Autoforum

/

Foto: Cizeta

Když máte ve své sbírce tisíce aut, dá se skoro pochopit, že se najdou taková, která nikdy neosedláte. Řada se nedostala ani na vzácnou a konstrukčně výjimečnou Cizetu V16T, ovšem proto, že i ty měl dvě.

Ve druhé polovině 90. let začalo Lamborghini pracovat na nástupci modelu Countach. V roce 1987 nicméně společnost převzal Chrysler, který nebyl příliš spokojen s návrhy Marcella Gandiniho, a to přesto, že se italský designér podílel na vývoji takřka všech dosavadních modelů značky. Do projektu tak záhy vstoupili američtí stylisté, kteří zjemnili prakticky veškeré ostré linie a zásadním způsobem překopali jak celou příď, tak i záď. To Gandiniho znechutilo natolik, že již odmítal mít s Lamborghini cokoliv společného.

Jeho přání se však splnilo takříkajíc pouze napůl. Prakticky ve stejné době, kdy se Gandini dočkal nemalého zklamání, navštívil servisní centrum Claudia Zampolliho hudební skladatel Giorgio Moroder, který nechal techniky pracovat na svém Lamborghini Countach. Spolu s šéfem firmy se pak začal bavit o vozech, které kromě hudby byly jeho největší vášní. Z této schůzky se postupně rozvinulo nejen přátelství, ale zejména nová automobilová značka Cizeta (odkazující na Zampolliho iniciály).

Dvojice přibrala do party právě Gandiniho, který tak měl šanci uplatnit své původní návrhy Diabla. Nebyla to ovšem jediná spojnice mezi slavným designérem a jeho někdejším chlebodárcem. Chystaný supersport totiž dostal do vínku pohonnou jednotku z Lamborghini Urraco. Respektive rovnou dvě, neboť Cizeta spojila dva osmiválce do jednoho a vyrukovala tak s šestilitrovým vidlicovým šestnáctiválcem, který byl sice uložen uprostřed, ale velmi překvapivě napříč a nikoli podélně. Je to zcela unikátní koncepce, není jiného supersportu, který by na takové řešení vsadil.

Pohonná jednotka produkovala 560 koní, což z dnešního úhlu pohledu není až tak závratný výkon, před vice jak 30 léty to ale byl extrém - Ferrari F40 mělo tehdy 477 koní a potřebovalo přeplňování. Na zadní kola jej přitom přenášela pětistupňová manuální převodovka, která byla v kabině doplněna těmi nejluxusnějšími vymoženostmi. I proto Cizeta vážila nemalých 1 700 kilogramů. Nicméně i přes tuto hmotnost dosahovala dynamiky, která je naopak působivá i nadále. Stovku totiž vůz zvládá za rovné 4 sekundy, nejvyšší rychlost pak činí 328 km/h.

Firma zpočátku vyrobila jeden prototyp, který ještě nesl označení Cizeta-Moroder dle původních zakladatelů značky. Nicméně hudební skladatel dal projektu v roce 1990 vale, načež společnost nadále užívala již pouze označení Cizeta, přičemž její první a jediný vůz byl pojmenován V16T. Moroder si onen prototyp ponechal a vlastní jej dodnes, jakkoliv ve svých osmdesáti letech asi již za volant příliš často neusedá.

Po Morodorově odchodu se v roce 1991 rozjela výroba, přičemž během následujících tří let vzniklo pouhých devět exemplářů. Ten s pořadovým číslem šest si objednal sultán z Bruneje, jemuž se Gandiniho design zalíbil natolik, že nakonec koupil vozy dva. Podle zvěstí však první, tedy onu šestku, nikdy v životě neosedlal. Kupé totiž nebylo nikdy přihlášeno k silničnímu provozu, ostatně při pohledu do jeho sbírky to jistě nebyl jen její osud.

Právě tento exemplář se objevil v prodeji společnosti Curated z amerického Miami. Cizeta V16T tak de facto míří do svého oficiálního domova, ačkoli vozy vyrobené do roku 1994 byly ručně smontovány v Itálii. Poté však automobilka zkrachovala, načež se Zampolli přestěhoval do Los Angeles. Zde pak založil novou společnost, která se starala o servis.

Mimo to ovšem firma pokračovala i ve výrobě supersportu, který si dokonce jako zcela nový můžete objednat i dnes. Zampolli má totiž stále k dispozici veškeré stroje a nářadí, stejně jako dílnu. Nicméně jak sám přiznává, vůbec naposledy jeho služeb využil v roce 2003 japonský byznysmen, který si objednal otevřenou verzi. Firma tak celkově vyrobila méně než 20 exemplářů, v což se počítá i Moroderův prototyp.

Dodat pak už jen lze, že požadovaná cena za nabízené kupé není na webu zmíněna, Business Insider ale říká, že firma se spokojí s částkou 725 000 dolarů, tedy asi 16 milionů Kč. Žádná láce, jde ale o vůz, který byl vystaven v roce 1993 na autosalonu v Ženevě a dodnes najel 983 km zřejmě jen při přesunech po různých místech světa. Neboť jak jsme již zmínili, sultán z Bruneje ho sice vlastnil, ale nepoužíval.

Zdroje: Curated, Business Insider

Petr Prokopec