odpuzovalo, to je nyní vyhledávanou vzácností.

Nabízený vůz vznikl právě v roce 1957, přičemž nejprve zamířil z Německa do venezuelského Caracasu, než jej v roce 1979 koupil otec stávajícího majitele. V té době se roadster již nacházel v kanadském Montrealu, odkud zamířil do USA. Zde se ovšem nestal postrachem silnic, místo toho zmizel za dveřmi jedné garáže ve Filadelfii, kde zůstal po dlouhých 43 let. Ta samá rodina totiž vlastnila hned několik exemplářů modelu 507.

Ještě než došlo na zakonzervování, byl exteriér vozu přestříkán modrou Bright Blue Metallic z palety nabízené Pontiacem. Interiér nicméně zůstal originální, přičemž dle aukčního domu je i v současné době „obyvatelný“. Dá se však předpokládat, že pod taktovkou nového vlastníka dojde k renovaci. Otázkou nicméně je, zda bude rozsáhlá či spíše umírněnějšího rázu, aby tak vynikla třeba patina na kůží potažených sedadlech.

Lze už jen dodat, že stejně jako zbytek produkce má i tento kousek pod kapotou 3,2litrový osmiválec, jenž produkoval 150 koní. Spárován pak byl výlučně se čtyřstupňovou převodovku ZF. BMW karoserii formovalo ručně z hliníku, proto v rámci celé produkce nenajdete dva stejné kousky. V důsledku toho příplatkový hardtop, s nímž bylo prodáno jen 11 aut, padl vždy pouze tomu kousku, pro který byl určen. A to je i případ tohoto vozu.

Zdroj: Bonhams

Petr Prokopec