Autoforum

/

Foto: BMW

Tento krok je obvykle vnímán jako projev liberalizace, uvolnění nestandardních tržních omezení. Zdánlivě pozitivní posun se ale snadno může otočit proti zahraničním výrobcům - nakonec se stačí podívat, co přinesl dosavadní vývoj.

Ačkoli na jednu stranu nemáme problém ocenit, co - a za jakou cenu - dnes dokážou nabídnout čínské automobilky, jsme dlouhodobě kritičtí k tomu, co za tímto vývojem stojí. Tamní firmy se často posunuly z ničeho mezi výrobce konkurenceschopných aut během 10 let, což je v automobilovém světě mimořádně krátká doba odpovídající vývoji nanejvýš dvou generací určitého vozu. Během takové doby se výrobci obvykle neposunou skoro nikam - stačí se podívat, kolik dekád trvala cesta vzhůru Hyundai a kde je třeba po 18 letech Tesla. I s do značné míry specifickým produktem nekonkurujícím přímo většině jiných řeší dodnes banální potíže s kvalitou výroby.

Takže jsou Číňané šikovní? Nepochybně ano, jen tomu ale za svůj vzestup nevděčí. I největší tamní automobilka Geely doslova vyrostla na kopírování cizích aut, které by nebylo možné bez tichého přihlížení režimu. Kdyby ale šlo jen o tiché přihlížení. Komunisté tyto snahy aktivně podporovali a chytili velké zahraniční výrobce do pasti, ze které se není snadné dostat.

Už v roce 1994 „strana” nařídila, že automobilky z jiných zemí mohou v Číně vyrábět nová auta pouze za pomoci společných podniků s místními firmami, ve kterých budou moci držet nanejvýš poloviční podíl. Z pohledu Číny to má svou logiku, země nechtěla, aby cizí automobilky jen prodávaly auta místním a veškeré zisky z toho plynoucí si odvezly domů. Také tím ale dovolila domácím výrobcům naučit se dělat moderní aut kosmickou rychlostí - ono se snadno dělá takové čínské BMW X1, když „v továrně vedle” děláte skutečnou X1 spolu se samotným BMW.

Jakkoli rozličná technika měla dál své původní autory a firmy jako BMW jistě dělaly maximum pro to, aby Číňanům nedovolily nahlédnout příliš pod pokličku, nepochybně je to v mnohém poučilo - od konstrukce samotných aut až po řešení jejich masové výroby. Jen díky tomu se mohlo stát to, co jsme popisovali zkraje. Ani cestou přetáhnutí schopných lidí, natož pak cestou pokusů a omylů se nelze proměnit z výrobce trenýrek na výrobce dobrých moderních aut během 10 let. Přitom podobný příběh stojí za řadou čínských značek, které možná ani neznáte a klidně dnes prodávají víc aut než biliónová Tesla.

Podle nás to byl od Číny blaf, o kterém velké automobilky mohly vědět, neměly ale moc na výběr - buď mohly na podmínky kývnout, a riskovat tak vzestup nové konkurence, nebo říci: „Ne!” a riskovat, že bez účasti na největším světovém trhu zajdou na úbytě (a nová konkurence se to stejně naučí od někoho jiného). Není divu, že naprostá většina zvolila první cestu a často si nad tím mne ruce - takový VW prodává v Číně asi třetinu svých aut, ani Audi, BMW, Mercedes... Skoro kdokoli by dnes bez Číny nebyl tím, čím je.

Zůstat to tak, proč ne, Čína tím ale neskončila. Když už se domácí automobilky dostaly na patřičnou úroveň a na trhu mají stále větší podíl (pochopitelně na úkor dříve úspěšných zahraničních značek, Škoda by mohla vyprávět), pravidla z roku 1994 doznala změn. Nejprve došlo k jistému rozvolnění, když zahraniční firmy mohly vlastnit až 75 % původních společných podniků a v případě výrobců elektrických či hybridních aut už mohly působit v zemi i samostatně, od 1. ledna 2022 veškerá omezení padnou a investovat v Číně půjde, řekněme, standardní způsobem.

Takže hurá, už se nebude vykrádat a teď přijde férová soutěž samostatných firem? Možná, ale co když ne? Ačkoli je tento krok obvykle vnímán jako vstřícný a liberalizační, je třeba se na něj podívat optikou dosavadního vývoje. Vše, co Čína od roku 1994 udělala, bylo do značné míry prospěchářské a skončilo přesně tak, jak si země přála. Má v rekordním čase vlastní vyspělý automobilový průmysl schopný vyrábět prakticky cokoli a bez kohokoli. Současně ale největší podíl na trhu pořád mají zahraniční značky, kterým nemůže rozumně komplikovat život, protože by potápěla i domácí firmy. To už od 1. ledna - pokud dojde k úplnému převzetí společných podniků zahraničními firmami nebo vystoupení těch domácích z oněch joint ventures - nebude muset.

Nechceme malovat čerta na zeď a budeme rádi, když to tak nebude, Čína ale blafovala doteď a může blafovat dál. Existující spojenectví se dříve nebo později rozvolní a komunisté nebudou mít absolutně žádný důvod podporovat zahraniční firmy v tom, aby za velkou zdí dělaly to, co „strana” od začátku nechtěla. Nemusí to být krátkodobý proces, to by příliš dráždilo, ale pomaličku, polehoučku utlačovat výrobce z jiných zemí...

Aby nakonec ještě firmy jako VW nebo BMW neprosily domácí společnosti, aby je neopouštěly, protože jinak by se mohlo stát to, co hrozilo od samého počátku - že gilotina, pod kterou kdysi dobrovolně strčily hlavu, dále nezvládne odporovat gravitaci.

Zdroje: CNBC, Forbes

Petr Miler