Autoforum

/

Foto: Kim Kyung Hoon, Reuters

Renault se prý už dva roky potácí na hranici krachu, ačkoli se před dvěma léty tvářil jinak a až takové problémy nadále odmítá přiznat. Oleje do ohně nyní přilil i bývalý šéf firmy Carlos Ghosn, podle nějž je francouzská značka už jen stínem své vlastní minulosti.

Pohled na evropskou trajektorii Renaultu je žalostný. Loni značka prodala 684 548 nových aut, tedy o 16,22 procenta méně než předloni. V porovnání s výsledky z první dekády nového milénia je ale dnešní realita ještě žalostnější, neboť v letech 2000 až 2010 automobilka nikdy neklesla pod 1 milion prodaných aut. Ba co více, v roce 2004 prodala 1 679 288 vozů, což byl druhý nejlepší výsledek v její historii. Máme tu tedy pád o 1 milion prodaných vozů ročně, ke kterému došlo v poměrně krátkém časovém horizontu.

Ve výsledku tak vlastně nebylo překvapením, že Renault poněkud mlžil ohledně klíčového úvěru ve výši 5 miliard Eur (cca 122,7 miliardy korun), za který se zaručila francouzská vláda. Značka totiž v reakci na příchod koronaviru naznačovala, že jde jen o jakousi rezervu pro strýčka příhodu, po které sáhne jen ve chvíli, kdyby se situace zhoršila. Pozdější vývoj sice zkomplikoval nedostatek čipů, nicméně i přes opětovné zavírání továren se většině automobilek loni vedlo lépe než předloni.

Renault je nicméně jednou z výjimek. Francouzi navíc z oněch pěti miliard Eur již čtyři vyčerpali, pročež prý stále balancují na hranici krachu. Svou roli hraje i fakt, že sázka na elektrifikaci zatím nevychází v jejich prospěch. Důvod ale není třeba dlouho hledat, stačí se podívat na cenu, na které startuje nový Mégane E-Tech. Za 890 tisíc korun nabízí baterie o kapacitě 40 kWh, s nimiž teoretický dojezd činí 300 km. S ohledem na hmotnost 1 612 kg a výkon 130 koní bude ale i to jen zbožné přání.

Před sedmi lety přitom Mégane startoval na 300 tisících Kč, za provedení RS s dvoulitrem naladěným na 265 koní jste pak dali 740 900 Kč. Není tedy vskutku překvapivé, že prodeje Renaultu stále klesají. Přehlédnout to nemohl ani bývalý šéf značky Carlos Ghosn, dle kterého je automobilka „už jen svým vlastním stínem“. Zejména proto, že o změnách pouze hovoří. K činům se nicméně Francouzi dosud neměli, jakkoli se změnou strategie přišli již před rokem.

Je pochopitelně nutné dodat, že zrovna u této automobilky nelze čekat razantní rošádu ze dne na den. Stěžejní podíl ve firmě totiž drží francouzská vláda, která brání především propouštění. Ovšem právě restrukturalizaci potřebuje Renault jako sůl, jinak jej ona elektrická revoluce snadno pohřbí. Důkazem budiž již zmiňovaný Mégane E-Tech, který ve srovnání s konkurencí nenabízí vlastně vůbec nic nového či unikátního.

Zajímavé přitom je, že současné vedení značky v čele s novým šéfem Lucou de Meem viní ze selhání právě Ghosna, který měl upřednostňovat objemy před ziskem. To je sice možné, ovšem jeho strategie vedla k dobrým prodejním výsledkům i vysokým výdělkům. Navíc jakkoli se ještě za jeho vlády začínalo mluvit o elektrifikaci ve stále větší míře, sázku na jediný pohon Ghosn odmítal. Místo toho za stěžejní považoval větší provázanost aliance Renault-Nissan.

Ghosn nicméně nechtěl sloučení značek, jen upevnění partnerských vztahů. Ze svých zkušeností totiž věděl, že něco takového by na straně Japonců vedlo k obrovskému odporu. Francouzská vláda si totiž před několika málo lety odhlasovala zdvojnásobení hlasovacích práv, čímž z partnerské automobilky učinila páté kolo od vozu. Vedení Nissanu se tak oprávněně začalo bát toho, že s dalším krokem přijde ještě větší tlak.

„Sledoval jsem, jak vše dopadlo mezi Daimlerem a Mitsubishi. Jedním z důvodů, proč Mitsubishi chřalo, byla skutečnost, že značka již nebyla motivována. Veškerá rozhodnutí se dělala ve Stuttgartu, přičemž lidem z vedení Mitsubishi postupně začalo být všechno jedno,“ uvádí dnes Ghosn. Právě proto trval na tom, aby každá sdružená značka měla dostatečnou vlastní autonomii.

Tím se měl ovšem dostat do křížku s francouzskou vládou, která naopak na faktické i když neoficiální převzetí Nissanu Renaultem tlačila. Vlastně by tak Ghosna nemělo překvapovat, že francouzský ministr financí Bruno Le Maire byl tím, kdo po zatčení aliančního šéfa nejhlasitější volal, že „věří japonské justici“. Přitom jde o člověka, který ještě v létě roku 2018 bojoval za obnovení Ghosnova kontraktu.

„Můj pád je tak spojen s politikařením,“ dodává nejznámější uprchlík světa, jenž nyní žije v Libanonu a ve Francii se nesmí objevit, jinak by byl okamžitě zatčen. Pozoruhodné pak je, že na své někdejší angažmá zcela nezanevřel, neboť dodnes používá Nissan Patrol, a to tu generaci, která byla vyvinuta za jeho éry. Ovšem ani to mu nebrání v tom, aby spojení Japonců a Francouzů považoval za „zombie alianci“, neboť dnes už prý funguje jen na papíře.

Zdroj: Le Parisien

Petr Prokopec