Autoforum

/

Foto: Lidl, tiskové materiály

Iluze o efektivním zabezpečení logistických potřeb podobných firem pomocí bateriových aut a dalších dopravních prostředků používajících stejný pohon se rozplývá ještě dříve, než ji její strůjci stihli pořádně vybarvit růžovou.

V posledních letech jsme svědky nekonečných snah předkládat nám bateriová elektrická auta jako jedinou možnou budoucnosti dopravy, aniž by byly jakkoli vyřešeny jejich vrozené, obecně vzato obtížně řešitelné a v některých ohledech v jakkoli dohledné době zaručeně neřešitelné problémy.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že používání fosilních paliv pro pohon aut je velmi přímočarý a z energetického hlediska velmi efektivní proces. Příznivci elektromobilů rádi říkají, jak jsou tato auta efektivní, když přetvoří elektrickou energii v pohyb třeba s 90% účinností a i pokud budeme brát v potaz celý proces přenos-dobíjení-pohon, půjde třeba o 70 %. Může to tak být, problém je ale v tom, že na začátku všeho nestojí elektřina rostoucí na stromě.

To je rozdíl oproti fosilním palivům, která tak trochu na stromě rostou. Onu výchozí energii můžete skutečně vytěžit ze země a byť její samotná těžba, doprava či rafinace nejsou bez energetických výdajů, jde o relativně zanedbatelné množství vedle toho, kolik energie získáte. Vedle toho stojíte s oněmi 70 % nikoli na začátku stejné cesty, ale až za první odbočkou, kdy nejprve musí být elektrická energie z něčeho vytvořena. A dominantně jsou to pořád fosilní paliva.

Je tedy opravdu nesmyslné tvrdit, že elektromobily jsou efektivní, když se zmíněnou účinností přetváří elektrickou energii v pohyb, musí-li být ještě před tím elektřina nějak vyrobena. Pochopitelně může vznikat různě, ale nikdy to nebude tak, že ji „prostě máte”. Dominantní je pořád spalování uhlí, kde na začátku stojí v principu stejný Carnotův cyklus probíhající ve spalovacím motoru. A i kdyby ne, ani jaderná, ani větrná, ani solární - žádná elektrárna nevzniká a nefunguje bez dalších vstupů spotřebovávajících energii a generující emise.

Co se nakonec vyplatí, je otázkou, na kterou neexistuje jasná odpověď. Každý den vzniká několik studií tvrdících něco jiného a všechny mohou být upřímné, když už ne pravdivé. Je tu spousta neznámých, které výsledek ovlivní - od toho, jak dlouhá je životnost baterek elektrických aut a vůbec těchto vozů samých, až po to, jak v tom či onom místě elektřina vzniká. Jsme navíc přesvědčeni, že na spoustu otázek jasná odpověď vůbec neexistuje, protože zahrnout všechny myslitelné vstupy spojené s tím či oním dost dobře ani nelze. Jaký je třeba náklad skladování a hlídání vyhořelého jaderného paliva po mnoho dalších generací?

Navíc se stalo normou upozaďovat na tomto místě peníze, rozumějte cenu jako určující faktor. Ne snad, že by peníze byly dokonalým ukazatelem, je to ale aspoň nějaký signál o efektivitě toho kterého řešení, jenž každý kalkuluje s maximální péčí. Cena ale byla nahrazena zaklínadlem v podobě množství emitovaného CO2, které si každý může počítat jak chce, jak se mu zrovna hodí a to kolikrát tak, aby mu to finančně vyšlo - nikoli naopak. To je zvrácený proces vedoucí nutně k ekonomické neefektivitě, která může být zničující pro celou společnost mnohem bezprostředněji než jakákoli vzdálenější hrozba.

To je ale pořád jen obecný rámec, jehož mnohé - pro bateriové elektromobily nepříjemné - aspekty jsou vytrvale ignorovány. Dalším problémem jsou akumulátory samotné, které jsou příliš velké, příliš těžké, mají tedy příliš malou energetickou hustotu, příliš dlouho se nabíjí, jsou příliš drahé a příliš málo vydrží. A když už někteří uznají, že toto platí, rádi tvrdí, že jsme tedy jen jeden „bateriový vynález” od skvělého světa plného bateriových elektromobilů. Ale i to je omyl, takoví pořád přehlíží další problémy.

