Autoforum

/

Foto: Nissan

Hlavní přednosti tohoto auta jsou dobře známy, dostalo do vínku výkonný šestiválec a sofistikovaný pohon všech kol, jež jej činil velmi rychlým. Co MFD?

Pátá generace Nissanu Skyline GT-R s interním označením R34 dorazila na trh v roce 1998. Celému světu se z ní tehdy podlomila kolena, neboť japonské kupé zvládalo stovku za rovné 4 sekundy a čtvrtmíli za 12,2 sekundy, současně ale bylo i „nejlépe ovladatelným vozem historie“. Tedy alespoň dle médií, mezi něž patřil i Top Gear. Jeremy Clarkson tehdy Skyline rovnou pasoval na jedno z nejlepších aut na světě, čímž byl jeho kultovní status předem zpečetěn.

GT-R R34 vydrželo ve výrobě jen do roku 2002, přičemž celkově vzniklo 11 578 exemplářů v různých verzích. A zatímco výkon či jízdní dynamika se lišily, jedno měla celá produkce společné, a to prvek skrývající se za zkratkou MFD. Takto Nissan pojmenoval svůj multifunkční displej, který do jisté míry předběhl dobu. Koneckonců si jen stačí vzpomenout, co v dané době nabízela třeba Škoda - v případě Felicie, která byla stále ve výrobě, byly tehdy jedinou digitální vymožeností hodiny zasazené do přístrojového štítu.

Oproti tomu Skyline disponoval 5,8palcovou barevnou LCD obrazovkou ovládanou čtyřmi základními tlačítky Display, Return, Menu a Mode a čtyřsměrným joystickem, jehož stlačení představovalo cosi jako klávesu enter. Kromě toho bylo možné počítat ještě s jedním tlačítkem, k tomu se nicméně vrátíme až za moment. Jako jediné z celého systému totiž nebylo zaměřené na rychlost, nýbrž na komfort.

Hlavní obrazovka ukazovala sedm údajů, které bylo třeba znát, pokud jste chtěli být na okruhu či jiné oblíbené trati nejrychlejší. Nejde nicméně jen o to, že Nissan dokázal již před více než dvacet lety monitorovat kupříkladu teplotu oleje. Automobilka zároveň dala majitelům možnost nastavit mezní pásma. Pokud tedy ona teplota dosáhla jistého bodu, lišta jí zobrazující zčervenala. Stejně tak jste mohli kontrolovat i tlak oleje, tlak v turbodmychadlech, vstřikování či teplotu vody, mezichladiče a výfuku.

Japonci si dali záležet i u dalších položek palubního menu, kde jste kupříkladu mohli sledovat, kolik výkonu je přenášeno na přední kola. Nechyběla ani možnost záznamu okruhových časů, přičemž zároveň jste mohli zkontrolovat své výkony z předchozích 30 sekund.

Zní to všechno přiměřeně zacílení GT-R, pak tu ale bylo ještě jedno tlačítko, které s okruhovým ježděním nemělo nic společného - šlo jím zapnout televizi. Uvážíme-li, že tohle všechno vzniklo pro necelých 12 tisíc aut a žádné jiné, je to bizarní záležitost. A když k tomu připočteme, že někoho na sklonku vývoje toho všeho napadlo přidat ke zmíněným funkcím ještě televizi, aby nebyla nuda ani na místě, je to ještě bizarnější. Za pozornost pak stojí i fakt, že Nissan již v té době zavedl bezpečnostní opatření v podobě zmizení obrazu po překročení rychlosti 5 km/h, zvuk televize šlo ale poslouchat i za jízdy.

Obdivovat MFD můžeme dále, neboť Nissan spolu s vozem dodával i kabel nutný na propojení vozu s notebookem. Takřka závodní telemetrii pak bylo možné stáhnout a ještě hlouběji rozklíčovat pomocí speciálního programu. Díky tomu jste své limity mohli posunout ještě dále. I proto ostatně každá nová varianta byla o chlup rychlejší než ta předchozí, pročež finální série Z Tune, která ovšem vznikla až zpětně přepracováním již vyrobených aut, dala stovku za 3,8 sekundy a maximálně zvládala 327 km/h.

Zpět ale k MFD, jež nebylo výjimečné pouze v nabízených funkcích. Samotná obrazovka měla totiž extrémně vysoké rozlišení, pročež neurazí ani dnes. Což ostatně platí také o rychlosti procesoru, vedle kterého by se řada moderních aut měla stydět. To vše jen dokládá, nakolik byl Nissan Skyline GT-R R34 výjimečný. Není tedy divu, že jde o jednu z největších japonských ikon, kterou v dobrém stavu pod dva miliony korun neseženete ani náhodou. Spíše si připravte dvojnásobek a na varianty jako V-Spec II či M-Spec rovnou trojnásobek. Z Tune pak překonává i moderní limitovaná Ferrari.

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec