Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Na dílech od něj jste možná před chvíli v autě seděli, stejně tak vám mohly pomáhat řídit, držet auto na silnici nebo vůz chránit před zloději. S ještě širším portfoliem se firma založená Adolfem Prinzem a Friedrichem Wilhelmem Maywegem dokázala držet na výsluní od roku 1896. Už to nesvede.

Stejně jako se rodí a umírají lidé, rodí se a umírají firmy, na tom není nic zvláštního. Krach by obecně vzato měl být dokonce ozdravný proces, kdy z trhu zmizí někdo, kdo na něm nemá co pohledávat. Ale můžeme v případě současné Evropy vůbec ještě mluvit o fungujícím trhu? Pokud skončí firmy jako z podstaty neefektivní výrobci baterek nebo společnosti pronajímající elektrická auta, které ignorují pokles jejich hodnoty, je to skutečně ozdravné. V Evropě ale v poslední době končí i společnosti, které pamatují Napoleona, přežily kdeco a dodnes dělají velmi smysluplné věci.

Takových je opravdu hodně, zejména v Německu padají jako kostky domina a skončit jich má až pětina. Proč? Protože se nejsou s to vyrovnat s extrémně drahými vstupy typu elektrická energie na straně jedné a úpadkem místního automobilového průmyslu na straně druhé. Obojí je ale do značné míry umělé - kdybychom se nepokoušeli poručit větru dešti a nevypínali efektivní zdroje elektřiny či se hrdě nebránili levnějším zdrojům, nestalo se by se to první. A kdybychom nezačali mocně manipulovat s celým automobilovým průmyslem, nestalo by se to druhé. To se pak následky zdají být docela zbytečné.

Jedním z těch posledních, které by neměly zůstat bez povšimnutí, je krach skupiny Prinz-Mayweg, která vznikla sloučením firem německých průmyslníků Adolfa Prinze a Friedricha Wilhelma Maywega. Její kořeny sahají až do roku 1896 a dodnes zůstala v rukou rodin zakladatelů. Má tedy za sebou 130 let fungování v oboru, jehož středobodem se staly „Stahlrohre”, které má klíčová část skupiny Prinz & Co. GmbH v názvu, tedy ocelové trubky.

Takovou věc si primárně nespojíte s auty - a firma nakonec působila i v jiných odvětvích - její využití v automobilech je ale poměrně široké. Její trubky lze najít v autosedačkách, v palubních deskách, v zavěšení, v zámcích, v úchytech airbagů či v hydraulických systémech. Jsou to vesměs nepříliš viditelné části, firma si ale byla vždy vědoma jejich velmi širokého využití zejména v německých vozech. „V každém autě je kousek společnosti Prinz-Mayweg,” pravil její slogan.

130 let trvající pohádka ale minulý týden skončila, když okresní soud v Essenu poslal firmu do insolvence se všemi jejími dceřinými firmami a pobočkami. Oficiálním důvodem úpadku jsou „rostoucí ceny surovin a energií i vysoké fixní náklady v kombinaci s prudkým poklesem tržeb v letních měsících”. Společnost zatím pokračuje ve své činnosti pod vedením insolvenčního správce, který jistě bude hledat cesty, jak tento stav zachovat. Zda uspěje, je samozřejmě otázkou.

Do té doby se o práci musí bát i lidé v menší české pobočce v Bystřanech, ve čtyřech německých továrnách jde o asi 310 lidí, další cirka stovka se přidává ve zbylých zahraničních filiálkách. Třeba to celé ještě dobře dopadne, pokud ale máte aspoň nějaké povědomí o podnikání, jistě víte, že vlády nad podobnou společností se nevzdáte po pár špatných týdnech. Prinz-Mayweg Gruppe musela být trvajícími potížemi finančně vycucaná už pěkných pár pátků a popsané letní dění bylo jen poslední kapkou. Proto je vždy otázkou, zda o podobnou společnost někdo bude mít zájem - zásadně zefektivnit její fungování s tak pevnými kořeny v Německu a Evropě nebude snadné.

Zdroje: Bild, Prinz-Mayweg Gruppe

Petr Miler