Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Nemáme nic proti tomu, když automobilky dávají mladším prostor k projevení jejich kreativity, právě naopak. Jenže by nikdy neměly rezignovat na kontakt s realitou, jinak se snadno může stát, že hnaná náprava auta pro změnu ztratí kontakt se zemí. Přesně to tady hrozí.

Proti studentským programům, které zaštiťuje či přímo provozuje řada automobilek, nelze říci křivého slova. Naopak je třeba vyzdvihnout, že výrobci dávají prostor mladším, kteří sice ještě nestihli nasbírat dostatek zkušeností, zato ale mohou přispět elánem a kreativitou. V důsledku toho může firma přijít s nápady, které ohromí celý svět. Nejsme si nicméně jisti, zda nový pick-up s logem Volkswagenu patří mezi ně. Jakkoli mu nelze upřít značnou originalitu, jedna jeho část - v podstatě ta nejdůležitější - zdvihá obočí a hýbe bránicí.

Při pohledu na snímky nejspíš rychle pochopíte, o čem je řeč. Korba zmíněného pick-upu totiž začíná na úrovni zadní nápravy a pokračuje daleko za ní. Vůz tak připomíná domácí přestavby z východu Evropy, kdy pár nadšenců oběhlo místní šrotiště, z nich svezlo několik vraků a ty následně svařili dohromady. Což vlastně není až tak daleko od pravdy, neboť studentský projekt vychází z Volkswagenu Taigun, jenž byl sloučen s modelem Virtus. První zmíněný model je SUV, druhý je sedan.

Za konceptem stojí Škoda Auto Volkswagen India, tedy divize koncernu zaměřená na jeden z potenciálně nejdůležitějších trhů na světě. Ta nechala studenty na pick-upu pracovat po devět měsíců, během kterých si mohli vyzkoušet veškeré fáze vývoje nových aut. Nejprve tedy došlo na sesbírání a protřídění nápadů, po čemž následovala analýza trhu. Poté bylo přikročeno k samotnému vývoji a stavbě vozu, kvůli jehož originalitě si studenti museli navrhnout i mnohé unikátní díly a panely karoserie.

Stejně jako Taigun a Virtus je i pick-up postaven na platformě MQB A0 IN, při své 5,2metrové délce však SUV přesahuje o 100 a sedan o 70 centimetrů. Vše jde na konto oné korby, která měla umocnit praktičnost vozu. Nemůžeme si ale pomoci, víc supervize ze strany zkušených vývojářů značky by rozhodně byla na místě. Zmíněná platforma totiž nepočítá s ničím jiným než s pohonem předních kol. Pokud ale na korbu naložíte třeba paletu cihel, mohou se hnaná kola snadno odlepit od země.

V tomto ohledu situaci nejspíše ani nepomůže to, že světlá výška byla s pomocí modifikací na podvozku a vyššího profilu 16palcových off-roadových pneumatik přizvednuta o 60 milimetrů. To sice na jedné straně zlepšuje prostupnost vozu i náročným terénem, jenže ten je jen málokdy rovný jako placka. Spíše se člověk pohybuje od jedné haldy hlíny ke druhé, přičemž často vjede do nemalé prohlubně. S tím se však možná nejnataženější pozadí, jaké jsme kdy viděli, příliš netyká.

Podobně pak lze nahlížet na šnorchl, který má vozu zajistit i slušnou brodivost. Jenže kudy protéká každý potok či řeka? Korytem. Dostat se do ně a hlavně z něj bude ovšem díky šílenému zadnímu převisu prakticky nereálné. Indičtí studenti nám tak připomínají pejska a kočičku, jenž se rozhodli uvařit dort s těch nejlepších ingrediencí, jaké našli. Jenže u toho chyběl třeba Zdeněk Pohlreich, který by jim velmi rychle vysvětlil, že pudink a hovězí s hráškem nejdou moc dohromady.

Ve finále tak pomalu těmi nejméně diskutabilními prvky jsou ty z programu „Přijela pouť“. Koncept se totiž nechlubí jen střešní světelnou rampou, ale rovněž podsvícenými logy VW, podsvíceným nápisem Volkswagen na zádi či rozsáhlým světelným paketem uvnitř. Jeho součástí je i strop se 750 ručně zasazenými podsvícenými hvězdičkami, jenž stejně jako zbytek vnitřních LEDek mohou měnit barvu skrze mobilní aplikaci.

Zdroj: Volkswagen

Petr Prokopec