Kde vůbec vezmeme dostatek elektřiny? Z čeho ji „bezemisně” (rozumějte alespoň čistěji) vyrobíme? A když už ji budeme mít, jak ji přeneseme do místa určení? Mnohokrát jsme v minulosti zmiňovali, že doplnění 50litrové nádrže nafty během 2 minut by je ekvivalentem dobíjení výkonem asi 6 MW při zohlednění minimálních ztrát během dobíjení a vytváření pohybové energie na straně jedné a asi 40% účinnosti spalovacího motoru na straně druhé. Představa, že takový nebo alespoň třeba pětinový (protože 10 minut by ještě většina lidí počkala) elektrický výkon bude za pár let k dispozici v každé větší vesnici (protože tam jsou dnes čerpací stanice), navíc několikrát, protože tohle je výkon jednoho stojanu, ne benzinky, je naprosto nesmyslná. Pochybuji, že se něčeho takového kdokoli z nás dožije.

Pro všechno zmíněné zůstáváme přesvědčeni, že představa o elektrifikaci veškeré dopravy je zcela nerealizovatelná, firmy jsou ale ze všech stran tlačeny, aby tímto směrem kráčely. Obecně problematickou efektivitu elektromobility ale nevyřeší, horší ekonomickou efektivitu takových cest musí přijmout resp. ji promítnou do ceny produktů. Mohou se ale snažit aspoň prát s onou problematickou praktickou použitelností pramenící z limitů baterek, elektrických sítí apod.

Znovu neříkáme poprvé, že není v dohledné době možné přejít na elektrickou mobilitu u kamionů už proto, že mnohé z nich v podstatě pořád jezdí. Kdyby firmy přešly na bateriové tahače, potřebovaly by jich násobně víc, k tomu je otázkou, jak dlouho by jim vydržely sloužit. Přesně na to v menším narazil německý Lidl, přesněji jeho francouzská pobočka. Ta informuje, že se ve svém velkém logistickém centru v Carquefou zbavila bateriových vysokozdvižných vozíků a nahradila je těmi poháněnými vodíkem. Proč? Přesně pro všechno výše zmíněné.

Lidl jednak konstatuje, že takto si vystačí se skoro polovinou vozíků, neboť netráví hodiny na nabíječkách, ale jen minuty doplňují vodík. Zatímco ty bateriové jsou tedy využitelné po 50 % času, ty vodíkové používá po 97 % času. Navíc mají delší životnost (až 10 let) ve srovnání s předchůdci (3 až 5 let) kvůli jejich olověným akumulátorům. K tomu firma dodává, že přesně ze stejných důvodů plánuje využití vodíku místo baterií i v případě tahačů zabezpečujících rozvoz zboží, a to dokonce ne jen skrze palivové články, ale i jeho přímým spalováním. Levné to jistě nebude, ale aspoň použitelné ano.

Nechápejte nás špatně, nejsme ani fandové vodíku, podle nás je to další utopie. Ten se totiž v přírodě prakticky nevyskytuje, musíte jej neefektivně vyrábět z elektřiny, neefektivně jej skladovat a pak z něj vytvářet pohyb znovu s mizernou efektivitou - ať už přes palivové články nebo spalováním. Ale i tak aspoň to odstraňuje limity z hlediska použitelnosti a životnosti, protože ho prostě dotankujete a jedete. A jak vidno, už to Lidlu stačí, aby tuto cestu preferoval, třebaže se zaklíná tím, jak odebírá jen „čistě” vyrobený vodík.

Berte to tedy především jako důkaz toho, jak dalece nepoužitelná bateriová elektromobilita pro některé účely je. Své využití má, ale pro všechny a všechno? Ani omylem, přesto se pořád najde dost těch, kteří nám ji budou vnucovat jako jedinou možnost dnem i nocí.

Zdroj: Lidl

Petr Miler