Autoforum

/

Foto: BMW

Na světě dnes nenajdeme snad jedinou významnou automobilovou značku, která by nevyvíjela vlastní systém autonomního řízení. Podle Franka Webera je to omyl - samostatný vývoj je podle něj neúměrně nákladný a výsledek nepředstavuje konkurenční výhodu.

V poslední dekádě hned několik výrobců slibovalo, že v ten či onen moment nabídnou zákazníkům plné autonomní řízení. Realita však za takovými řečmi značně pokulhává, zvlášť pokud se zaměříme na Teslu. Její auta měla být podle slov Elona Muska již dávno schopna přejet Ameriku od jednoho pobřeží k druhému bez řidiče z masa a krve za volantem, reálně ale i dnes mají problém s tím, aby náhodou na poloprázdném parkovišti netrefila sloup, na dálnici nenabourala blikající policejní vůz a nebo Měsíc nezaměnila za semafor, kvůli kterému se snaží zastavit uprostřed silnice.

O něco dále je Honda, která již nabízí ve faceliftovaném sedanu Legend autonomní řízení úrovně SAE3. Ovšem ani ten nezvládá zajistit plnou autonomii a nadále spoléhá na to, že v kritických chvilkách převezme kontrolu nad vozem člověk. Japonci pak sice hodlají technologii vyvíjet dále a brzké době chtějí dosáhnout i úrovně SAE4, ovšem tu jen tak veřejnosti nenabídnou. V ten moment by totiž museli převzít odpovědnost za následky nehod, což by je mohlo rychle finančně zničit.

Finanční destrukcí ovšem může skončit už samotná snaha autonomního řízení vyvinout, varuje technický šéf BMW Frank Weber. Ten je přesvědčený, že většina dnes vyvíjených systémů nemá šanci přežít a kvůli enormním nákladům budou nakonec autopiloty úspěšně nabízet dvě nebo tři společnosti zformované hned několika automobilkami a dalšími firmami. Poukazuje přitom hlavně na Evropu, která je zatím jediným velkým trhem, kde legislativa pamatuje na autonomní auta. Aby se ta mohla dostat do prodeje, musí jen v rámci testů najet minimálně 700 milionů kilometrů.

To pochopitelně není malá porce, představuje však jen malou část všemožných překážek. Weber navíc říká, že kvůli legislativním limitům není autonomní řízení oblastí, kde by se výrobci dokázali jeden od druhého odlišit. Právě to je podle něj kamenem úrazu a povede k výrazným změnám v branži. Momentálně se totiž vývoji autopilotů věnuje více než 80 firem, z čehož minimálně pětadvacet jsou start-upy. Ovšem i ty se postupně budou shlukovat do společných podniků a jejich počet tak bude klesat.

V tomto ohledu se ostatně BMW nehodlá chovat jinak. Mnichovská automobilka již nyní spolupracuje s firmami Intel, Mobilyee a Delphi, a to ve společném kampusu poblíž Mnichova, kde pracuje zhruba dva tisíce lidí. Ten sice značku vynesl do čela pelotonu, ovšem zároveň nestál zrovna málo. Právě tyto náklady jsou pro ostatní bránou, za níž se nemohou dostat. Přesto ji BMW hodlá otevřít a ostatním nabídnout svůj autopilot za licenční poplatek - Weber absolutně netouží nechávat si výsledek jen pro sebe.

„V tomto technologickém paketu... je tolik softwaru a peněz a vědomostí, že pro některé lidi může jít o zajímavý odrazový bod. Vyvinuli jsme tento reálný produkt a někteří, kteří vyvíjí čipy, jej vidí jako zajímavou platformu. Mohou nám pomoci přivést řešení k masám,“ uvedl k tématu Weber. A znovu zopakoval, že právě proto „individuální autonomní řešení jednotlivých výrobců nedávají smysl“.

Suma sumárum tedy můžeme říci, že výrobci se zatím dostali pouze na úroveň SAE3 - BMW představí novou generaci řady 7 s touto technologií příští rok, - přičemž již to je stálo desítky miliard korun. Zodpovědnost přitom nadále zůstává na řidičích, kteří tak nedisponují plným, nýbrž jen velmi částečným autopilotem. Další kroky ale budou finančně ještě náročnější, právě tady se bude podle Webere oddělovat zrno od plev.

Zdroj: Car Sales

Petr Prokopec