Autoforum

/

Foto: China Hanking Holdings Limited, tiskové materiály

Elektromobily se jako „čisté” řešení mohou jevit leda někomu, kdo zavírá oči před realitou. Pokud by měly být splněny vize politiků, musela by třeba jen těžba lithia během následující dekády a půl vzrůst čtyřicetkrát. A na bateriová auta se tlačí hlavně tam, kde se tento prvek netěží vůbec.

Když už někdo chce bojovat za ochranu klimatu, musí v prvé řadě přijmout fakt, že jde o globální záležitost, kterou ovlivňuje dění na celém světě. Je tedy nutné nechat emoce stranou a s pomocí zdravého rozumu se soustředit na efektivnější řešení té či oné podstatné věci. Většina politiků se ale bohužel rozhodla, že důraz budou klást jen na to první a racionální aspekty celé věci budou ignorovat.

Je možná pravdou, že doby, kdy se na sebe světoví lídři nechali pořvávat od švédské školačky, jsou pryč, na jejich faktickém postupu se ale nic nezměnilo. A to přesto, že hlavně vynucovaný přechod na elektromobilitu je stále více zpochybňován jako řešení čehokoli. Nakonec stačí nezapomínat, že elektrická energie nepochází ze vzduchu, je třeba ji vyrobit, což bezemisně nejde nikdy. Většina elektráren navíc dál spaluje uhlí a kvůli vynucenému odstavení jaderných elektráren a situace na trhu s plynem je jich jen víc. Co nás tedy má spasit, aktuálně vede k pravému opaku.

Ještě větším problémem než provoz elektrických aut je ale jejich výroba, to je takové jejich špinavé tajemství. Bez vzácných kovů se totiž žádné baterie dnes neobejdou. Nicméně již nyní je těžba nedostačující. Pokud ovšem má elektrická revoluce proběhnout tak, jak si ji politici a aktivisté vysnili, pak v budoucnu bude naše planeta připomínat ementál, neboť ji bude hyzdit jeden důl vedle druhého. Jak totiž v nové studii uvádí University of California, těžba „bílého zlata“, jak je tento prvek také nazýván, by v takovém případě musela do roku 2040 narůst čtyřicetkrát.

„Jen přesun Spojených států směrem k elektromobilům by si vyžádal třikrát více lithia, než se v současné době těží pro celý svět,“ uvádí zpráva. To je opravdu neskutečné množství jen pro jednu zemi s asi 3 procenty globální populace. Ovšem i tak administrativa amerického prezidenta Joe Bidena za elektrifikaci výrazně bojuje. Dáno je to nejspíše tím, že nikdo z dotyčných politiků netuší, jaké dopady jejich aktivismus má, faktorem ale může být rovněž to, že ony doly nemá nikdo z nich za humny. Hned 95 procent globální produkce totiž připadá na Chile, Argentinu, Čínu a Austrálii. Nevzrůstá tak jen nevraživost mezi jednotlivými kontinenty, nahoru leze i počet žalob, které na těžební společnosti míří.

Výzkumníci z kalifornské univerzity přišli se čtyřmi variantami budoucího vývoje, kdy ten nejhorší počítá se zachováním stávajících zvyklostí. V tomto případě by se tedy nikterak neměnilo vlastnictví aut, lidé by je stále nakupovali hlavně pro svou osobní potřebu. Zapotřebí by tedy byly velké baterie, což by si pochopitelně vyžádalo velké množství lithia. Konkrétně pak 483 tisíc tun v roce 2050. Jít by nicméně mohlo také jen o 40 tun, pokud by baterie byly z velké míry recyklovány, snížila by se jejich velikost a většina lidí by přesedla z vlastních aut do autobusů.

To je naprostá utopie, navíc tento scénář by vedl k ještě větším propastem mezi bohatými lidmi a zbytkem populace. Nedá se proto předpokládat, že na něj masy kývnou. Zvláště když poté vedle sebe uvidí takový nesmysl, jakým je elektrický Hummer. Na jeho baterie je totiž třeba hned 24 kilogramů lithia, což odpovídá nejméně 4,8 kilům na jednoho cestujícího. Přitom takový elektrický autobus si celkově žádá 44 kg lithia, v důsledku čehož na každého pasažéra připadá jen 0,52 kila, tedy devětkrát nižší množství.

Když k tomu ještě připočteme obrovskou spotřebu danou více než čtyřtunovou hmotností, pak auta jako Hummer životnímu prostředí vyloženě škodí. Pozitivně ovšem nelze hledět ani na další větší bateriové vozy, jakkoliv jejich hmotnost je „jen“ zhruba 2,6- až 2,8tunová a jejich baterie jsou zhruba poloviční. I v jejich případě totiž stále na jednoho cestujícího připadají nějaké 3 kilogramy lithia, tedy šestinásobek toho, co je třeba u elektrického autobusu. Ať tak či onak, obojí jen povede k navýšení těžby.

Experti z kalifornské univerzity tedy neobjevili nic nového, nicméně stále větší četnost podobných studií jen vede k prozření stále většího množství lidí. A nikomu s nich se pochopitelně nelibí, že si budou muset utáhnout opasek, přesednout do autobusů a žít takříkajíc z ruky do huby v podstatě pro nic. Tedy určitě pro nic dobrého.

Zdroj: The Guardian

Petr Prokopec