Autoforum

/

Foto: Chevrolet

Instalovat do míst, kam oko majitele obvykle nikdy nedohledné, prvek zářící barvou, může působit jako rozmar a hloupost. GM však pro jeho použití měl své důvody.

Asi jen málokdo nebude znát film Pelíšky a nejslavnější scény z něj. V jedné z nich pronese herečka Simona Stašová alias maminka Šebková poté, co jí Jiří Kodet neboli otec Jindřišky představí zmenšeninu imaginárního pomníku vyrobenou na počest českým letcům, slova: „Teda, to muselo dát příšernou práci.“ Která následuje dovětek, který roztahuje koutky úst: „Přitom taková blbost, co?“

Tento moment na první pohled evokuje postřeh kolegů z Jalopnik, kteří upozornili na poměrně neobvyklé provedení zadních bubnových brzd, jež koncern GM používal na okolo příchodu nového milénia a v následujících letech. Zatímco v případě konkurence byste po odkrytí vrchního panelu našli uvnitř kromě hromady rzi a špíny v podstatě jen pružiny, GM se pyšnilo modře zbarveným válečkem.

Vypadá to na první pohled jako tuningová úprava majitele, ale není tomu tak, váleček byl modrý na všech tehdejších vozech GM, které používaly bubnové brzdy. Zdánlivě to nedává smysl, neboť je uložen v místech, která za běžných okolností zůstávají zrakům okolí skryta. Díly použité takovým způsobem jsou obvykle ryze utilitární kusy techniky neprojevující ani špetku snahy o vizuální atraktivitu, tak proč najednou u GM taková paráda?

Na mysl se kradou ona slova o spoustě práce pro nic, pravdou však zůstává, že GM měl k vizuálně zajímavému zpracování brzdového válce své technické důvody. Americký koncern byl totiž v té době znám hlavně náchylností svých aut ke korozi, a to ještě v záruce, která se nevyhýbala ani bubnovým brzdám. A tak se GM rozhodl válečky anodovat. V té chvíli se nicméně objevila další patálie.

Dělníci spadající pod odbory UAW, tedy lidé pracující na linkách tohoto koncernu, nebyli totiž proslulí svým odpovědným přístupem. Proto se GM nakonec rozhodlo, že ony válečky kromě antikorozní úpravy opatří ještě modrým nátěrem. Ten sloužil jako jakási pojistka a také zdálky patrné ujištění, že je vše v pořádku.

Ona anodizace se totiž prováděla na jednom místě, a to povětšinou u specifického dodavatele. Následně pak válečky zamířily ke zcela jiné firmě či na jiné místo v továrně, kde došlo k onomu nátěru. GM díky tomu zredukovalo možnost pochybení na minimum, neboť bubnové brzdy v té chvíli podléhaly několikeré kontrole. A jakkoliv byl celý proces nákladnější, koncern vyšel levněji než opravy aut v záruční lhůtě.

Později se objevila efektivnější řešení a především - bubnové brzdy upadly téměř do zapomnění, takže podobné potíže museli výrobci řešit jen zřídka. Nyní se bubny vrací v elektrických autech (mj. Škodě Enyaq), a tak možná dojde znovu k oprášení starých postupů. Dobře, úplně bychom si na to nevsadili, ale kdyby přece jen, nedivte se, když z vaší nové škodovky vykouknout zdánlivě nesmyslně vyparáděné brzdové komponenty.

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec