Autoforum

/

Foto: Aston Martin

Tušíme, že ve srovnání se svými předchůdci vizuálně neokouzlí každého, ale snaží se. Po technické stránce pak není co řešit, auto s ryze spalovacím dvanáctiválcem a maximálkou 344 km/h je dnes něco jako poklad.

V 90. letech minulého století Ford ovládl britské značky Aston Martin a Jaguar. Po krátký čas designovým oddělením obou firem šéfoval Ian Callum, i proto jsou si modely jako DB9, V8 Vantage či XK8 natolik podobné. Platí to ostatně i o vlajkové lodi jménem Vanquish, se kterou Aston Martin poprvé přišel v roce 2001. Automobilka u něj použila dvanáctiválcový motor, tehdy teprve podruhé v její historii - prvním vozem, který jím disponoval, byl ve druhé půli svého životního cyklu typ DB7.

Vanquish byl nicméně prvním vozem, za který byl Callum kompletně zodpovědný. A protože publikum bouřlivě tleskalo již při premiéře konceptu, dal si na produkční verzi opravdu záležet. V důsledku toho ovšem původní Vanquish prakticky nestárne. Což vlastně lze říci také o druhé generaci, která přišla v roce 2012 a pod níž se již podepsal Marek Reichman. Ten totiž víceméně vzal původní tvary a dodal jim trochu více agresivity. Přitom se ale dokázal zdržet pouťových prvků.

Nyní tu máme třetí generaci, která patrně tak pozitivně přijata nebude, jakkoli bychom ji v rámci současné nabídky Astonu označili za ten správný mix elegance a vizuální agrese. Reichman tentokrát nebyl odmítavý k některým prvkům, které měly rozbít velké plochy - někdy ku prospěchu, někdy (hlavně u bočních výdechů) spíš ke škodě věci. Nejvíc otazníků ale zřejmě bude vzbuzovat záď, která do jisté míry připomíná Fordy Mustang prvních generací. V případě světel a černé výplně uprostřed pak jakoby se Britové inspirovali třeba elektrickou Kiou EV6.

Ale protože design vnímá každý jinak, raději se přesuneme pod přední kapotu, kterou zdobí výdechy lehce pouťového střihu. Ty ovšem napomáhají lépe dýchat největšímu taháku celého auta, novému 5,2litrovému dvanáctiválci se dvěma turby, který je vůbec nejvýkonnějším motorem v „běžné” (speciality jako Valkyrie nepočítáme) nabídce značky v její 111leté historii. Jednotka totiž produkuje 835 koní výkonu a rovných 1 000 Nm točivého momentu.

Nyní tu tedy máme standardní produkční model s takovým potenciálem, jehož výroba je sice na oko limitována tisíci kusy ročně, při dnešních prodejích značky ale tušíme, že Aston bude spíš rád, když tolik aut za rok prodá. I když prostor pro překvapení tu pochopitelně je, mimo jiné i kvůli akceleraci na stovku za 3,2 sekundy a maximálce 344 km/h. Víc než těmito čísly má ale Vanquish ohromit reálnou rychlostí při překonávání kontinentů.

Z toho důvodu možná zamrzí, že uvnitř trůní jen dvě sedadla a prostor za nimi je věnován zavazadlům. Ale na druhou stranu, pokud si prostě chcete užít jízdu jako takovou, děti sebou brát nebudete, načež je vše v pořádku. Aston Martin pak dodává, že novince dodal zrevidovaný podvozek s tlumiči Bilstein DTX, které mají umocnit rozdíl mezi komfortním a sportovním režimem. Překalibrováno pak bylo i řízení, stejně jako stabilizační systém.

Působivé je, že jakkoli je novinka o chlup větším vozem než předchůdce a disponuje rovněž o 75 procent vyšší tuhostí, suchá hmotnost se mezigeneračně zvýšila pouze nepatrně, a to na 1 774 kg. Napomáhá tomu rozsáhlé použití uhlíkových vláken, které jsou ostatně spojeny i s brzdovými kotouči o rozměru 410 milimetrů vpředu a 360 mm vzadu. Příplatkový titanový výfuk pak navíc může hmotnost ještě srazit, a to o 10,5 kilogramu.

Uvnitř kromě dvojice sedadel, jenž lze nastavit elektronicky v 16 směrech, klientela najde rovněž dvojici 10,25palcových displejů, z nichž jeden zaskakuje za klasický přístrojový štít. Nechybí pak kombinace kůže a Alcantary, zatímco v případě dekorů lze volit mezi karbonem či třeba dřevem. Ceny zatím zveřejněny nebyly, vážená klientela je ale nejspíše již zná a má objednáno, neboť první vozy mají být dodány kupcům ještě letos.

Zdroj: Aston Martin

Petr Prokopec