Autoforum

/

Foto: JCB, tiskové materiály

Firma za tímto pokusem stojící překonala před 20 roky rychlostní rekord dieselových aut, nyní sáhla po dalším řešení vedoucích ke snížení emisí CO2, které je v principu rozumnější než ta protežovaná. A dostala se dokonce ještě dál.

Britskou společnost JCB asi není třeba představovat, většina lidí ji má ovšem spojenou s bagry, nakladači, traktory a další podobnou technikou. Že by se ovšem pokoušela o rychlostní rekordy, tuší málokdo. Realita je však přesně taková, JCB se totiž rozhodlo pro vskutku neobvyklý způsob propagace výkonu a výdrže svých motorů. V takřka sériovém stavu je totiž pěchuje pod kapotu speciálů, jejichž řízením je pak vždy pověřen Andy Green alias nejrychlejší člověk planety.

Green se narodil v roce 1962, přičemž už o dvacet let později svíral knipl stíhaček Phantom nebo Tornado. Letadla pak v roce 1997 vyměnil za ThrustSSC, se kterým se rozjel až na 1 228 km/h, načež se stal prvním člověkem, který kdy na zemi překročil rychlost zvuku. To mu ovšem nestačilo, načež začal pracovat na novém pokusu, který by ho dostal dokonce za metu tisíce mil za hodinu neboli 1 600 km/h. Před třemi lety však jakožto řidič od tohoto projektu ustoupil.

Dá se to i pochopit, neboť Green před pár týdny oslavil své 64. narozeniny. K těm si nadělil opravdu zajímavý dárek, a sice další překonání rychlostního rekordu. Jen se tentokrát oproti tomu absolutnímu držel v citelně nižších sférách - se speciálem JCB Hydromax totiž 6. srpna dosáhl rychlosti 592,797 km/h, než se rozhodl, že plynový pedál podrží o trochu déle. O pět dní později tak nejprve dal 644,74 km/h v jednom směru a poté 663,267 km/h v opačném.

Vodíkový speciál se tak dostal na průměrných 653,909 km/h, což je rychlost nově zapsaná do Guinnessovy knihy rekordů. Co je to vlastně za rekord? Jak už naznačuje název stroje, jde o nejvyšší rychlost dosaženou vozem poháněným vodíkem. Celý pokus se tak odehrál bez emisí CO2 navzdory tomu, že pohonu slouží jen a pouze spalovací motor, tedy vlastně dva.

Ve srovnání s předchozím rekordním počinem jde o dvakrát vyšší tempo, v roce 2004 se totiž rovněž vodíkové BMW H2R rozjelo pouze na 301,95 km/h. Green tím navíc překonal i rekord dieselového JCB Dieselmax, se kterým se v roce 2006 dostal na průměrných 563,418 km/h. A jak sám říká, něco takového je pro něj velká pocta.

Co z toho má JCB? Především reklamu na své motory. Jak už jsme naznačili, Hydromax pohání dva produkční vodíkové motory, které celkově produkují 1 622 koní. „Před dvaceti lety jsme dorazili na solné pláně v Bonneville s JCB Dieselmax a ukázali jsme, jak je na tom britská technika v oblasti dieselových motorů. Dnes jsme něco takového zopakovali, jen s motory spalujícími vodík,“ uvedl k počinu šéf JCB Anthony Bamford.

Ten podotknul, že neskutečných výkonů a rychlostí lze dnes dosahovat i při nulových emisích, tudíž by si vodík zasloužil víc prostoru k životu. Zatím ho moc nedostává, přitom libovolná forma syntetických paliv ukazuje cestu k efektivnějšímu snížení emisí CO2.

Zdroj: JCB

Petr Prokopec