Autoforum

/

Foto: Stellantis

Racionalizace fungování jednoho z největších světových automobilových koncernů pokračuje. A tohle vypadá jako další rozumný krok. Stellantis nechce honit příliš mnoho zajíců najednou a pod vedením nového šéfa zavede novou hierarchii značek. Pro 4 to znamená výhru, 10 bude čekat, co odpadne z „knížecího stolce”.

Velké koncerny ovládající hromady jednotlivých značek s často podobným zaměřením se v posledních dekádách staly nejen v automobilovém světě normou. V podstatě je to jediná cesta, jak přežít - zdánlivě samostatných tradičních automobilek už je jen hrstka a ani v jejich případě tak úplně neplatí, že jsou samostatné. I BMW tvoří BMW Group, třebaže Mini nebo Rolls-Royce nejsou zase tak významné veličiny, i Mercedes je dnes Mercedes-Benz Group, i když ani v jejím případě není třeba 50% účast ve Smartu nebo 20% podíl v Astonu Martin klíčový. Podobné je to s Fordem.

Všechno ostatní je skupina jen víc - Ferrari se tváří samostatně, ale dávno ho ovládá Fiat a vše, co jej pohltilo, Toyota hraje sice v rámci svých aktivit prim, ale ovládá také Daihatsu, Hino a částečně i Subaru, Mazdu a Suzuki. Číňané už se také nějakou chvíli konsolidují v čele s Geely, kterému patří mj. Volvo, Lotus, Proton nebo LEVC. GM přes ústup ze slávy také sdružuje kdeco od Chevroletu pod GMC, Korejci se nám pak spojili v Hyundai Motor Group. Volkswagen a jeho křídla jsou snad v Česku známá každému, no a... No a pak je tu Stellantis.

Zatímco zbylé skupiny vznikaly obvykle velmi postupně a jednotlivé akvizice probíhaly po zralé úvaze (ostatně, kdy naposledy nějakou automobilku akvíroval VW? Zrovna teď spíš prodává...), což se samo o sobě staralo o nikoli křiklavý překryv mezi působností jednotlivých značek (jakkoli v případě Volkswagenu by se o tom někdy dalo diskutovat), Stellantis vznikl velmi živelně a uměle. Postupným spojením různých entit (PSA a FCA, které ale samy byly pospojovanými entitami) skončily pod jednou střechou značky Abarth, Alfa Romeo, Chrysler, Citroën, Dodge, DS Automobiles, Fiat, Jeep, Lancia, Maserati, Opel, Peugeot, Ram a Vauxhall. A už z toho je patrné, že to je trošičku chaos.

I pokud škrtneme tak trochu umělé či nevýznamné entity (přinejmenším Abarth a Vauxhall, o DS nebo Chrysleru by šlo diskutovat), máme tu zřetelnou hromadu značek lezoucích si do zelí. Co například na trhu dělí Citroën, Peugeot, Fiat a Opel? Segmentovat tyto značky je velmi těžké a máme pocit, že od ledna 2021, kdy Stellantis vznikl, si s tím nikdo nikdy pořádně nevěděl rady. Jisté bylo jen jedno - nikdo nechtěl nic prodat. A jakkoli se to nemusí zdát, podle nás to bylo moudré.

Spousta značek má prostě svůj lokální šmrnc, ať jsou fakticky specifické jakkoli. Britové by z Opelů nejásali, Italové by bez Lancie byli smutní, někde válí spíš Peugeot a jinde Citroën, i když pod jednou střechou jsou věky. A také americké značky v čele s Jeepem něco znamenají, podobně Alfa a Maserati mají přes problémy z poslední doby své kouzlo. Jenže jaký tomu dát řád? To se nyní podle Reuters pokouší zařídit Antionio Filosa coby nový šéf firmy.

Z oné čtrnáctky tak chce vytvořit jakousi pyramidu, v níž by vrchol tvořily Jeep, Ram, Peugeot a Fiat. Tedy značky, na kterých „opravdu záleží”, jak uvádí zdroje Reuters. Tyto součásti Stellantisu by se měly dočkat největších a prvořadých investic, s jejichž pomocí by mohly vytvářet portfolia skutečně vlastních produktů dle své libosti.

Ve druhé řadě by stanuly Citroën, Opel a Alfa Romeo, které by se dočkaly menší pozornosti a menších rozpočtů s tím, že by si holt musely vystačit s upravováním toho, co vyvinou čtyři klíčové entity. Čekejme tedy sdílení platforem, motorů a elektroniky s tím, že by mohly mít vlastní designy a interiéry, no něco jako Škoda vedle VW.

Zbytek by se snažil s ještě menšími prostředky použít existující auta k vytvoření něčeho aspoň trochu vlastního a uspět na specifických trzích, kde ta či ona značka má jméno apod. Dále také trvá, že Filosa nemá žádný zájem se kterékoli ze značek zbavit, neboť u každé z nich vidí potenciál pro dílčí regiony či trhy, o které nechce přijít.

Oficiální detaily se máme dozvědět později, ale upřímně řečeno nám to takto dává smysl. Je to místo chaosu řád, není to asi tak propracované, jako to kdysi bývalo v časech vrcholné slávy VW, ale to vznikalo postupně a přirozeněji. Filosa nevyhnutelně hraje patnáctku, ve které má jen jednu díru, ve které může točit ostatní kameny. To je nutně limitující.

Na každý pád mu přejeme úspěch, zdá se být jedním z mála vrcholných manažerů, který pracuje a používá zdravý rozum, většina ostatních se veze na ideologické vlně a doufá, že je nevyplivne na břeh. My doufáme v opak a úspěch Stellantisu s racionálním, prozákaznickým přístupem by tento výsledek mohl navodit rychleji, než někteří doufají.

Zdroje: Reuters, Stellantis

Petr Miler